Vokounovo trampské kalendárium - trapsavec.cz

Vokounovo trampské kalendárium - leden 2024

Tue, 09 Jan 2024 17:58:00 +0200

* 1. 1. 1929 Zdeněk Fišera – Klen – woodcrafter; družina v Jičíně; v roce 1950 kmen

Vycházejícího slunce v Děčíně;

účastník ústředního tábora LČSW Tábora velkých dešťů na Sázavě na

Stvořidlech (7. - 17. 7. 1946), účastník Čotokvy v údolí Hučivé Desné

v Jeseníkách ve dnech 6. – 19. 7. 1947;

1951 emigroval do Rakouska a 1953 do Kanady; 26 let pracoval pro

Canadian Forestry Service; od roku 1968 se angažoval v československém

národním sdružení v Kanadě, podílel se na vydávání Calgarských listů a od

roku 1987 na vydávání Edmontonského zpravodaje; v Kanadě organizoval

woodcrafterské tábory pro mládež (cca 15)

* 2. 1. 1964 Jaromír Rygl – baskytarista kapely Fešáci (1992 - 1999) a Taxmeni (od

března 2018)

/*Ústí nad Labem/

* 3. 1. 1969 Eduard Štěpař – Střep (T. O. Fetišáci) – ve volném čase cvičí Kung-fu;

prozaik a publicista – publikace: Hrdinové Gunfu (sbírka povídek, předmluva

George Huška, Ivan Rzounek a Pavel Macek, ilustrace Jindřich Burcal –

Schonbesser, vlastním nákladem, 2011; Hrdinové Gungfu (překlad do

angličtiny; nákladem vlastním, 2012); povídku s názvem Dřevěný muž

zfilmovali studenti Filmové akademie Miroslava Ondříčka;

trapsavec – sbírka povídek Děs pod širákem (předmluva Jana Nešťáková –

Saxana, edice Trapsavecké miniatury č. 62, 2017), komiks Mistr Shaolinu

(ilustrace Matyáš Namai, na pokračování v časopise ABC, 2018); kniha Kecy

nemaj cenu (k autorovým padesátým narozeninám vydala Společnost Pavlů;

obálka a ilustrace Matyáš Namai, ilustrace Barbora Müllerová, Jakub

Hrdlička a autor; Praha 2019); Fetišácký kalendář na rok 2021 (trampské

motivy z Českého středohoří, verše a kresby, vlastním nákladem, 2020),

V zajetí hrůzy šílenství a děsu (redakce Karel Kouba, historická revize

Mgr. Petr Karlíček, Ph.D., ilustrace Jakub Hrdlička, Barbora Kicovová,

Barbora Müllerová, Matyáš Namai; T. O. Fetišáci, Praha, 2021)

/*Teplice/

* 4. 1. 1934 Ing. Richard Švandrlík (Mariánské Lázně) – skladatel, historik; porotce Porta

(1968; publicista - Historie židů v Mariánskýcch Lázních (Art Gallery Nataly a

Městské muzeum Mariánské Lázně, 2005)

* 4. 1. 1944 Miloš Houdek – Kim (T. O. Paběrky, Kolín) – výtvarník, grafik, fotograf,

galerista, organizátor, porotce Trapsavce 2006;

básník – CESTA ČAJE /CO LZE SPATŘIT V JEDNOM ŠÁLKU ČAJE/ (vlastním

nákladem; prosinec 1995); sbírka básní kameny trávy hvězdy (Edice

Polabští básníci, sv. č. 3 – nákladem Polabské kulturní společnosti a autora

vydalo Vespero Pardubice, 2013; druhý dotisk I. vydání); Pití čaje ve volné

krajině (grafický doprovod Michal Matzenauer; náklad 250 ks; Edice Polabští

básníci – jubilejní tisk – nákladem autora a přátel vydalo Vespero Pardubice,

2019); ilustroval sbírku básní Pavla Zdražila – Hvězdou postižený (edice

Polabští básníci, sv. č. 12 – nákladem Polabské kulturní společnosti a autora

vydalo Vespero Pardubice, 2016)

* 4. 1. 1949 doc. PhDr. František Gabriel, Ph.D – historik umění a archeolog,

vysokoškolský pedagog, autor prací z oboru historie a archeolog, publicista

(Fenomén trampského hnutí a jeho formální projevy v severních

Čechách; in: Individuální a masové rekreace v okolí velkých industriálních

měst v 19. - 21. století; Togga, 2014); kniha Helfenburk;

* 5. 1. 1974 Iva Spurná – Draculea – redaktorka, spoluorganizátorka Bloudění, Zlatá

horečka; spolupořadatelka Trapsavce v letech 2000 - 2014; básnířka a

prozaička (Trapsavec); sbírka povídek a básní Z trní (edice Trapsavecké

miniatury č. 8, 2012); publicistka – průvodce Kam na víkend: Krušné hory

a Karlovarsko, 2008; editorka časopisu Puchejř (1994 - 2010), Portýr v Ústí

nad Labem; editorka internetového serveru hrady.cz;

† 5. 1. 2019 Petr Ludvík – Albín (1. Ornitologická letecká peruť) – akordeon v trampské

kapele Krůpěj - Sklepy (1983) a Sklepy (1984 - ?);

diskografie Krůpěj - Sklepy - MC kazeta (1994) a CD z živého vystoupení

(2005)

† 5. 1. 2019 PhDr. Milan Jankovič, DrSc. – literární teoretik, historik a editor (kniha Trn

v zrcadle doby, 1984)

* 6. 1. 1924 Earl Eugene Scruggs – banjista (vymyslel tříprstovou hru na pětistrunné

banjo)

* 6. 1. 1954 Ing. Jiří Mika – Bacil (T. O. RiBaBi-Bo-HoSaMa, Kladno dříve Unhošť) –

původně programátor, poté knihovník a ředitel (2013 - 2018) Studijní

a vědecké knihovny Středočeského kraje; prozaik (Trapsavec 1980 a 1982;

Zlatý Trapsavec 1982);

Jedu ven (sborník povídek; předmluva J. Pohunek – Přebral, ilustrace V. Černý

– Dewi; Trapsavecké miniatury – Zlaté legendy č. 78, Plzeň, 2018)

publicista - založil Kulturní revue Kladno Záporno (2006 – 2018) pro č. 6 (jaro

2009) napsal mimo jiné text „Trail bratrů Ryvolových“ (2009);

Česká nezávislá literatura v ohlasech (výběrová bibliografie knih a článků

od roku 1990, uspořádali František Knopp, Jiří Mika, Jan Wiendl; Praha,

Primus, 1994 a 1997), Nakladatelské Kladno : z dějin kladenské knižní

kultury (Aleš Zach; slovník osobností zpracovali Eva Wróblewská a Jiří Mika;

Kladno, Středočeská vědecká knihovna, 2007)

spolupracuje s kladenským spolkem Halda, který vydal jeho knihy

Mezi alembikem a spilkou (Svět sládka a spisovatele Otakara Zachara;

Kladno, Halda, 2012)

Třísky na duši: kladenské roky Jiřího Koláře (Kladno, Halda, 2021)

* 6. 1. 1974 Radek Smejkal – Tanečník (S. T. O. Peklo, osada U sv. Antoníčka, Pardubice)

– řezbář a sheriff a člen Rady starších Klubu trampů řezbářů; 38. výstava

Klubu trampů řezbářů - Zlatý červotoč 2008, 39. výstava Klubu trampů

řezbářů – Zlatý bobr 2009;

provozuje taneční školu v Pardubicích, čtvrtfinalista Mistrovství ČR

v Latinsko-amerických tancích;

† 6. 1. 1989 Zdeněk Hanžl – Kaltyš (zakládající člen T. O. Karabina, 1968) – vedl osadní

sbor T. O. Karabina v letech 1968 - 1970; člen trampské skupiny Karabina

v 70. letech; zahynul při autohavárii na E43 poblíž Lipůvky;

/† poblíž Lipůvky/

* 7. 1. 1929 Prof. PhDr. Antonín Jašek CSc. – Starosta – profesor LF UJEP Brno; řezbář

zakladatel skupin Valašský soubor Zbýšov, Hejkalové a Roveři Zbýšov

* 7. 1. 1949 Jiří Stegbauer – Jura (Tábornický klub Modré šípy) – básník Tramp (1968 –

1971), publicista, redaktor, vydavatel (nakladatelství Ostrov)

knihy – básně – Doušek na dně (MF, edice Kroky 1976), Andělé v noční

zahradě (Ostrov, 2019);

zastoupen ve sborníku Pozvání do krajiny (MF, 1975), Kdybychom nechodili

slepí po cestách (2000), Blízkost (2005), Berly paměti (2018), Řadové sestry

(2018), Zrcadlení (2018),

/*Poděbrady/

* 8. 1. 1974 Jaroslav Šefl – textař a skladatel (píseň Chata pod sněhem)

* 9. 1. 1909 Dobroslava Dolínková (poté Čejková) – woodcrafterka; členka kmene Bílého

Slunovratu

* 9. 1. 1944 Josef Kučera – Kobra (T. O. Lone Star, poté T. O. Howgh, Teplice) –

zakládal Divadélko v Černé kuchyni v Teplicích (spisovatel, a dramatik

Alex Koenigsmark, písničkář Karel Kryl, spisovatel Václav Dušek), publicista

Tramp (1970 - 1971), od roku 1970 spolupracoval na propagaci

Folk & country festivalu a spoluautor publikace Dvaatřicet trumfů (podle 32

účinkujících); redaktor a publicista kreslíř v časopise Portýr (od roku 1970),

portovní propagace;

karikaturista, organizátor Saloonů kresleného humoru (první – J. Vyčítal –

17. 12. 1970 v Malostranské besedě);

Ilustroval publikaci Vádemékum pro každou životní situaci, aneb, Průvodce

životem - od kočárku do důchodu (1984)

prozaik – povídka Kudla in Trail č. 1/1969, povídka Trampský časopis in

kniha ČAJ S PŘÍCHUTÍ JEHLIČÍ (Praha, Carmen, 1992); a povídka O člověku,

který měl opravdu rád pivo in kniha POTLACH aneb ČAJ S PŘÍCHUTÍ

JEHLIČÍ A RUMU (1998);

po roce 1989 se podílel na obnovení Strany mírného pokroku v mezích

zákona;

* 9. 1. 1944 Jiří Nepustil – Nepu (T. O. Paběrky) – textař

* 9. 1. 1964 Lenka Vostry (dříve Slabá) – zpěvačka skupin Kliďánko a Střepy Jihlava,

Nezmaři (1985 - 1988), Spirituál Kvintet (1989); Žalman a spol. (1990 –

1995; 19. 9. 1994 se provdala v Telči za Ádu Vostrého; žije v Edmontonu

*10. 1. 1919 Miroslav Roudný – Medvěd – woodcrafter, člen kmene Wahpeton; člen

Kmene pražských woodcrafterů;

Narodil se v Praze a vyrůstal na Žižkově. Po ukončení studia na reálném

gymnáziu v Křemencově ulici v pražském Novém městě se věnoval

bohemistice na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byla zprvu

předmětem jeho zájmu dialektologie oblasti východních Čech. Tento jeho

zájem pramenil částečně také z toho, že s rodinou Roudných byl spřízněn i

jeden z nejvýznamnějších českých jazykovědců, Jan Gebauer.

