.jpg?ph=7628832d1c)
Je to růže uprostřed zimy,
ticho, co nahlas v hlavě zní mi,
pravda, kterou vyřkne lhář,
člověk, který nemá tvář.
Je to suchá slza, co spadla na zem,
nesvobody plný ZEN,
upřímný úsměv těžce trpícího,
poklidný spánek bdícího.
Je to neštěstí od kominíka,
pomocná ruka protivníka,
všemi pochopený cvok,
přátelský a vlídný sok.
Je tak nesmyslná, a přece je smyslem mého života,
ta láska, co je mým světlem v temnotách.
Martina Náhlíková
Kategorie Poezie do 23 let