.jpg?ph=7628832d1c)
Festival trampských písní – Horní Jelení v roce 2012 byl doprovázen také skvělým a velmi zajímavým projektem TRAMPSKÉ MUSEUM.
Protože jsem se s kamarádem Fredem spojil už během počátku roku 2012, chtěl jsem poznat nejen jeho dílo, ale i jeho, jako trampa kamaráda, který trampskému museu věnuje takovou péči a starost. Popisovat trampské museum by vydalo za samostatnou knihu. Jednou větou je to úžasné dílo, dokumentující mnohé roky trampského hnutí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Trampské museum má svoje vlastní webové stránky, kde je toho i vidění i slyšení velmi mnoho. Zájemcům o trampské svobodné hnutí doporučuji návštěvu těchto stránek.
Jsem velmi rád, že jsem měl možnost se osobně vidět a pozdravit s kamarádem Fredem. Bylo mi velkým potěšením poděkovat mu osobně za jeho velmi záslužnou činnost. Fotografie níže připomíná naše společné setkání v Horním Jelení.
Vzhledem k tomu, že kamarád Fred nemohl přijet na Ivančenu 2012, tak jsem mu nabídnul malou „kamarádskou výpomoc“. Jak přímo u mohyly na Ivančeně, tak i v hospodách „U Veličků“ a „Na Borové“ jsem pro kamaráda Freda, trampské museum a všechny kamarádky a kamarády pověsil barevné informační cedule velikosti A4 zatavené v kvalitní pevné folii, aby chvíli vydržely. Zatímco ta na Ivančeně byla pověšena na slunci a dešti, v uvedených hospůdkách to bylo na vhodných místech po domluvě s majiteli pohostinství.
Malá ukázka textu je uvedena níže.
Trampské muzeum má řadu různých položek a oblastí, tak jak to známe ze života trampského. Jen stručně a jednoduše, jak to můžeme v trampském museu vidět: trampská muzika (skladatelé, písničky, hudební nástroje), trampská literatura (povídky, romány, básně, zpěvníky), trampská kuchyně/trampské vaření, trampské řezbářství, trampská pohlednice a dopisnice, trampská známka, trampské vlaječky a symboly, trampské placky, trampské nože, trampské klobouky, trampské potřeby pro táboření, trampské totemy, trampští malíři, trampský humor, trampské kalendáře, trampské gramofonové desky, trampské časopisy, trampské oblečení a doplňky, trampské boty, trampské bágly, trampský sport, trampské sleziny, trampské potlachy, trampské osady, trampské přezdívky a tak dále a tak podobně.
Protože se mi osobně trampské museum velmi líbilo, rád bych ho v dalších letech opět navštívil a tuto speciální a relativně rozsáhlou výstavu bych rád doporučil nejen svým kamarádkách a kamarádům trampům a i ostatním lidem, protože je to velmi, ale skutečně velmi zajímavé …
Ale pozor, trampské museum mělo další pokračování jak na konci roku 2012, tak i v počátku roku 2013. Zkusím to tady krátce nastínit.
Takže milí trampíci, byl jsem za kamarádem Fredem někdy ke konci listopadu 2012, kde byla u něho trampská porada, co dál s Trampským museem. Kromě této akce jsem sledoval i své vlastní cíle a chtěl jsem si od kamaráda Freda opsat různé trampské vtipy a vtípky, respektive tyto vypsat z jeho bohaté sbírky různých trampských knížek, příruček, sešitů, časopisů a jiných písemných materiálů, což se mi během dvoudenního pobytu u něho podařilo.
Nicméně se vraťme k tomu původnímu: trampské slezině. Nebylo nás u kamaráda Freda mnoho: on, jeho žena kamarádka Blanka, kamarádka Srnka z Ejpovic, kamarád Plavčík, který po kamarádovi Fredovi převzal FESTIVAL TRAMPSKÝCH PÍSNÍ v Horním Jelení a potom já – Bizon.
Můj osobní návrh se zdál dost smělý, ale zároveň ne příliš nadějný. Řekl jsem něco v tom smyslu, že počátkem ledna bývá každoročně v Brně na brněnských výstavách a veletrzích (BVV) výstava cestovního ruchu GO a že bychom to mohli zkusit tam. Osobně jsem se zavázal, že se o to postarám, jednání povedu s významným manažerem z BVV se kterým se znám 20 let.