Byl ženatý a byl otcem dvou dětí, syna a dcery.

Jako jazykovědec působil celý život zejména v oblasti terminologie. V popředí

jeho zájmu tedy stála nejen praktická stránka terminologie různých odvětví

lidské činnosti (co a jak se nazývá), ale i její hlubší kontext a kořeny. Tedy

jakým způsobem jsou názvy v jednotlivých odvětvích tvořeny, přejímány, jak

se vyvíjejí a jaký je jejich "život" v rámci češtiny jako celku.

Od roku 1950 působil v Ústavu pro jazyk český. Byl ovlivněn dílem

rakouského terminologa Eugena Wüstera i odborníků z tehdejšího

Sovětského svazu a chápal profesi terminologa „nejen jako praktickou péči

o odborné názvosloví (jednoho oboru nebo názvosloví vůbec), ale také jako

nauku, popř. teorii o tomto druhu pojmenovacích prostředků a jejich

uspořádání“.

Aktivně se podílel na tvorbě a zavádění nových odborných termínů do

češtiny, zejména v oblastech hutnictví a hornictví, dalších technických,

strojírenských a stavebních oborech, a v několika dalších odvětvích. Měl

mimořádný rozhled a disponoval až encyklopedickými vědomostmi.

V sedmdesátých letech dvacátého století byl členem Názvoslovné komise ČÚGK a podílel se na její práci zejména v oblasti odborné terminologie ke standardizaci geografických jmen, ale i v mnoha dalších oblastech díky svým rozsáhlým vědomostem.

Jeho působení přesahovalo i na pole mezinárodní – Československá terminologická komise, jíž byl dlouholetým předsedou, byla součástí Mezinárodního terminologického výboru ISO/TC 37.

Zemřel v roce 2004 a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Publikace O české terminologii (spolu s Bělou Poštolkovou a Antonínem

Tejnorem, Academia, Praha, 1983)

/*Praha/

*11. 1. 1894 Jaroslav Vogel – dirigent, šéf opery, muzikolog, publicista, skladatel a textař

(hudba Až jednou - text F. Kudrna, text Tulácká - hudba R. W. Ford)

†11. 1. 1944 Arnošt Hofbauer – malíř, grafik, ilustrátor, pedagog

*12. 1. 1909 Jaroslav Krsek – Jerry Packard (deputy šerif T. O. Hobart Camp, T. O. Gold

Hyde) – zakladatel campu Dice Camp (Zlaté dno); publicista v časopisu Naše

osady (1929 - 1931) a Camping (1933 - 1934); v r. 1935 vedl (s V. Dědkem,

A. Hodkem a G. Vlkem) v Nedělním listě trampskou rubriku Jedeme za

romantikou; odbojář

/† Osvětim/

†13. 1. 1994 Zdeněk Svoboda – Kodýtek (původně T. O. Jižní Kříž Brno, poté šerif T. O.

Tarantule Opava) – trampský

písničkář a textař (Ďáblovy kostky, Gabriela, Prázdná záplata, Vítr mládí

- 1992, Zlatý sen, Ztracený campy - hudba V. Šamánek - Šampus),

skladatel (hudba k textům V. Náhlíkové - Strunky Hlídej si romantiku, Léto

odchází; hudba k textům Hanky Hosnedlové - Dopis, Holka ze sna, Imaginace

o zlu, Jeden z mála, Kámovi, Kde jsou?, Khaki blázni, Krutej bůh náhoda,

Místo tak malý mít, Nedělní, Pár slov synovi, Pásmo důvěry, S nebem nad

hlavou, Slepá Madona, Slzy loučení, Společenská poprava, Toužení,

Vzpomínky, Ztráty a nálezy; hudba k textu J. Bláhy - Řešetláka - Stádo);

Trampský zpěvník č. 16 - příloha Tramp č. 9/1991;

porotce 16. ročníku Festivalu trampských písní Horní Jelení (1991);

†13. 1. 2004 Milan Prošek – Muny (Komárov) – redaktor samizdatu Lokálka;

*14. 1. 1934 Miroslav Čvančara – publicista v časopisech Camp, Mladý svět, Country styl

a Western World; historik české kinematografie, provozovatel soukromého

biografu a půjčovny filmů - soukromé kino pro 40 lidí si zřídil v pouhých

třinácti letech. Jeho otec a strýc vlastnili půjčovnu filmů a několik kin, avšak

nacisté jim většinu zabavili. Biografy jim znárodnil stát už v roce 1945. Pro

své přátele ale promítali i po válce. Rok po válce zabral sklepní místnost pro

své kino. Spolu s bratrem Františkem pak kamarádům pouštěli americké

grotesky, kovbojky a kreslené filmy, které získávali od rodinných přátel.

Později přikročili i k natočení vlastního dílka. Do kina ke Čvančarům chodil

v padesátých letech i Josef Brož, špičkový technik, který například sestrojil

přístroj na ozvučení amatérských filmů i pozdější eso české kinematografie

Miroslav Ondříček.

Po únoru 1948 vymýtili komunisté americké filmy z československých kin.

Promítání se muselo maximálně utajit před slídivými zraky sousedů. Tajné

heslo? „Přijď si vypůjčit knihu.“ Ani tak se rodina nevyhnula policejním

prohlídkám a výslechům. Kolikrát vyvázla jen o chloupek.

Biograf nakonec přitížil mladšímu bratrovi Františkovi na vojně v roce 1958,

kdy byl odsouzen za pobuřování proti republice na dvacet dva měsíců.

„Promítačku používal prošetřovaný při tajných schůzkách ve skladišti v

domě, kde bydlí. Skladiště bylo zařízeno jako kinosál a zde dle sdělení občanů

prošetřovaný promítal skupinám mladíků, se kterými se scházel, závadné

filmy. O jaké filmy se jedná, nebylo zjištěno,“ napsal v hlášení policista.

Kino Miroslava Čvančary skončilo začátkem sedmdesátých let. „Úřady nám

nařídily vyklizení místnosti, což jsme tedy s těžkým srdcem museli udělat,“

vzpomíná. Schody do sklepa byly posléze zaházeny zeminou a zabetonovány.

Dům získala rodina zpět až v roce 1989, a tudíž vchod opět zprovoznila.

Promítání už se tam však nevrátilo. Nebylo pro koho. Dnes je na místě jen

moštárna.

zakladatel filmového archivu, autor publikací a článků z oblasti

kinematografie a historie pražských čtvrtí, též spoluautor knih - Praha 1848

- 1914: čtení nad dobovými fotografiemi (sestavil a slovem doprovodil Pavel

Scheufler; spolupracoval Miroslav Čvančara, Roman Prahl, Jiří Janda,

fotografie reprodukoval Miloš Heyduk, Panorama, 1984), Zaniklý svět

stříbrných pláten: Po stopách pražských biografů (spolu s J. Čvančarou,

Academia, 2011) , Když u nás byl Buffallo Bill (spolu s J. Čvančarou,

Academia, 2017)

*14. 1. 1944 Antonín Hájek – zpěvák, muzikant, aranžér kapely Rangers; textař - písně

Ave Dies, Báječný bál (s M.Dufkem), Buď zdráv, Divnej sen, Hřbitovní kvítí,

Chvíli, Já procházel se jednou, Jullianne, Když, Klekání - hudba česká lidová,

Kouzelník, Král silnic, Květy dej, Láska je věc kouzelná, Mysli na to že přijdu

(s M. Dufkem a R. Tomáškem) Nápis křídou, Oh Shenandoah

(s R. Tomáškem), O. K. (s O. Juříkem), Otcova hůl - hudba Delaney Bramlett,

Pět set mil (s J. Vančurou), Pojď ven (s M. Duchkem), Pojďte sem,

Prázdné nádraží (s R. Tomáškem), Rocky Top (s M. Dufkem), Škatule,

Ta zem je tvá zem, Tulák, Věčné léto najdem, Vím vím, Zvedněte kotvy,

Žlutej pták);

*14. 1. 1964 Ronny Semerádová (Liberec) – prozaička v časopise Tramp;

†16. 1. 1964 Bohumil Špidra (T. O. Proudy – Svatojánské proudy, Sázava) – hudební

skladatel (madrigalista); editor sborníku Čeští madrigalisté: Jubilejní

publikace: 30 let Pražského komorního sdružení 1929 - 1959 (1961)

*17. 1. 1954 Richard Lašek – perkusista jazzrockové kapely CH.A.S.A. (Brno 1977 -

1982), folkové kapely Folk team (1978 - 1979), rockové kapely Bronz (Brno,

1981 - 1983) a trampské kapely Kamelot (Brno, 1999 - 2000)

*17. 1. 1969 Ján Nožka – Šupák (T. O. Hadie údolie, Čabraď) – básník (Trapsavec 2014);

sbírka O chodníkoch a tak (alebo útržky pocitov);

jeden z autorů (historky) publikace Na vandri so Severkou /Najväčšia

radosť – škodoradosť (1989 – 1995)/ (sborník trampského humoru;

Trampské združenia SEVERKA, 2021)

*18. 1. 1939 Vladislav Morava – Larry – kytarista a zpěvák skupiny KTO v letech 1962 –

81; v roce 1981 emigroval do USA;

†18. 1. 1944 Josef Lucký – skladník z Týniště nad Orlicí; významný pracovník

KSČ, za první republiky pro politickou činnost několikrát trestán.

