Knížka čtyřiceti trampských a vodáckých povídek, jejichž protagonisty jsou čtenářům dobře známí členové trampské osady Daisy. Velká část příběhů vás zavede do utěšeného kraje kolem říčky Sobotnice a Radostínského potoka, kde má osada svůj domov. S hlavními hrdiny Hárošem, šerifem Česnekem, Gábinou, vypravěčem Rookem i s dalšími kamarády se čtenáři mohli setkat jak v autorových
přechozích šesti detektivkách, tak i v romanetu Divné údolí.
Povídky jsou povětšinou veselé, ale jsou i takové, co nutí k zamyšlení, některé příběhy jsou uvěřitelné, jiné psané se značnou mírou
nadsázky, část z nich vychází ze skutečných zážitků, u ostatních pracovala autorova fantazie. Berte je prosím takové, jaké jsou.

Pro představení knihy tentokrát použijem doslov, který nenapsal nikdo jiný, než naše dobře známá autorka Jaroslava Šálková - Kavče:

Jak číst haiku Mikyho Marusjaka? Pomalu. Volně. Vnímat slovo za slovem a ve své mysli nechat postupně promítat obrazy, jak je Miky maloval myšlenkami básníka. Kráčel přitom od nádraží pěšinou v polích, lesem a loukou, toulal se ve skalách, a nebyl sám. Provázela ho malířka Eva Macholánová, aby Mikyho myšlenky zachytila i jiným způsobem, než pouze slabikami sestavenými do haiku. Doopravdy, černě malujícím štětcem, jemuž tvary a sílu věnuje vítr nad krajinou.

Tato sbírka haiku se nazývá „Pavučiny snů“. Mikyho sny nejspíše náleží právě toulavým prožitkům. Z takové pavučiny se nedá snadno vymanit, možná vůbec. Ale je v ní dobře. Tam plameny ohně zaženou chlad podzimu, úkryt pro spánek poskytne tichý les, jistotu života potvrdí opuštěný kamenný kříž v polích, a po nebi létají ptáci jako myšlenky, které teprve přijdou a přijmou podobu haiku. A nezapomínejme na skály! V toulavých snech pavučiny nechybí jejich vznešenost: Ze skalních věží / zírají duchové skal / krajinu střeží…

Různě se uvádí, že Miky Marusjak patří především k „dělníkům undergroundu“. Ale někdy nahodí bágl a vykročí pěšinou od nádraží do polí, potom za obzor do lesů ke trampským osadám - a pak se můžeme těšit na jeho nové haiku. A vnímat slovo za slovem myšlenkami malovaných veršů…

Tato knížečka, almanach či zpěvník nehodlá být nostalgickou vzpomínkou na naše mládí. Ale budeme rádi, pokud vám připomene atmosféru doby i času, ve které jsme žili a prožívali ty nejhezčí chvíle v klínu osady. Ve zpěvníku naleznete nejoblíbenější písně Kamarádů Staré řeky, a to i s dosud nepublikovanými texty a notovým zápisem kamaráda Tomáše Pergla.

V části trampské poezie naleznete básničky nejen nostalgické, ale i kořeněné trampským humorem našich osadníků - Kennyho a Dity, ale najdete i osadě věnované verše od našeho kamaráda Pepy Fouska.

Obrazovou část almanachu tvoří obrázky a malby s tématikou okolí naší Staré řeky- Berounky, tak jak je s citem, smyslem pro detail i pochopením trampské duše, namaloval včetně ilustrací kamarád Mirek Panenka.

Kniha-almanach 100 stran, barevné vydání
Grafické zpracování: Marko Čermák junior Tisk: PĚTKA s.r.o.

Vydalo nakladatelství Galén.

    Musím se přiznat, že sbírka Paměť touhy mne okamžitě zaujala svou nevšední formou přitvrzené poetiky, ale především přímočarou otevřeností, s jakou básnířka přináší svou kůži na trh.

