Po světě přebrodit jen s krosnou na zádech pár lesních mokřadů
Pralesem myšlenek dál za svou oázou
Čas mírně ošidit tak jako stvořitel vesmírných nomádů
Planetit prostorem s toulavou nákazou
Do dálek mlhavých za obzor nahlédnout triedrem prastarým
Přes louky, přes lesy, sady i vinice
A v říčkách ledových dodávat úlevu puchýřům hnisavým
Na boso k prameni pomalu brodit se.
Z řeřavých uhlíků rozdmýchat plameny, vypálit znamení
Na věčnou vzpomínku ukrýt ho do mechu
Pro párek brhlíků zůstavit odměnu za ranní vzbuzení
Hrst zbylých drobečků pod keřem ořechu.
S deštěm se tiše rvát a za štít celtu svou, ač zmáčen na kůži
Na malou chviličku nirvánu zakusit
Ztrácet a nalézat tušený ideál byť s tváří v kaluži
To všechno by sis přál, zbývá jen vyrazit.
Petr Doležal – Dollyk
Kategorie Poezie nad 23 let