Jako „táta“ T. O. Veselá bída, pečoval o politickou výchovu mládeže. Zatčen

gestapem 1940, odsouzen 1942 pro velezradu, převezen do koncentračního

tábora Brieg (polský Brzeg), kde zemřel roku 1944.

†18. 1. 2009 Vlastimil Kačer – Buriss (Náchod) – řezbář, člen CTŘ; 29. výstava Clubu

trampů řezbářů - Zlatý červotoč 1999; banjista, kytarista a zpěvák v kapele

Nacopak Band (Náchod) a Senior Band (2005 - 2009)

†18. 1. 2019 Mgr. Svatopluk Schützner – Veverka – kněz a knihovník; woodcrafter - člen

kmene Wahpeton a Kmene pražských woodcrafterů (Praha);

studoval arcibiskupský seminář v Praze, na kněze byl vysvěcen v roce 1946.

poté působil jako římskokatolický kněz v pražské arcidiecézi.

V lednu 1949 odešel ilegálně do Bavorska. V létě 1950 se po dohodě

s P. Antonínem Heidlerem tajně vrátil do Československa. Podle jeho

vysvětlení z roku 2002 chtěl údajně pouze zjistit, jaká je náboženská situace

v zemi. Na podzim 1950 se mu podařilo za dramatických okolností (jeden

z převaděčů byl zastřelen) dostat se za hranice.

Vystudoval teologii na univerzitě ve Štrasburku a na volné noze

spolupracoval se stanicí Radio Free Europe Svobodná Evropa).

Na pozvání arcidiecéze New Orleans v roce 1954 ojel do USA. Sedm let sloužil

ve farnostech v Louisianě, prožil krizi kněžství a v roce 1961 požádal

o laicizaci, tj. o propuštění ze svých kněžských slibů.

Na základě postgraduálního studia získal v roce 1963 na Louisianské státní

univerzitě magisterský titul v oboru Knihovnictví, poté odešel do

Washingtonu, kde v roce 1964 získal místo v Library of Congress

(Kongresové knihovně).

V roce 1966 získal církevní povolení oženit se s Miladou, jednou ze

spolupracovnic v katolickém podzemí v Československu, která po útěku

Československa strávila 12 let v Evropě a pracovala jako sociální pracovnice.

V knihovně pravoval jako katalogizátor, věnoval se vzácným knihám a stal se

nejpřednějším znalcem středověkých latinských a řeckých rukopisů.

V knihovně si ho pamatují jako někoho, kdo dokázal určit zdánlivě

nesrozumitelný text.

Je autorem dvou svazků Kongresové knihovny, které podrobně popisují

soubor textů ze středověku, které knihovna delší dobu vlastnila, ale nebyly

katalogizovány, a proto byly do značné míry neznámé.

V roce 2003 odešel do důchodu a zahájil práci na autobiografii.

Kromě znalosti latiny a klasické řečtiny hovořil plynně šesti evropskými

jazyky a v několika dalších jazycích, včetně hebrejštiny, dokázal číst.

V důchodu byl velkorysý k těm v nouzi. Vzpomínková bohoslužba se bude

konat na jaře v katolickém kostele sv. Josefa ve Washingtonu, DC.

/†Washington, USA/

*19. 1. 1934 Karel Dítě – woodcrafter, Kmen Dakota (Červený Kostelec)

†19. 1. 2004 RNDr. Miro Vosátka – Grizzly a Mirko – skaut a woodcrafter; reklamní

grafik, publicista - knihy Chráníme přírodu, Toulky přírodou, Na stezce,

Tábornická encyklopedie

†20. 1. 2014 Milan Schulz – Bobřík – publicista, novinář, dramatik, básník a spisovatel;

woodcrafter;

dětství a mládí prožil za první republiky, v předvečer války i během ní; měl

bohémského otce, jehož nejistotu vyvažovala stabilnost a serióznost matky;

v letech 1944 - 1949 člen Kmene Šelem; nejprve družina Re-Whara-Hare

(1943), v roce 1944 z ní vznikl Kmen Šelem;

účastník Čotokvy v údolí Hučivé Desné v Jeseníkách ve dnech 6. – 19. 7. 1947.

prožil poválečný rozlet při studiích literatury a ruštiny v době, která přála

mládí, ne však zdravému rozumu;

Po maturitě na gymnáziu vystudoval filosofickou fakultu, literární začátky

prožil v pestrém prostředí Literárních novin. V 50. a 60. letech byl mj.

redaktorem Literárních novin, Literárních listů a Listů, poté byl

šéfredaktorem revue Orientace. Spoluzakladatel divadla SEMAFOR

(SEdm MAlých FORem), následně ůsobil jako dramaturg tohoto divadla, byl

spoluautorem kabaretních pořadů a autorem literárních satir v kabaretu

Paravan s J. R. Pickem;

v roce 1969 emigroval do SRN, kde pracoval jako redaktor v Rádiu Svobodná

Evropa a opět stanul ve středu dění s podnětném okruhu lidí kolem

společenství Opus Bonum založeného v exilu opatem Anastázem Opaskem;

spolupracoval s exilovým časopisem Svědectví Pavla Tigrida; V zahraničí

zůstal i po roce 1989.

Spolu se svým synem Martinem moderoval v 90. letech pořad České televize

Sněží.

Knihy – Ptáče a vědma (zabásně a napovídky; Ilustrace Bohumil Štěpán,

Československý spisovatel, 1964), Mír, mírové hnutí, křesťanská etika (výbor

z materiálů ze stejnojmenného sympozia, pořádaného 24. - 27. 11. 1983 Opus

Bonum ve Frankenu, Opus Bonum, 1984), Hledání zatraceného času aneb Co

jsem nezapomněl (1. vydání Praha: Torst, 2012), Žluté listy (2017)

/†Mnichov/

*21. 1. 1934 Eva Olmerová (provdaná Vaníková) – jazzová zpěvačka, která nazpívala

i řadu trampských písní (Supraphon LP Ztracenka zpívá, LP Až ztichnou

bílé skály);

*21. 1. 1949 PhDr. František Vyhňák – Frank – v roce 1990 zakladatel o. s. Woodcrafter

ČR (Liga lesní moudrosti dětí a mládeže)

*22. 1. 1904 Jan Korda – Jenda (T. O. Dakota, T. O. Lone Star, T. O. Sumter) – zpěvák,

básník, textař, libretista a skladatel; zakladatel skupiny Settleři (1930);

trampský písničkář (150 písní – Až jednou (1930), text Až píseň poslední –

hudba J. Šulc, text Až ztichnou bílé skály - hudba F. Korda, Buffalo Bill, Děvče

jsem námořník, text Dohasly ohně - hudba V. Konvička, text Chata v lese -

hudba V. Konvička, text Jasmíny - hudba F. Korda, text Já a můj kůň - hudba

V. Konvička, text Kamarádi stárnem - hudba F. Korda, text Kluci do přírody

- hudba V. Konvička, text Kouzlo dálek - hudba V. Konvička, hudba Mám

v lese bílou cestičku - text ?. Kryšpínová, Moře Hoši, My jsme kluci očkovaní

satanem (1935), text Nelkej kamaráde - hudba F. Korda, Nezapomínejte

kamarádi, Osado zpívej, Plnokrevný kamarád - hudba A. Mošna, text Pluj

obláčku – hudba A. Mošna, Pojď dívko s námi, Recept na zdraví, Samotář,

text Sejdeme se zas děvčátko - hudba V. Konvička, Skotská, Sotva počnou

ledy tát, Stará píseň, text Stará vzpomínka - hudba F. Korda, Svatojánské

proudy, Tam v modré dáli, Tam pod kaňonem (1929), text To je náš svět –

hudba V. Konvička, Tulácká, Tulácký stesk (1929), Už je tomu dávno,

Už nechci žít sám, Už nejsi Nevado – hudba A. Mošna, text Vlajka –

hudba V. Skoupý s F. Kordou (1929), Volání, Vzpomínka na Svatojánské

proudy, text Zašlé chvíle - hudba D. Stoljarovič, Zelený kruh;

od 3. 11. 1930 člen redakčního kruhu časopisu Naše osady (1929 - 1931);

libretista a scénárista řady lidových operet; spolupracoval s Milošem Jarošem

na filmu Kavárna na rozcestí a na národní hře se zpěvy Bourali jsme bourali,

porotce Porta (1968), porotce Trapsavce (1972);

*24. 1. 1914 Jana Lašková (provdána Pospíšilová, podruhé Rádlová) – umělecké jméno

Hana Vítová – filmová (60 filmů) a divadelní herečka, zpěvačka, spisovatelka,

překladatelka, textařka (Hraj mi na mandolínu – hudba Markush a Reifeld,

Já vím, že přijde ta chvíle - hudba Dr. T. Lengyel, Poslední píseň - hudba

B. Hill a G. Brown, Zpívej mi o lásce Marjů);

†25. 1. 1969 Marie Prokopová – textařka (píseň Tulačko svádivá - hudba E. Ingriš)