     Autorku osobně neznám, nicméně oceňuji její neotřelou performanci na básnické scéně a osobité uchopení tvůrčí výzvy. Dokáže zdánlivě nezajímavé události svými básnickými slovy přetavit do překvapujících životných příběhů, pulzujících barvami a vybuzenými náladami. Pro své básně zvolila Regina většinou volný verš, který vyhovuje jejímu nepřehlédnutelnému záměru – nebýt ničím svazována, omezována, formována… Autorčin básnický rozlet totiž potřebuje dostatečně široký prostor, stejně jako samozřejmou vnímavost a očekávaný souzvuk se čtenářem. Její metafory, básnické přívlastky a obrazy, stejně jako básnický styl, jsou barvité a originální, nejednou ale až překvapivě drsné a šokující. Často se utíká k erotickým příměrům, které však nejsou samoúčelné pro chtěný provokující efekt, ale dodávají jejím veršům nečekanou hloubku ponoru pod povrch slov a určitý nekonvenční nadhled. Ale vedle rebelských, nesporně obsahově a formálně burcujících básní, se ve sbírce nabízí i pohodové, vnímavě tišivé verše, ukolébávající autorčinu revoltu jako přítulného psíka.  

      Nepochybuji o tom, že Reginina duše je zelená, protože jejím častým námětem se v této sbírce stává příroda, ovšem nahlížená opětně autorčiným specifickým viděním a vnímáním. Zvláštním bonbonkem v jejích básních jsou pak latinské biologické názvy a výrazy, jež samy o sobě vypovídají o jejím zřejmě hlubším zájmu o přírodu, kterou občas i personifikuje, stejně jako verši plasticky ztvárňovanou krajinu. Ostatně užívání cizích slov patří do Regininých tvůrčích procesů také jaksi samozřejmě, jako jí pociťovaná naléhavá potřeba pro celkový dojem z účelně vystavěného básnického celku. Obdobně jako občas užité nespisovné výrazy, vymykající se celkovému rázu sbírky.

      Ovšem Regina nezůstává jen u přírodních motivů, v jejích námětech našly své místo i mezilidské vztahy a také – láska, výstižně a neotřele pojímaná jako zcela nový příběh ze stránek života. I když ani v tomto případě nepodléhá přecukrovanému sentimentu, nachází cestu bez zbytečných velkých slov a uplakané dojemnosti přímo, občas i tvrdě, a bez oklik. Nikoliv ale bez citu. Cílevědomě tak buduje z cihel básní představu svého světa, do nějž můžete vstoupit, pokud dokážete rozklíčovat její poselství ukryté ve verších…

Hanka Hosnedlová

Přezdívka Kačer není u trampů příliš obvyklá, ale snad není zas úplně výjimečná. Já mám dva kamarády Kačery; jednoho z nich znám už hodně dlouho. Musím se přiznat, že si už vzpomenu, kde jsem Kačera č. I. kdysi dávno prvně potkal. Druhý z Kačerů se stal mým kamarádem docela nedávno, ale stejně jsem si dlouho lámal hlavu otázkou, kde vlastně jsem ho viděl poprvé. A vůbec netuším, proč jsem se rozpomněl zrovna ve vlaku, který mě podle Berounky vezl směrem na Křivoklát. Vždyť moje první setkání s Kačerem č. II. se odehrálo úplně jinde. Krušnohorský tramp Chrys s ním domluvil vandr do kraje pod horou Klíč. Našel jsem je tenkrát u ohně pod převisem až za tmy. Kačer měl s sebou dva kamarády z Plzně. Ráno nahlédli do mapy a zjistili, že
v okolí jsou tři vysoké kopce, na kterých ještě nikdy nebyli. Hned se jednomyslně rozhodli ani jeden z nich nevynechat. Náš návrh, že by nás mohli kousek cesty doprovodit a až potom odbočit vzhůru k vrcholům, hrdě odmítli. Vydali jsme se s Chrysem dolů do údolí, maličko obhlíželi převisy, zajímavá skaliska a průzračné potůčky. Zanedlouho nám do cesty vskočila venkovská hospoda. A ejhle; vzadu v koutě seděla trojice, kterou jsme tady nečekali! Zdatní milovníci nepoznaných výšin nám samozřejmě hned zkoušeli vysvětlit, že se sem vlastně dostali spíš jen omylem nebo zvláštní náhodou. Představit autora pouze touto veselou historkou by bylo hanebné. Vložím tedy do předmluvy ještě krátkou vzpomínku na jeden z pozdějších našich společných vandrů. Bez třetího kamaráda, který dal přednost autostopu, jsme tehdy stoupali na jeden dost zvláštní kopec. Před závěrečným strmým výstupem už mi nohy jaksi odmítaly sloužit, a tak jsem chtěl na mladšího kamaráda počkat kus pod vrcholem. Jenže on odmítal uvěřit mým zbabělým výmluvám. Nakonec by mě snad nahoru vynesl na zádech. Nezbývalo mi nic jiného než se na pěknou vrcholovou skalku sám vyplazit. A právě tam jsem dospěl k přesvědčení, že tenkrát pod Klíčem nestočily Kačera směrem k občerstvovně jeho vlastní nohy, ale spíš žízeň jeho dvou kamarádů.

