Trampský znamení (B)

Usedám ke stolu v nádražní hospodě,
vytáhnu papír, ořežu tužku
a skládám vyznání mý rodný osadě,
snad se mi zdaří alespoň trošku:

V hlubokým lese na severu u psíkovcových skal
kdysi dávno vyrostlo bílý stavení,
tam prožila jsem dětství, mládí, pár nejkrásnějších jar
a do vínku dostala trampský znamení.

Ve stínu statných borovic domek časem oprýskal,
rozpadly se stařičký schody kamenný,
dál zůstal otcem přátelství, kamarády k sobě zval
a vandrák mu vtisknul trampský znamení.

Kdo hledal cestu poprvý, možná se i trochu bál,
vedou sem jen blátivý úzký pěšiny,
při kytaře v záři ohně za chvilenku pookřál
a poznal, že žít nejsou jenom modřiny.

Kdo našel stezku podruhý veselou si píseň pěl,
těšil se na tuláky duší spřízněný,
ze srdce splín, z očí smutek dočista mu vymizel
a jízdenky na příště už má koupený.

Kdo vrací se zpět po letech, cítí se jak světa pán,
když usíná na louce mechem pokrytý,
je nadosmrti k přírodě věčným poutem přikován,
má znamení trampský na čele vyrytý.

Epilog:

Odcházím od stolu v nádražní hospodě,
zahodím papír, uložím tužku,
zdá se, že poeta ze mě víc nebude,
nečtěte prosím tuhletu snůšku!

Věra Bardarovová

kategorie Poezie nad 23 let