*26. 1. 1939 Josef Jégr – Joe (T. O. Divous poté T. O. Jeseter) – člen redakční rady

trampského časopisu Tulák (Brno, 1968); publicista a prozaik (Tramp 1969

– 1971 + 1990 - 1998, Tulák Brno 1968 - 1973 + 1990 - 1992), textař

a básník (Zlatý Trapsavec 1971, porotce Trapsavce 1972 a 1983);

předseda odbočky JLC Brno (od 17. 11. 1971);

zakladatel kapely Tramp Evergreen Band (Brno, 1988);

povídky - A je to tady, Akord, Cesta za otcem Země, Cesty, Čínské stolování,

Dobytí Nového hradu, Lví oko, Macovy šoky, Muž z cizí planety, Neobyčejná

příhoda trempíře Boba, Obloha plná sluncí, Přilba, Zabil jsem člověka, Zářivý

Orion, Zelený vandr; básně Pro Tebe, Hledal jsem přítele, Malíř (In: část Tulák

s dírou v srdci ve sborníku Tulák Jožka Jégr)

trampský písničkář - písně Anči tančí, A tak jdu sám, Blues nemocnice

„U milosrdných bratří“, Bobrůvský valčík, Byl tichej večer (hudba a text Bruce

Duncan „Utah“ Phillips; Rock Salt and Nails; předlohou byla Zátoka od

Rangers), Celej den čekám (hudba Huddle Ledbetter a Alan Lomax; Good

Morning Blues), Čekám v ústraní (hudba Victor Young, původní text Will

J. Harris; Sweet Sue – Just You), Černé komando (hudba J. Jégr; text Wabi

Ryvola), Černý Orfeus (hudba Luiz Fernardo Bonfa; Manha de Carnaval

z filmu Black Orpheus), Divnej svět, Dlouhá trať (hudba Harry Warren;

Chattanooga Choo Choo), Hospůdka pod skálou (traditional, úprava

Stephena Fostera, hymna státu Florida; Old Folks at Home = Way down upon

the Swanee River), Hraju jazz (= Ukolébavka z ptačího ostrova = Ukolébavka

na ptačím ostrově = Procházka z ptačího ostrova; hudba George Shearing,

původní text George David Weiss – B. Y. Forster), Hvězdnej prášek, Hymna

T. O. Paskripl, Ja-da (hudba Bob Carleton, Ja-da), Já mám doma holčičku

(= Holčička), Jaro na Bobrůvce, Ještě pár dnů (hudba Roy C. Bennett = Roy

Brodsky, původní text Sid Tepper; Red Roses for a Blue Lady), Jsem jen tulák,

Kola nocí hřmí, Kopyta když vyzvání (= Jipi jou), Má krásná zlatovlasá paní

(hudba Vincent Rose, původní text Richard Coburn, John Schonberger a

Malvin Schonberger, původní český text J. J. Paulík – Bar u zlaté plachty;

Whispering), Mexico (traditional); původní český text Petr Třebický, tento

text J. Jégr), Můj den (hudba Jiří Cvrkal – Jasňák), Námořník, Náš strýček

swing (= Strýček swing; hudba Roman Pokorný – Adam), Olympijská znělka

(znělka při osadní dětské olympiádě T. O. Jeseter), Olympijskej vlk (na nápěv

Mořský vlk), Ó Merien (traditional; = Ó Marien = O Marry Ann = Miriam

z ranče W), Osadní sen (= Jihlávka; hudba Les Paul), Píseň věřitele

(= Věřitelé; hudba Nellie Casman, text originálu Shlomo Steinberg; Yossel,

Yossel = Joseph, Joseph), Podzim (věnováno T. O. Jeseter), Pojď děvče

(= Pojď děvče mý, původní český text J. Fládr – Pahorky), Poslední tango

(evergreen; Tango Perverso = Tango Perversico), Psanec, Půjdeš-li domů

(hudba George Gershwin; text se Savou Klimešem Oh, Lady Be Good),

Rogalo, Rozalí (hudba Bob Gibson a Lester Brown, text originálu John D.

Lourdemilk; Abilene, Rosaline), Setkání třetího druhu, Sluneční cejch

(= Samota), Stíny se dlouží (= Karavana; hudba a text Duke Ellington, Irving

Mills a Juan Tizol; Caravan), Stopař Joe (hudba Jarka Mottl), Štatl zong

(Brněnský hantec, Štatlařův song), Tak pojď si hrát (hudba W. Ryvola =

hudba k písni Pat a Dan), Temná noc (hudba William Christopher Handy;

Saint Louis Blues), Trumpeťák John (evergreen; = Trumpeťák Johny; Jezdil

jsem tam v Louisianě – jiný text), Tulák (věnováno Lampovi), Věčnej vlak

(věnováno T. O. Mikfel), Větrné počasí (hudba Harold Arlen, text originálu

Ted Koehler; Stormy Weather = Bouřlivé počasí), Vodácká (hudba Richard

Rodgers, původní text Lorenz Hart), Volá tě oheň (hymna T. O. Jeseter),

V šelestu křídel (hudba George Gershwin, Somebody Loves Me), Zdál se mi sen

(hudba Sholom Secunda, text originálu jidiš Jacobs Jacobs, anglický text

Sammy Cahn a Saul Chaplin, Bei mir bist du schön = Pro mne jsi krásná);

texty na hudbu Václava Rainiše - Dnes již nejdu spát, Kotelnický western,

Lidová trampská (= Maměnka = Trampská lidová), Loučení (= Pomalý

Begin), Marné volání, Můj milej táto (= Střelecká = Střelecká balada = Táto),

Píseň karbaníka, Podzimní Bigin, Střelecká, Španělské bolero (= Cowboják),

Já mám doma holčičku (= Holčička), Tuláci kontinentů (= Hymna všech

trampů), U malých ohňů, Zrádná holka,

texty na hudbu Vladimíra Staňka – Rolfa - Johny, Jsem jen tulák, Kam se Ti

lidi ženou (= Ekologická), Loudám se loudám, Nebuď již hochu smutnej,

Ontário, Pojď děvče mý, Strašidlo, Svojšice vísko náramná, Vlak beznaděje

(text spolu s M. Dohnalem – Fousem – Matuškou), Výprodej;

Hudba na texty Jany Radové – Zuzky - Velkej vandr (spolu s V. Rainišem),

Vobuj si boty, Ztráta z prodlení;

samizdatové zpěvníky - Trampské písničky Joe Jégra, 1986, Trampské

písničky Vl. Staněk - Rolf, 1987, Trampské swingové písničky Joe Jégra,

1988;

Trampský zpěvník č. 13 – příloha časopisu Tramp 6/1991;

Zpěvník Tulák Jožka Jégr (Michael Antony – Tony, 2022)

*27. 1. 1959 Luboš Malina – Máča nebo Máčenka – multiinstrumentalista (pětistrunné

banjo, irské píšťaly, kaval, klarinet, tarogáto, saxofon, mandolína, housle,

violoncello, kytara);

kapely Kliďánko (Náchod), Poutníci (Brno), spoluzakladatel kapely Druhá

tráva (Brno, v současnosti její kapelník), Teagrass (Brno);

sólové banjové desky Piece of Cake, All You, Can Eat, Zákusek, Afterparty,

Dueling Fingers;

*28. 1. 1944 Jaroslav Merenda – Zlatokop (šerif Bonanzy) – umělecký knihař, malíř,

propagační výtvarník, skautský vůdce;

*31. 1. 1949 Ivan Doležal – pracoval v tiskárně; původně country muzikant, poté člebn

vedení FCK, propagace Porty; organizátor, redaktor (Rodokaps), publicista

(Gramorevue, Portýr), porotce Trapsavce (1996, 1997 a 1998), publikace

Porta znamená brána (s M. J. Langerem, Praha, Adonai, 2001);

Vokounovo trampské kalendárium - prosinec 2023

Tue, 09 Jan 2024 17:57:00 +0200

* 1. 12. 1873 Hugo Kubát – policejní zemský prezident (autor tzv. Kubátovy vyhlášky)

/*Kladno/

* 1. 12. 1898 Jan Plichta – pseudonym Pavel Milan (Brno) – hudební skladatel (písně Až

přijdeš dívko mých snů - text Ota Olšaník, Bílá jachta - text B. Polách –

Žalman, Bílé kanoe - text Jára Tulák, Jižní kříž - text Jára Tulák, Já mám

doma nosorožce - text Zdeněk Felix, Kde jsou mé pistole - text Ruda Věchet,

Když jen vítr nocí zpívá - text B. Polách - Žalman, hudba Vladimír Foka

a Pavel Milan, Námořníku, hochu snědý - text V. Bárová, Neznámá cesta - text

Jára Tulák, Píseň samotáře, Píseň severu – Bílý losos - text V. Bárová,

Pistolník, Řeka do noci jen zpívá, Savana - text Ruda Věchet)

/*Kouřim/

† 1. 12. 2008 Robert Lošek – Berta (šerif T. O. Šťastná hvězda – celkem 23 let, T. O. Šedí

Bobři) – jihočeský krajský šerif (po Gody Billovi), kronikář; v mládi člen

Foglarova čtenářského klubu (8822)

* 2. 12. 1958 Ing. Arch. Roman Svojanovský – ilustrátor Sbírek písní od táborových

ohňů N°1 až N°3;

/*Svitavy/

* 3. 12. 1903 Josef Balda – pseudonym Josef Borovec – skladatel a dramatik (Špatný

tramp nekňuba, aneb, Dobrý paďour Vendelín - veselohra o 1 jednání)

* 3. 12. 1908 Jaroslav Šefl – textař a skladatel (píseň Chata pod sněhem)

* 3. 12. 1933 Milan Grandtner – slovenský woodcrafter; člen rodu Deti hor v Bánské

Bystrici;

† 3. 12. 1943 Otomar Kefurt (T. O. Zapomenutých) – řídící učitel, člen Sokola v Praze –

Libni;

nezlomný vlastenec, zapojen v odboji proti nacistům, zatčen po udání, spolu

s manželkou, dcerou a švagrovou R. Procházkovou 15. 7. 1943, za ukrývání

ilegálního pracovníka novináře Stanislava Brunclíka, odsouzen 30. 9. 1943

Německým zemským soudem v Praze, popraven 3. 12. 1943 ve věznici

v Praze – Pankráci;

