Osm dní (B)

Ještě osm dní

než se rozední

než se vydám k tobě

na cestu poslední.

Smutné bylo loučení

jak by zastavil se čas

potůčku temné zurčení

pak přetrhlo náš hlas.

Že shledáme se brzy

já stačil jsem ti říct

a dodnes mě to mrzí

že skryla jsi svou líc

snad tajila jsi slzy

snad zatajilas víc.

Já spatřil záblesk naděje

a dálku v očích tvých

však teplo tvé mě nehřeje

a smutek na mě dých‘.

Já blázen v tu dálku uvěřil

a nechal jsem tě jít

tebe snad pánbůh nestvořil

to ďábel musel být.

Život svůj bych za to dal

a víš, že nejsem lhář

i duši svou bych zaprodal

jen vidět tvoji tvář.

Nic jiného jsem nehledal

než tvých očí jasnou zář.

Já vrátil jsem se k tobě

po dlouhých osmi dnech

po nekonečné době

kdy zbyl už jen tvůj vzdech.

Potok už hlučně netekl

v krajině ztemnělé

a pohár dávno přetekl

tvé lásky domnělé.

Tvých slibů jas

už dávno zhas‘

jen slzy tečou proudem

z tvých dlouhých černých řas.

Snad nejsem toho hoden

tvůj úsměv spatřit zas.

Z temnoty září lucerna

a připomíná oči tvé

kéž zhasne, lásko nevěrná

já se teď modlím za mrtvé.

Můj zrak až bude zkalen

a smutkem zšedne vlas

mé srdce pukne žalem

smrt vstoupí mezi nás.

Pak uslyšíš dva výstřely

jak umíráčku hlas

tvé oči náhle zbystřely

… snad pochopilas.

Dvě rány jak oči tvoje temné

do nichž můj zrak už nikdy nepohlédne

a přeci

v tvém srdci

jsou dálky nedohledné …

Tak čekej osm dní

než se rozední

pak vzpomínka snad zvadne

a smutek zevšední

však já, ač srdce chladné

zůstanu tvým očím věrný, má lásko poslední.

Veronika Dvorná

Kategorie Poezie