Mrzutá povídka (P)

Bylo nebylo, ale spíš předpokládejme, že nebylo. Páč dyby bylo, tak jistě nějakej vyfešákovanej magor všema zákonnejma i nezákonnejma prostředkama bude usilovat, aby nebylo.

Pročež řekněme „bejvávalo“, ánžto to je takový neurčitý.

Bejvávala osada, co měla pár obyvatelnejch převisů a jednu skoro obyvatelnou boudu, zvanou Kořalna. Majitel, ale možná jen obyvatel, byl samosebou zván Kořala. A měl na dvéřích ceduli:

WANTED   Rum Becher Fernet Sliovica Kourasso   Drink up promptly and directly   (chlastej hned a naráz)     …a vaří se jen příležitostně anebo slavnostně

V Kořalně se trampi nepravidelně scházeli každej lichej a sudej pátek hned k večeru kolem 14.hodiny, aby popili hojnou číši spolu, dobrého tabáku pokouřili a vůbec dobrou vůli spolu měli. Jen 2x do roka se v Kořalně vařilo něco jinýho než grog nebo svařák, a to k výročí založení osady. Ano, výročí připadá na každý rok dvakrát a to z toho důvodu, že Ztracená osada slaví v červnu a Zatracená osada v listopadu. Protože Ztracenci ani Zatracenci na nějakejch písmenkách nebazírujou, kdoví zda vůbec uměj číst, ba ani už nevěděj gdo do kerý osady patřej, tak jsou spolu jedna parta. Ale pohádali se o termínu slavení a proto se rozhodli, až do další dohody, slavit zatím v obou termínech a vypadá to, že po zkušenostech se už ani jinak dohodnout nechtěj, vono to takhle je lepčí.

Jó a v ten výroční den vaří Kořala svůj slavnej Hopsavej guláš a vyhlašuje Nekuřáckej den. Z důvodu Nekuřáckýho dne všici čekaj na půlnoc, kdy Kořala slavnostním proslovem uzavírá slavnostní potlach, votvírá vokna a dvéře a ukončuje tabákovou prohibici.

Z toho ovšem vznikl zvyk „Poslední Fajfky“. Teda poslední fajfky a cíga se kouří na pařezech na stráni před Kořalnou, se současným pozorováním oslavních příprav. Pak se fajfky vyklepou, cíga típnou a až do půlnoci je Nekuřáckej den, což je ovšem vyváženo…, co vyváženo, mnohokrát převáženo, kvalitou Kořalova Hopsavého guláše, čerstvě napečenýho chleba a píva jako křen. Kořala odmítá prozradit recept guláše, a ani když je namol, tak nic neřekne. Ale prej je to uvařený asi z veverek a jezevců krmených jen cibulí a místo pepře je to kořeněný střelným prachem. Jisté je jen to, že trampi sežerou naprosto všecko a i kotel chlebem vyleští. U té příležitosti sežerou nebývalé množství čerstvého chleba a pak pijí extrémní množství piva, což vše způsobuje, že nejsou schopni v klidu sedět a na lavicích kolem stolů poskakují a hopsají. Ano proto je guláš zván Hopsavej. To dělaj ty jeho účinky při a po průchodu trávicím traktem přítomných trampů.

Jó a při příležitosti Poslední Fajfky se trampi smluvili na Starýho, kerej dycky kouřil příšerně smrdutej tabák, co si sám dělal. Pomluva tvrdí, že má nějakej recept do kalumetu podle indiánek Karla Maye a dává tam fakt i stříhaný nehty a sušený kravince. V nestřežený chvíli, kdy Starej dal fajku z huby, a ta chvíle je vopravdu vzácná, a tak na ni dlouho čekali a pak mu fajfku nacpali tajnou směsí. Starej, jehož kuřácká vášeň je stejně obrovská jako jeho obrovská fajfka, si pokusil zapálit. Chvíli to nechtělo chytit, protože netušil, že trampové nahradili jeho smrdutej tabák směsí pálivý papriky, pepře, strouhanýho křenu, čili papriček, mletý síry a kdoví jakého ještě sajrajtu. Konečně to chytlo a blaflo, Starej nasál až do hloubi plic a pak taky blafnul, spíš explodoval. To děsný kejchnutí rozneslo celou smrdutou náplň fajfky, a namalovalo celý okolí paprikovou červení. Celá bouda svítila světle červeně jak vykřičenej dům a vítr nesl červenej mrak dál ke trati. Motoráček musel rozsvítit světla v tý červený hustý mlze.

Trampi se nejdřív zděsili, ale pak se děsně smáli a říkali Starýmu, ať se na sebe podívá, a že mu od teď budou říkat Starej Paprika. Což způsobilo odvetný opatření, a protože Starej Paprika není žádnej drobeček, fackoval je po třech najednou, až vznikla nerozmotatelná hromada valící se k hospodě. Ani Kořala nemoh rvačku zastavit a až jeho výkřik „Hopsavej je hotovej“ rvačku okamžitě ukončil a trampi se v léty ustáleným pořadí hrnuli s ešusama ke kotli. A bylo zase dobře. Jen Starej Paprika tvrdil, že letos guláš nemá tu pravou chuť a sílu. Jó proč asi, hehe!

Když už bylo skoro všecko sežráno, objevil se ve futrech oblíbený host Pepa Pražák.

Kořala praví „Deš pozdě Pražáku, skoro všecko už mi sežrali a vypili.“

A Pepa Pražák vece „Přijeli bysme včas, ale ti zatracení trampi namazali koleje ve stoupání před tunelem snad červenou hořčicí nebo podobným sajrajtem, takže motoráček kuckal a klouzal, až doklouzal zpátky k mostu a zkusil to znova. Dokud nezapršelo, tak sme pendlovali mezi mostem a tunelem.“

Byl z toho tak špatnej, že neřekl ani svý obvyklý „To by se u nás na Prdech stát nemohlo!“ a že ho ani hopsání trampů nevarovalo tak si nervózně zapálil cígo. A to byla ta osudová chyba, protože tabáková prohibice eště trvala. Ozval se obrovský výbuch nadrženýho plynu, co rozbil okna, vyvrátil dveře, střecha nadskočila, trampy to rozneslo po okolí a protější skála se rozpadla na písek a sesypala do údolí.

Oslava byla náhle ukončena a povolanej zvěrolékař se snažil ošetřit odřeniny a popáleniny.

Na druhej den na Kořalně na místě vymlácenejch dveřích visí jutovej pytel a na něm cedule:

Votevříno! Z důvodu průvanu se nevaří ani kafe a pívo zamrzlo. Podává se pouze studenej grog a nemrznoucí chlast. Sklenář neměl tolik materiálu, aby mohl opravit všecka vokna. A zima je na krku, kdo přinese náhradní dvéře chlastá dneska zadara.

A ještě jedna:

WANTED Pepa Pražák Dead or alive (mrtvej nebo živej)   Ale radši živej, musí zaplatit sklenáře!

Tak to by asi bylo všecko, jen je potřeba vysvětlit proč je to mrzutý. No přeci potlach byl listopadovej a teď mrzne a je to mrzutý, protože mrzne a chlapi mrznou, zamrzá jím pívo a pokud nebudou zasklený okna a nebudou nový dvéře, tak to nebude lepčí, nýbrž mrzutý.

Miloslav Lukavec – Lišák

kategorie Próza nad 23 let