† 3. 12. 1943 Anna Kefurtová (T. O. Zapomenutých)

nezlomná vlastenka, zapojena v odboji proti nacistům, zatčena po udání

spolu s manželem, dcerou a sestrou R. Procházkovou 15. 7. 1943 za ukrývání

ilegálního pracovníka novináře Stanislava Brunclíka, odsouzena 30. 9. 1943

Německým zemským soudem v Praze, popravena 3. 12. 1943 ve věznici

v Praze – Pankráci;

† 3. 12. 1943 Růžena Procházková (T. O. Zapomenutých)

nezlomná vlastenka, zapojena v odboji proti nacistům, zatčena po udání

spolu se švagrem a sestrou Z. Kefurtovou 15. 7. 1943 za ukrývání ilegálního

pracovníka novináře Stanislava Brunclíka, odsouzena 30. 9. 1943

Německým zemským soudem v Praze, popravena 3. 12. 1943 ve věznici

v Praze – Pankráci;

* 5. 12. 1953 Rudolf Koblic sr. – Ruda – trampský písničkář: písně – Co máme rádi,

Černej trám (text Zdeněk Beneš), Desperád (text Zdeněk Beneš), Flaška,

Hodiny, Láska, Obyčejnej vandr, Pacifik - Prunéřov (text Zdeněk Beneš),

Píseň proti paďourům (hudba Richard Černý), Proklatej dostavník,

Sloupkový hodiny, Strážce majáku, Špás starýho Patrika, Vínový moře

(text Josef Štich), Zpívající dostavník;

vedoucí a kytarista skupiny Verumka (*1972); malíř;

/jeho otec hrál ve 20. letech v oldskautské respektive trampské skupině

Bardi/

* 5. 12. 1978 Lenka Švehlíková (Zlín) – Gerda – prozaička (Trapsavec 1997, 2000 a 2006)

* 6. 12. 1968 Daniela Fránová – Dany (T. O. Kopretina, Plzeň) – prozaička???

* 7. 12. 1898 Čeněk Kopáček – Páček – (T. O. Ztracená naděje) – spoluzakladatel první

T. O.; redaktor časopisu Proudník; publicista; řezbář, kytarista a zpěvák

sborů Song club, Ztracenkáři respektive Mottlova parta a poté sboru Zelený

kruh; spoluautor (s I. Kuthanovou, J. Mottlem a Švábem) libreta pro

trampskou revui Byl první May;

* 7. 12. 1903 JUDr. Vladimír Veselý – pseudonym Rohan a Dr. V. Tolarský; advokát,

spisovatel, autor divadelních her, filmových a operetních libret a písní.

pseudonym Dr. V. Tolarský užíval společně s dalšími libretisty - Špilarem,

Mírovským a Tobisem pro texty publikované v zahraničí

* 7. 12. 1963 Boleslav Studzinski – Bolek (Stříbrná Skalice dříve Brno) – básník

(Trapsavec 1990, 1991 a 1993 porotce Trapsavce 1995 a 1999)

* 8. 12. 1968 Jiří Jetelina – Štyrla – basový kytarista v trampské kapele Narychlo a poté

F. T. Prim (1990 - ?);

/F.T.= Flažolet+Tuláci/

† 8. 12. 2003 Václav Kašpárek – Osoch – šerif Old Pardů severní Moravy, jezdec Pony

Expresu, rančer, vodák, muzikant;

* 9. 12. 1953 Karel Jůzek – Long – trampský písničkář a kytarista; písně - Deštivý blues,

Dvaatřicet loupežníků, Hráč - text J. Bláha - Řešetlák, Jarní romance, Kyvadlo,

Loučení, Námluvy, Námořník, Parta čtyř, Planá růže, Popěvek, Poslední blues,

Poslední cesta, Psanec, Půjdeme spolu, Tam v Texasu, Velkej předěl, Vím, co je

milování, Vlak do pekla, Všichni hezcí koníci, Zimní sen, Život je láska;

† 9. 12. 1993 Václav Lacina – pseudonym Ricardo et Cosino a Cosino v trampských

časopisech; publicista Tramp (1929 - 1931), Oheň (1932), Camping (1933

– 1934); pseudonymy Máňa Frčková, Manja Frčková, Artur Kosina,

V. Nebojsa, Publius Nevidius Nashorn a šifry sin, cos – debutoval 1922 ve

Studentském časopise, dále v letech 1923 - 1945 přispíval do časopisů Trn,

Reflektor, Sršatec, Pásmo, Pramen (Plzeň, 1925 - 1926), Topičův sborník,

Výtvarné snahy, Tvorba, Právo lidu, Dobrý den, Čin;

† 9. 12. 2013 Ota Kolář (rozený Netolický) – Týno (T. O. Klučanka , Sezemice u Pardubic)

– dlouholetý konferenciér Festivalu Trampské písně v Horním Jelení, od roku

2008 konferoval také festival Svojšický Podzim; v roce 1990 obnovil skautské

Středisko kapitána Alfréda Bartoše v Sezemicích, střediskovým vůdcem byl

zvolen na 1. střediskové schůzi 28. 3. 1990;

*11. 12. 1958 Ludmila Nováková (dříve Kryštofová) – Dali (Praha dříve Ostrava) –

redaktorka samizdatu Toulavec, básnířka (Trapsavec 1982)

†12. 12. 1998 Jaroslav Tenčl – Robin (T. O. Desperádo) – publicista, prozaik (Jižní stezka

č. 2-3/1968 – Toulky po pralesích karpatských a 2/1969 Dobrá rada nad

zlato, 3/1969 Trampování na Šumavě před čtyřiceti lety, 3/1969 Na konci

civilizace)

*13. 12. 1948 Petr Lambert – Irčan – instruktor ÚTŠ ČTU v 90. letech v oborech

astronomie, meteorologie, stavba teepee, v roce 1993 založil EXZIT,

Experimentální zimní táboření ČTU

†14. 12. 1968 František Tröster – výtvarník; grafik časopisů Trn a Tramp (1929 - 1931);

architekt, pedagog

*16. 12. 1908 František Ježerský – woodcrafter (ISAW), trampský publicista v časopise

Oheň (1932); fotograf, sochař a malíř; studoval soukromě u sochaře

Dobrovolného;

/*Praha/

†16. 12. 2013 Jan Jedlička – Plivník (T. O. Hejkalové) – původní basista skupiny

Greenhorns (1968), od roku 1969 ve skupině Bílý kůň (Ostrava, která se

v polovině 70. let přejmenovala na Koukol (Country Collegium), později se

opět vrátil do Prahy;

publicista a prozaik (povídky Silniční hudba, Člověčí kost, největší vandr

a Koncert d-mol pro kytaru s doprovodem lesa in kniha ČAJ S PŘÍCHUTÍ

JEHLIČÍ; Praha, Carmen, 1992; povídky Dvojčata, Vůně pampelišky

a Bivak za Lhotou in kniha POTLACH aneb ČAJ S PŘÍCHUTÍ JEHLIČÍ

A RUMU);

pracoval v hudebním archivu Českého rozhlasu v Praze

†16. 12. 2013 PhDr. Lubomír Dorůžka – hudební kritik, publicista a spisovatel, dlouholetý

šéfredaktor měsíčníku Melodie (1964 - 1970); od roku 1947 často pobýval

v Anglii; v roce 1968 spoluzakládal Evropskou, pozdeji Mezinárodní

jazzovou federaci, v roce 1971 odešel do zahraničního oddělení Supraphonu,

kde měl na starosti subdodavatelské nakladatelské smlouvy.

textař (např. Blues špitálu sv. Jakuba); překladatel, publicista, historik jazzu,

prozaik, editor (knihy - Americká lidová poezie, 1961, Tvář džezu, 1964,

Jazzová inspirace (1966), Tvář moderního jazzu (1970); dlouholetý místo

předseda České jazzové společnosti. Jako překladatel se věnoval především

americké literatuře, zejména pak Francisi Scottu Fitzgeraldovi. Přeložil jeho

nejzásadnější díla Velký Gatsby, Diamant velký jako Ritz a Něžná je noc. Byl

autorem řady knih s jazzovou tematikou. Mezi nejvýznamnější patří Od

folklóru k Semaforu (1964), Panoráma populární hudby 1918 - 1978 (1981),

Panoráma jazzu (1990), Český jazz mezi tanky a klíči, 1968 - 1989 (2002).

Napsal monografie kapelníků Karla Vacka a Karla Vlacha a v neposlední

řadě vynikající memoáry Panoráma paměti (1997).

*17. 12. 1913 Oldřich Hoblík – woodcrafter, člen ISAW, člen Jack London Clubu;

režisér Čs. rozhlasu; přednášel verše při smutečkách na campu Zlaté dno;

*17. 12. 1933 Josef Máša – Sob – woodcrafter – člen Kmene Černých Havranů v Praze

(1946 - 1950)

*17. 12. 1933 Jindřich Šmejkal – Durango (T. O Desperado) – skladatel písně (na texty

L. Svobody - Lu) – Akátové údolí, Koktejl pro šest strun); kytarista a zpěvák

(s dcerou Jindřiškou Duo Durango);

CD Takové přátele chtěl bych mít; některé jeho písně zařazeny do výběrů pod

názvem Píseň Severu, Táboráku plápolej, Lká ukulele tmou, Vzpomínka na

Boba Hurikána

*17. 12. 1953 Lenka Gottfriedová – Kotě (Písek) – básnířka;

†19. 12. 1983 Kamil Běhounek – jazzový harmonikář, kapelník, hudební skladatel

(písně - hudba Kdopak? Copak, Návrat - texty K. Kozel, Sám s děvčetem

v dešti);

/†Bonn v SRN/

†19. 12. 2013 Josef Sysel – Sosník (S. T. O. Norland, Tišnov) – kytarista a zpěvák

/CD Písně znovu nalezené + CD Písně skoro zapomenuté, 2005/

*21. 12. 1943 Štěpán Mikuláš Mareš – Ištván (T. O. Rio Grande poté T. O. Rožmberská

Růže, a Protivín) – malíř, výtvarník, tvůrce animovaných filmů;

člen skupiny Kruh 89 a Asociace jihočeských výtvarníků;

Vyučil se v českobudějovické smaltovně, začínal jako malíř smaltu, keramik a propagační výtvarník, pracoval i v hrdějovické keramičce. Od roku 1990 se věnoval volné tvorbě, psal i poetické texty (Pařížský adresář, Deník z Bretaně a Normandie aj.). Podílel na řadě výstav, uspořádal i hodně autorských výstav, v posledních letech zejména ke Dnům francouzské kultury. Od roku 2000 vytvářel kalendář pro budějovickou pobočku jedné bretaňské společnosti a vydával bibliofilie (mj. Pařížské červánky). Jeho díla vlastní Alšova jihočeská galerie, Česká národní banka, sběratelé v Česku, Německu, Rakousku, Francii a USA, dva obrazy má královská akademie v Dublinu.

