.jpg?ph=7628832d1c)
Nad námi holá je stráň
a já na ní spočinu bez dechu
přitisknu k srdci tvou dlaň
a společně klesneme do mechu.
Mé polibky čelo ti zchladí
to čelo bolavé od lásky
vánek tě nesměle hladí
a umlčí všechny tvé otázky.
Hedvábnou kůži
tvých jemných paží
vnímám jak sen, když odchází.
A zatím jsem sám
odsouzen k hrám
jež mysl má v zoufalství nachází.
V peřejích vídám tvou tvář
a každý strom mluví tvou řečí
vlastního srdce jsem žhář
může-li touha být větší?!
Veronika Dvorná
Kategorie Poezie