Kačer se dokáže toulat divokou přírodou daleko za mořem. Když se ale pustí do psaní, zůstává aspoň prozatím v české kotlině. Rozvíjí své nevšední nápady, uplatňuje bujnou fantazii. Mění se svět, mění se
i tramping; s tím se každý po svém zkoušíme nějak vyrovnat.
V povídkách zařazených do stosedmé Miniatury se svět i tramping mění opravdu hodně!

Alfréd Schubert - Fredy

Jeho druhé Miniatury mapují tvorbu posledních let. Uvili jsem se napsat předmluvu, a to formou otevřeného dopisu:

Vážený pane budoucí trapsavecký řediteli,

Vzhledem k tomu, že jsi mne požádal o předmluvu k tomuto bezesporu hodnotnému literárnímu počinu, s mírným rozechvěním ti píši.

Abych se tohoto úkolu zhostil, musel jsem pročíst nejen tyto Tvé nové Miniatury, ale i ty staré, abych si udělal obrázek, zda a o kolik ses za ta léta posunul.

Zjištění mi navodilo poněkud rozporuplné pocity.

Coby současného trapsaveckého organizátora mi udělalo velkou radost, jak velký talent v Tobě spočívá, jak kvalitního autora naše soutěž má
a jak se posunuješ dál a dál k vyšším literním metám.

Na druhé straně mne coby soutěžícího autora vyděsilo, jak silnou konkurenci v Tobě mám. V prvním okamžiku jsem si říkal, že mne brzy doženeš, ale vzápětí jsem si uvědomil, že už se tak před časem stalo,
a že možná Ti už dýchám na záda z uctivé vzdálenosti.

Aby těch rozporuplných pocitů nebylo málo, byl by tady ještě jeden pozitivní – předsevzal jsem si totiž, že na sobě zapracuji a budu se s Tebou snažit držet krok. Snad se mi to povede.

Jsem velmi rád, že tyhle Miniatury se dostanou k našim trapsaveckým čtenářům a Tvé povídky, jimž ani jedné nechybí skvělý nápad, dobře odvedené literární řemeslo i trefná pointa, je pobaví stejně dobře, jako pobavily mne.

Těším se jak na společnou práci v Trapsavci, tak i na tvá další díla. Hlavně se ale těším na naše vzájemná klání na kolbišti literárním.

Ty by ses pak měl zamyslet nad tím, zda nenazrál čas napsat něco rozsáhlejšího, trampský román či alespoň delší novelu. Velmi bych to uvítal.

Stále ještě současný ředitel Trapsavce

Hafran

Je proto zřejmé, že si tuhle sbírku zasloužila.

Předmluvy se zhostila Aťka, které tímto dáváme slovo:

Možná. Možná se svět opravdu skládá z čárek a teček, samohlásek, souhlásek a mezer. Možná. Anebo taky ne. Možná jsme jen hrací skříňka na kliku, sedmistrunná kytara a darovaný krasohled. Možná to víme. Možná nevíme vůbec nic. Ale Štázy něco ví.

Během čtení jejích povídek vám možná vystydne kafe. Budete lapat útržky skutečností, viditelných přátelství i zajímavých míst. Budou vás bolet nohy, protože vaše vandry budou stejně romantické jako realistické. Vaše pravda bude stejně ironická jako hluboká. Zanecháte své otisky na modrých sedadlech vlaků. Projdete vyhřáté lesní cesty, proplujete meandry zarostlých řek. Bude vám blednout měsíc, šedí koně potáhnou nebem. Budete slyšet hlasy a budete pršet. Budete ukládat ptáky do hnízd, mrznout na lavičkách, věřit síle záchranářů. Budete nemocní jarem. Budete lapat slova, aby vám neuniklo ani jediné. A pak najednou otočíte poslední stránku a bude konec. Vysokohorský, pravdivý, přemýšlivý.

Něco byste udělali jinak? Možná…