/*České Budějovice/

†21. 12. 1978 Alfons Jindřich Langer – pseudonym Allan, Al /Alfons/ Jindra – hráč na

housle, klavír, chromatickou harmoniku, klarinet, alt saxofon; od roku 1928

profesionální hudebník; textař (i němčině a angličtině); hudební skladatel –

254 skladeb (190 otextovaných, 64 orchestrálek, 58 skladeb bez názvů a

textů) - písně – Dívka v rytmu zrozená - text J. Moravec, Chyťte brouka - text

J. Moravec, Když táborák vzplál (spoluautor Alois Hausner), Koncert

nemluvňat - text J. Moravec, Lady čeká námořníka - text J. Voldán, Mé keňu

je pouze pro dva - text K. Zelený, Plaménky v očích - text J. Moravec, Povím

to tancem - text J. Moravec, Růže v okně – text J. Aplt, Váš dům šel spát – text

V. Dvořák); podle jeho pseudonymu bylo pojmenováno dívčí trio Allanovy

sestry; s vlastním desetičlenným orchestrem vystoupil v Anglii, Holandsku,

Norsku, Švédsku a Švýcarsku;

biografie Vlastimil Vrubel - To byl Alfons Jindra, 2008

*21. 12. 1983 Kateřina Dědková – básnířka (Trapsavec 2002)

*22. 12. 1928 Boris Mikuláš – člen redakční rady Trampa (březen 1968 - prosinec 1968)

*23. 12. 1903 Miluška Vavrdová (rozená Kudělková) – Milka – woodcrafterka, Kmen

Bílý Slunovrat poté Družstvo Walden

*23. 12. 1908 RNDr. Viktor Palivec – Ilčík – Bi-nai – Světlá stopa (pseudonymy – A. P.

Cevil, Kamil Brych, Pavel Vik) – skaut a woodcrafter;

První studentské literární pokusy a vstup na Podbrdskou kulturní scénu.

Malý Viktor (tehdy s přezdívkou Ilčík) měl štěstí, že se v deseti letech se svým

bratrem Josefem Palivcem - Sýcem dostal do družiny Obce Psohlavců

(Příbram) vedené PhDr. J. Hořejším, kterého vystřídal F. Kupka - Jánošík

(Jánoš). Pod jeho vedením absolvoval první tábory v Údolí mlh u Zavadilky

na březích Vltavy.

Později, v první polovině 20. let, to už existovala Liga lesní moudrosti,

založili chlapci kmen Synové Želvy (Příbram) a V. Palivec (chlapci mu tehdy

říkali Bi-nai) se stal nejprve náčelníkem družiny a později celého kmene.

Pod jeho vedením dosahuje kmen v polovině 20.l et vrcholu činnosti, jak

o tom svědčí pravidelné tábory, množství udělených orlích per, vydávání

kmenového časopisu Lov, atd.

V letech 1924 - 1927 se v ligovém časopise Vatra objevují články V. Palivce,

z nichž nejvýznamnější je „Vigilie* (březen 1926). Po absolvování vigilií,

které popisuje v článku, dostává nové lesní jméno Světlá stopa. Na podzim

1927 odchází z Příbrami do Prahy, kde začíná studovat na universitě

přírodní vědy, filosofii, historii a knihovnictví (později získává titul RNDr.).

V Praze také začíná hned spolupracovat s ústředím LLM - v říjnu je

kooptován do náčelnictva jako písmák a jednatel.

Ze svých funkcí odchází v květnu 1928 (důvod: studijní zaneprázdnění?)

a nadále se již aktivní práce v Lize nezúčastňuje. V roce 1936 si však nenechá

ujít Setonovu návštěvu v Praze, o které napsal delší článek do Národní

Politiky (1. 1. 1937).

Básník - knihy - Vyzvání (1928, básně) a Souhvězdí (1930, básně).

Po válce opět vstupuje do obnovené Ligy Československých Woodcrafterů.

Svůj vážný zájem o dějiny lékařství a antropologii uplatnil ve funkci ředitele Ústřední lékařské knihovny, kterou vykonával 13 let, zároveň působil též jako správce Lékařského musea. Byl v dlouholetém písemném styku se známým česko-americkým antropologem Alešem Hrdličkou.

Vědecký pracovník Národní knihovny v Praze. V 50. letech začal publikovat své první odborné práce, svůj zájem obrací i k tehdy opomíjené heraldice. Na tomto poli přispěl V. Palivec příručkami Heraldická abeceda a Heraldická symbolika, vyhledávaná je i jeho příručka pro genealogii (rodopisnou praxí).

Jeho dalším, z tvůrčího hlediska nejvýznamnějším působištěm byl Beroun, kam se po válce s rodinou přestěhoval. Pracoval zde 10 let jako ředitel Městské knihovny a také jako kronikář i vedoucí archivu a musea. Berounu

i jeho okolí, Křivoklátsku i celému Podbrdsku je zasvěcena většina jeho literární tvorby z té doby. Badatel a spisovatel – Literární místopis Berounska (1957), Literární místopis Příbramska (1958), Křivoklátsko (1986). Je autorem několika průvodců a textů k obrazovým publikacím, ale nejznámější jsou především jeho soubory pověstí, které převyprávěl a „dovyprávěl" a tak zpřístupnil (nejen) mládeži: Pověstí Zlatého koně (pověsti, které se váží k oblasti Koněpruských jeskyní; 1964), Pověsti karlštejnského podhradí (1970), Křivoklátské pověsti (1971), Bójské pověstí (variace na torza zkazek a archeologických nálezů ze středních Čech; 1976). Jeho knížky, jež nezapřou básníka, se opírají o důkladnou faktografickou znalost tématiky.

Na začátku 60. let se opět vrací do Prahy, kde působí až do roku 1970

ve Státní knihovně. Věnuje se zejména bibliografií, vrcholí jeho odborná

i beletristická činnost (literární historie jistě jednou neopomene ani jeho básnickou tvorbu). Knihy se vůbec staly jeho osudem. Ne náhodou nazval

své paměti „Mezi knihami a lidmi* (jeho poslední práce, bohužel jíž nevyšla tiskem). Když je na konci 60.let obnoven Junák, dává mu do služeb své schopností a pracuje v historické komisi. Zároveň pracuje na rozsáhlé Junácké bibliografií (1987, samizdat), dílu, které nemá u nás obdoby. Podchytil v ní 1350 titulů českých a slovenských knih z oborů skauting, woodcraft, tramping, tábornictví, turistika, ruční práce, cestopisy, junácká beletrie apod.

Stále se vracel do svého milovaného kraje, kde měl chatu nedaleko keltského hradiště u Stradonic nad Berounkou. Protože byl člověkem, který nechce jenom brát, ale i dávat, cítil vůči tomuto kraji stále svůj dluh. Pokusil se ho splatit knihou Hájemství zelené (Výpravy do krajin tiché radosti a krásy, 1981). V roce 1984 vydává díky přátelům v Berouně medailon Prokop Koudela - medailon k nedožitým osmdesátinám pokrokového berounského učitele (1984), v němž veřejnosti připomíná po M. Seifertovi druhou nejvýznamnější osobnost kolébky českého woodcraftu.

redaktor časopisu Forum;

/*Příbram/

†23. 12. 1993 Antonín Chvojka – trampský písničkář, průkopník trampingu na

Strakonicku,

/†Sokolov/

*24. 12. 1933 Bohuslav Urbánek – Bobi – woodcrafter – člen Kmene Černých Havranů

v Praze (1946 – 1950); kmen jel ještě v roce 1954 na vandr na Velkou Fatru

na Slovensko;

*24. 12. 1943 Jaroslav Bonaventura – člen kapely String of Tennessseee; umělecký řezbář;

*25. 12. 1968 Luboš Veselý – Xaver – novinář, spisovatel, moderátor, příležitostný herec,

youtuber a bývalý hudebník - CD Dnes večer v Country baru (1994)

a CD Teď už vím (1999);

publikace Country kuchařka aneb jídla, která mám rád (Brno: Sursum

pro Music Art promotion, 1999)

. Od května 2020 je členem Rady České televize.

/*Brno/

*26. 12. 1948 Jindřich Oleš - malíř, grafik, kreslíř, ilustrátor a básník;

grafik a výtvarník časopisu Tramp v 90. letech

*26. 12. 1963 Radomil Michal – Bůček a Sandookan – kytarista, zpěvák a zakladatel

skupiny Kamelot (1982 - 1995)

*26. 12. 1963 Pavol Benža – Bača (T. O. Korlat) – prozaik (Trapsavec); knihy Také

vander – písničky (200?), Prísny zákaz sypať smeti (Severka, 2010);

*29. 12. 1923 Kornel Halát – woodcrafter, Budča

*29. 12. 1968 Antonín Šmídek – Luigi Bongo (T. O. Tornádo, Brno) – hráč na bonga a

percuse v kapele Kamelot (1982 - 1984);

*31. 12. 1913 František Vohnout – pseudonym František Voborský – operetní tenorista;

textař (text Já pro tebe plakat nebudu – hudba J. Jankovec)

prozaik – kniha Veselý tramp Luzínek (vydáno nákladem vlastním,

v komisi vydavatelství, Rajská zahrada - Karlín)

*31. 12. 1913 Karel Nerad – woodcrafter (1931-1935, nečitelné jméno v seznamu

jednatele)

*31. 12. 1948 Josef Kejha – Pida (T. O. Mani – toba, Plzeň) – spisovatel a novinář, člen

Českého centra mezinárodního P.E.N. klubu, od roku 1950 žije trvale v Plzni.