Jak jsem slíbil, tak jsem udělal. První rozhovor byl ryze pesimistický s důraz na to, že se na BVV všechno těžce platí. Pokud nemáme peníze, tak je to v podstatě pod vodou, jedině snad vystavovat můžeme vystavovat na Regiontour společně s příslušným krajem. Avšak druhé jednání bylo velmi průlomové, protože hlavní manažer (tj. ředitel obou výstav Go a Regiontour) řekl, že se mu ta myšlenka moc líbí a že ji podpoří. Zdůraznil jsem dost jasně hned na prvním jednání, že trampové na výstavu Trampského musea nemají ani groš. Nevadí, zněla odpověď, dostanete vše, co bude potřeba. Pan ředitel řekl, to bude oživení a jen chtěl, abychom tam připravili nějaké soutěže pro děti.
Po konzultaci s kamarádem Fredem jsem se snažil rychle dát do kupy tým místních brněnských trampů, kteří by pomohli jako dobrovolníci s přípravou i provozem Trampského musea. Na první schůzce v hospůdce Severce v Brně se nás sešlo jen pár: kamarádi Palec, Kamzík, Pim, Faša a já – Bizon. Ale již další slezina se přesunula do hotelu Slovan a přišlo 14 kamarádem a kamarádů, to již běžely přípravy na plné pecky. Také dorazili už trampi-muzikanti. Následující slezina (opět ve Slovanu) se vyznačovala tím, že dorazilo asi 30 kamarádek a kamarádů, všichni měli zájem se zapojit a pomoci dle svých možností a schopností.
Záležitosti kolem výstavy se řešily průběžně a celkem hladce, různé nápady a různá realizace. Kamarád Číča referoval o Trampském museu v Brně, ve svém rozhlasovém pořadu v neděli na rádiu Čas.
Takže ve středu dne 16. ledna 2013 přijel do Brna kamarád Fred s ¼ Trampského musea. Celé museum se obvykle vystavuje na 200 metrech čtverečních, ale my dostali jen 50. Zato bylo vše zdarma a to včetně zapůjčení stolů a židlí a napojení elektriky. S kamarádem Fredem do Brna přijel z Kuřimi i kamarád Pim, v Brně se připojili kamarádi Palec a Kamzík a Ivo a také kamarádka Saza, později i Bizon. Tahle skupinka postavila expozici Trampského musea. Fotodokumentaci dělali průběžně mnozí kamarádi, nejrozsáhlejší zhotovil kamarád Ivo. Domluvilo se a proběhlo i vystoupení trampských písničkářů přímo na stánku, ale i celé hudební skupiny BRABENCI v sobotu odpoledne na zvláštním podiu nedaleko stánku Trampského musea.
Ve dnech 17. až 20. ledna 2013 pak probíhala výstava Trampského musea a měla velký úspěch a ohlas. Na stánku Trampského musea se zastavovalo mnoho kamarádek a kamarádů, ale i občanská veřejnost. Také na stánek zavítala televizi a natočila několik vstupů, které byly odvysílány, některé on line. Přímo na stánku se střídaly kamarádky a kamarádi. Celou dobu byli na stánku jen kamarádi Fred a Ivo. Tady bychom mohli a měli jmenovat celou řadu kamarádek a kamarádů (snad na nikoho nezapomenu) jako kamarádky Saza, Pralinka, Píďala, Vlčice, Hana, Dagmar, Soňa, Vlasta, Alena, Simona, Milena, Ruth a kamarádi Palec, Kamzík, Cancák, Faša, Můra, Blok, Dan, Plavčík, Číča, Max, Sally, Yetti, Záložák, Bizon.
Kamarád Sally udělal dokumentační DVD, které je všem kamarádům k dispozici na požádání.
Kamarád Kamzík měl skvělý nápad, když domluvil, že se sejdeme ve středu po výstavě na SLEZINĚ (opět ve Slovanu) a celou akci probereme a „zhodnotíme“. Na tuhle slezinu se dostavila trampská hudební skupina Sosna a později i Tornádo. Slezina to byla zdaleka největší (kamarádka Saza napočítala celkem 80 trampů) a pak tu bylo 17 kytar, 2 mandolíny, 1 bendžo a 1 basa. Hlavně se zpívalo a zpívalo a zpívalo. Podle přání kamaráda Freda přečetl Bizon všem přítomným „jeho děkovný dopis s mnoha pozdravy“. Atmosféra tohoto setkání byla, skvělá, úžasná a úchvatná. Dočasný realizační trampský tým pro Trampské museum se neuvěřitelně rychle a užitečně rozrostl a vyznačoval se kamarádskou atmosférou a pomocí na každém kroku.
Otakar Mika – Bizon
kategorie Próza nad 23 let