Čtenářské veřejnosti se koncem 70. let poprvé představil povídkami

v týdeníku Mladý svět a v řadě dalších časopisů, také při klubových

pořadech po celém tehdejším Československu.

Autor prozaických knih Sólo pro jedničku (Západočeské nakladatelství,

Plzeň, 1986), Útěk z rovnováhy (Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1988),

Kichoti (přijatý k vydání pražským nakladatelstvím Práce, které po roce

1989 zaniklo a kniha byla publikována jako román na pokračování v deníku

Nová Pravda, Plzeň, 1990).

Spoluautor (s Pavlem Vernerem) vtipných divadelních velkoher Saracénský

čert aneb Husité před Plzní (realizováno 24 představení stovek herců

divadelního spolku Žumbera na plzeňském náměstí k 700. výročí města v

červnu a červenci 1995, knižně Master Art 1995) a Starokláti aneb Soumrak

matriarchátu v Čechách (Žumbera 1997).

Po mnohaleté pauze, kdy se jako publicista naplno věnoval jen novinařině,

se vrátil k psaní knih; vydal: Zmizelá Plzeň (NAVA, Plzeň, 2010), Svědectví

pamětníků druhé světové války (FS Publishing 2010), Gloret (účast

v almanachu generační skupiny českých a moravských prozaiků a básníků

(Dauphin, Praha, 2010), Plzeňský Prazdroj – Příběh, který nepřestává

inspirovat (NAVA, Plzeň, 2012), pohádková knížka Sára a toulavý dědeček

(Práh, Praha, 2017), Toulky Českým Západem aneb Z historie měst a obcí

Plzeňského kraje (Grafia, Plzeň, 2017) a V maminčiných růžových

bombarďákách (kromě jiného také o T. O. Mani-Toba; Ilustrace/foto:

Miroslav Huptych; Grafia, Plzeň, 2021).

S Františkem Spurným v roce 1982 spoluzaložili ve Františkových Lázních

festival Literární Františkovy Lázně, pořádaný dodnes.

/*Droužkovice u Chomutova/

Vokounovo trampské kalendárium - listopad 2023

Tue, 09 Jan 2024 17:56:00 +0200

* 1. 11. 1963 Ivan Krejza – Bllemby (Vysoké Mýto) – amatérský fotograf na profesionální

úrovni fotografující vše okolo muziky (např. pro Folktime.cz, Zahradu,

Folkový kvítek, Beltimea MusicFoto.net); vyučen číšníkem pracuje jako

obchodní manažer,

* 3. 11. 1903 Josef Bartl – skladatel a textař (píseň Odliv hučí)

† 3. 11. 1988 Ing. Arch. Vladimír Švábek – Max (T. O. 40. míle) – historik a archeolog,

jeden z iniciátorů založení Klubu Augusta Sedláčka v Plzni v lednu 1984;

/† Londýn/

* 4. 11. 1933 Milan Šebesta – Michec (T. O. Lutna, Brno) – zakladatel trampské skupiny

Mariňáci (Brno, 1963 - 1970), trampský písničkář (písně Byli jsme a budem,

Cesty, Chladná voda - hudba hudba Bob Nolan, Píseň o řece, Poslední cesta,

Prosba, Strach, Trápení - traditional, Tulák, Volání větru - hudba Dimitrij

Tiomkin, Velká výplata - traditional, Vyhaslý oheň, Zhasíná oheň)

* 5. 11. 1883 Emerich Rath – Šedivý Vlk (T. O. Delaware, poté T. O. Ajax na Zlaté řece) –

sportovec (mistr Německa v boxu 1912), lyžař, podnikatel, prodával první

canoe a obuv zn. KEDS (kedsky)

Všestranný sportovec a závodník německé národnosti, lyžař, mistr Německa

v boxu, mistr Berlína v zápase.

Významný chodec, čtyřikrát vyhrál závod Praha – Brandýs, startoval

v maratónu na olympijských hrách 1908 a 1912 a v přespolním běhu na

olympijských hrách v dresu Rakouska. V roce 1904 se zúčastnil běhu

Běchovice – Praha, od roku 1927 jako veterán. Později zřídil v Praze na

Ovocném trhu (ve třicátých letech ve Veletržním paláci) obchodní dům se

sportovním náčiním.

* 6. 11. 1903 Stanislav Parýzek – skladatel a dirigent – Píseň prérie (text A. Weisbauerová)

/*Protivín/

* 6. 11. 1943 Bohuslav Flídr – Sandy (šerif T. O. Mimo Zákon, Litomyšl) – white indians

- založil kmen Oohenonpa (podle kmene ze skupiny sedmi tetonsky Iakotsky

hovořících kmenů z centrální oblasti východních prérií) a každý rok jezdil

do Německa na Velké indiánské koncily, kde sbíral zkušenosti.

† 6. 11. 1968 Václav Milota – pseudonym Rudolf Špilar – zpěvák a textař (velkovýrobce

textů v trojici Tobis - Špilar - Mírovský; text Matka řeka - hudba T. S. Alva,

text (s Mírovským) Možná že jo možná že ne - hudba M. Štraub; úředník

pražského Magistrátu, kabaretní herec, operní libretista, pod kolektivním

pseudonymem Dr. V. Tolarský spolupracoval na řadě operet a psal pro

zahraničí

† 6. 11. 2003 Libuše Bohuslavová – Skobka (Rokycany dříve Plzeň) – pětistrunné banjo

a kytara v country kapele Bodlák (Plzeň, 1978 - 2003); diskografie - CD

Bodlák 21 let;

†7. 11. 1993 JUDr. Fortunát Toman – Rychlý jelen – pseudonym (jméno dědečka) Jan

Bareš – woodcrafter; zakladatel družiny Lišek v obci Chválenice (na jižním

Plzeňsku; 1920 - 1924), později člen kmene Delawarů.

Narodil se ve Chválenicích rok po svatbě svých rodičů. Po dědečkovi Janu

Barešovi zdědil umělecké sklony, po tatínkovi zodpovědnost, po obou

pak cílevědomost a organizační schopnosti. V šestnácti letech založil ve

Chválenicích první junácký oddíl, Družinu lišek, a poté se stal i prvním

jednatelem sportovního klubu v roce 1931, kdy byly zaslány Zemskému

úřadu v Praze spolkové stanovy k potvrzení. První chválenický dres byl

napodobením dresu plzeňské Viktorie, která se tehdy probojovala až do

Středoevropského poháru - černé košile s bílým štítkem SKCH (Sportovní

kroužek Chválenice) a bílé trenýrky.

Psal básně a a pohádky. Jako umělecký pseudonym si zvolil jméno svého

dědečka Jana Bareše. Byl silně duchovně zaměřen a k dědictví meziválečného

katolického básnického proudu se také přiřazoval. Vedle dvou básnických

sbírek (První květy, Na dětských strunách) zanechal nezanedbatelnou

rukopisnou pozůstalost, mj. baladickou pohádku o slepé Marušce, obdařené

darem čistého srdce a vidoucího ducha.

Během roku 1930 publikoval pod pseudonymem Jan Bareš v dětské příloze

deníku Národní politika několik hádanek zvaných Ráček.

Absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity včetně doktorátu.

Jeho nadějnou profesní dráhu však zlomila padesátá léta. Režiséři procesů

padesátých let využili jeho duchovní zaměření a přiřadili básníka ke spiknutí

katolických intelektuálů. Byl zatčen, odsouzen a vězněn.

Po návratu následovala zaměstnání v zemědělství a osamělé živoření

v důchodu.

Osamělý však rozhodně nebyl. Spolu se svým kamarádem M. Němcem

ve volných chvílích pracoval s několika generacemi chválenické mládeže.

Až do své smrti byl věrný svým junáckým myšlenkám.

V roce 1967 byl spoluzakladatelem Vlastivědného spolku pro Chválenice

a okolí.

Spolu s M. Němcem byl i oporou faráře Josefa Mudrocha při péči o kostel

sv. Martina a o farnost.

Bohužel, veškerá jeho pozůstalost byla zřejmě po jeho úmrtí likvidována.

* 8. 11. 1933 Olga Machulková (dříve Popková – do r. 1959, od r. 1968 provdaná

Schmolling) – Inka – skautka, překladatelka, básnířka – Tramp (1968),

emigrovala 1968 do Německa, sbírky básní Na ostří noci, 1963; Kahúčú,

1969; Kámen komediantů, Mnichov 1979; Neúplný čas mokré trávy,

Host 2006; Jako Šimi odpouštíme, Společnost Lešehradeum, Studánka,

Praha 2008; Zamkni les a pojď, Host 2009; Probuzení hráči, 2010; Barvy,

Dybbuk 2016;

příspěvky v časopisech – Plamen, Červený květ, Literární noviny, Květy,

Mladá tvorba, Repertoár malé scény, sešity pro mladou literaturu, Tramp,

Tvář, exilové časopisy Národní slovo, Svědectví, Text; po roce 1989 Literární

noviny, Tvar;

příspěvky ve sbornících Taneční hudba a jazz 1966 - 1967 (1967); Almanach

české zahraniční poezie (Poezie mimo domov, Mnichov, 1979); Jak se vítr učil

číst, 2007; Nejlepší české básně 2009 (2009); Antologie české poezie I (2010);

...a to je blues (2010).

* 8. 11. 1958 Hana Mladá – zpěvačka a kytaristka kapely Fešáci (1985 - 1992); spolu se

S. Kociánovou text písně Zase jsem ta druhá - Blanket On The Ground - hudba

R. Bowling - 1992;

* 9. 11. 1913 Rudolf Chundela – Rudla (T. O. Rudý les, Mnichovice) – fotograf, v 30. letech

boxer za Boxing Club Smíchov, dvojnásobný mistr republiky v boxu;

odbojář, vězněn v koncentračním táboře;

skladatel a trampský písničkář (hudba na texty písní V. Fliegela –

Až naprší, Dech šalvějí, Dlouhá gun, Lupení, Pasadena, Srdce na

dlani, Tlející pařez, Vydržte chlapci, Yukon);

píseň Samota – hudba i text R. Chundela;

člen redakční rady časopisu Pacifik expres v roce 1969; kreslíř, humorista,

publicista Tramp (1968 - 1971);

† 9. 11. 1973 PhDr. Ladislav Deyl – první ředitel Domu kultury v Ústí nad Labem, díky

jeho vstřícnosti vznikl festival Porta

† 9. 11. 2008 Ing. Karel Doleček – Sýček – Sýc – woodcrafter, člen kmene Sisseton z Prahy

(společně s mladším bratrem Janem);

– účastník společného tábora (15. 7. – 28. 8. 1948) kmene Ohně, Sisseton

a Klenovy družiny z Jičína na Hřmící řece (nedaleko od Waldenu pod

Smrekovicou)

V letech 1969 – 1970 náčelník obnoveného kmene Sisseton, který působil

v ČTU. Později jezdil se svou ženou Mílou a dcerami Evou, Petrou a Helenou

na tábory k osamělému Bobrovi do Skleného, za Losem k Rožmberku

a od roku 1984 na Loganovo tábořiště na Kepelský potok na Šumavě.

Po obnovení LLM v roce 1990 se stal členem kmene Wahpeton a po smrti

Mahykana byl i náčelníkem kmene Wahpetonu.

*10. 11. 1903 Anna Kubrichtová (rozená Svobodová) – Bábinka – hospodská

v Kubrychtově boudě u Bubovických vodopádů u Srbska

*10. 11. 1938 Jiří Čech – Pískle – woodcrafter – člen Kmene Černých Havranů v Praze

(1946 – 1950)

†10. 11. 1938 František Belza (T. O. Vekar) – zpěvák trampského sboru Westmeni,

skladatel, trampský písničkář (písně Stíny na prérii, Večer nad chatou);

autorská práva převedena pravděpodobně na M. V. Vostrého; pracoval ve

filmu, psal operety; narodil se v Dolní Liboci (dnes součást Prahy) v rodině

obchodníka. Vyučil se elektrotechnikem, ale příležitostně pracoval i jako

šofér. 1. 10. 1935 nastoupil základní vojenskou službu u technické letky

leteckého pluku 1 "T. G. Masaryka". V době od 16. 11.1935 do 28. 3. 1936

absolvoval ve spojovací škole telegrafního praporu 1 výcvik na leteckého

radiomechanika s hodnocením "výtečný" a od 1. 4. do 27. 6. 1936 byl

frekventantem kurzu pro letecké střelce, který ukončil s "velmi dobrým"

prospěchem. Poté byl od leteckého pluku 1, přemístěn k 84. letce leteckého

pluku 5 (zařazen jako radiotelegrafista a střelec) do Brna. Od října do

prosince 1936 absolvoval kurz nočního létání (od 1. 1. 1937 určen k nočním

leteckým střelcům) a 1. 7. 1937 jmenován "polním leteckým střelcem". 15. 7.

1936 povýšen na svobodníka, 1. 6. 1937 na desátníka. 1. 10. 1937 přeložen

do I. zálohy a odešel do civilu. Účastnil se květnové mobilizace od 21. 5. do

16. 6. 1938 a znovu byl povolán 15. 9. 1938. Zahynul jako vojenský

radiotelegrafista při havarii letounu Aero MB-200.8 u obce Ompitál (od

roku 1948 Doľany) krátce po startu z Bratislavy – Vajnor při letu do

Piešťan

*11. 11. 1933 Jaroslav Pekárek – woodcrafter, Kmen Dakota (Červený Kostelec)

†11. 11. 1973 Julius Bartošek – pseudonymy Ilja Bart a Ilja Hlučák – překladatel

z ruštiny a španělštiny; válečný zpravodaj Rudého práva ve Španělsku (1936

- 1938); básník;

†11. 11. 1993 Miroslav Hendl – Doktor (T. O. Zlatý klíč, 1956) – člen od roku 1987 do

11. 11. 1993;

†12. 11. 2008 Karel Jakeš – Kayman (T. O. Věrných, České Budějovice; S. O. Iroques

(sportovní osada; Mnichovice, 1922), T. O. Tuláci jihu později

T. S. Hledači) – písničkář, organizátor a konferenciér písničkových večerů,

koncertů a přehlídek věnovaných trampské písni, náčelník pražské oblasti

ČTU v 60. letech, člen redakční rady časopisu Kamarád (1967 - 1968),

redaktor časopisu Uzda (1969 – 1970);

trampský historik; prozaik a publicista v časopisech Trail, Jižní stezka,

Pacific expres (1969), Tramp (1968 - 1971), Chatař a chalupář (80. léta);

trampský písničkář např. Babička, Cesta do Dawsonu (1970), Dva sudy téru

do étéru aneb orig člověk (6. 12. 1969), Flekatej skot (1969), Justiční omyl,

Rodeo, Šerifova smrt, Táborník (1. 6. 1969), Vysněná hvězda, Zaondaná

balada, Zvedej kostru;

textař – píseň Poslední mindrák (hudba W. Ryvola, 1970)

†13. 11. 1983 Ladislav Matějka – Sonny – woodcrafter z Kmene Kalich (České Budějovice)

poté Kmen Lišek (Praha)

Náčelnictvo a akční výbor svolaly na 11. 4. 1948 řádnou valnou hromadu.

Zprávy činovníků byly přijaty, odstupujícímu výboru bylo uděleno

absolutorium. Z voleb vzešlo nové náčelnictvo, v němž L. Matějka působil

jako jednatel.

*14. 11. 1978 Tomáš Racek – Tom (Praha, Únětice) – prozaik a básník (Trapsavec 2015,

2017, 2022); organizátor trapsavce spolu s Hafranem;

Les je náš (předmluva Jiří Loučný – Shogun, edice Trapsavecké miniatury

č. 72, 2018), Osmero pohádek nejen pro trempulata (ilustrace Monika

Narovcová, předmluva R. Kottner – Kačer; vlastním nákladem, 2019)

/*Praha/

†14. 11. 2018 JUDr. František Talián – vydavatel románů Boba Hurikána v letech 1990 –

1991; básník – kniha Jsem den a Ty jsi noc (kniha veršů, Fortuna, 2018),

prozaik - Opožděná inventura (Fortuna, 2018), To jsem já (Fortuna, 2018),

překladatel dětských knih;

Narodil se ve vesničce Boubská u Vimperka na Šumavě v rodině, která byla

v padesátých letech minulého století z politických důvodů násilně

vystěhována na odlehlou samotu, což mělo na jeho dětství a vnímání

zásadní vliv. Ke studiu na gymnáziu nedostal doporučení, proto vystudoval

strojní průmyslovou školu v Písku a po maturitě několik let pracoval

manuálně jako montér.

V roce 1968 byl přijat na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou dostudoval v roce 1974.

Po právnických studiích začal pracovat v legislativním odboru Ministerstva

zdravotnictví ČSSR, odkud musel z politických důvodů odejít. Živil se

překládáním knih pro děti, jako topič, uklízeč, jako knihovník...

Sametová revoluce znamenala velký obrat v jeho životě. Vrátil se

k právnické praxi a zasedal v soudním senátu pro událost 17. 11. 1989.

Stal se prezidentem České sekce IBBY - Společnosti přátel knihy pro mládež

při UNESCO.

Od listopadu 1989 soukromě podnikal v oboru nakladatelství školních

učebnic a na rodné Šumavě i v oboru hotelnictví. Mimo jiné vydával týdeníky

Naše rodina a Učitelské noviny. V letech 1967 - 1971 publikoval své verše

v měsíčníku Divoké víno. Účastnil se na básnickém almanachu Pohledy a

výrazně časopisecky publikoval. Jeho pořady probíhaly v Poetické kavárně

Viola, v Mikro (poetickém) fóru, Památníku národního písemnictví a na

dalších místech až do roku 1977. Od té doby až do roku 2018 již

nepublikoval. Střídavě žil v Praze a na Šumavě.

*15. 11. 1903 Josef Simon – woodcrafter (ISAW) – zatčen 17. 1. 1941, propuštěn 20. 1.

1941)

*15. 11. 1948 Jiří Kastner (Plzeň) – Béďa Cujka – Beduard – OBE – zpěvák a kytarista

(dvanáctistrunka) v trampské kapele Sebranka

*15. 11. 1913 Leopold Hofman – Hofík (Ocbarry-club poté T. O. Querido) – člen

Spartakových skautů práce, woodcrafter, tramp, boxer;

prosinec 1931 – velký vandr s Josefem Weberem - Šerifem z Adelajdy –

Německo, Francie, Korsika, Španělsko, jako černý pasažér lodí do Anglie,

přes Belgii a Německo v roce 1932 zpět do Čech;

chata na Stropnici od roku 1936;

v roce 1936 přes fašistické Německo cestoval jako boxer

na lidové sportovní hry, Pyreneje překročil jako interbrigadista se skupinou

Belgičanů, Kanaďanů a Američanů; po porážce republikánské vlády

internován v koncentračním táboře Gurse a po roce povolán do

čs. zahraniční armády, v jejíchž řadách se zúčastnil obranných bojů ve

Francii; roku 1940 po kapitulaci Francie se vrátil ilegálně do Protektorátu

Čechy a Morava a zapojil se do odboje, v listopadu 1941 zatčen, vězněn

v Pankrácké věznici a v koncentračním táboře Mauthausen (1941- 1945) –

s poznámkou návrat nežádoucí, do Č. Budějovic se vrátil 19. 5. 1945;

1946 se oženil s Libuší, syn Ivo (?? 4.1. 1947, přezdívka Rolf)

po válce vězněn (1951 - 1953);

politik (KSČ) - od roku 1964 poslanec Národního shromáždění, od

roku 1966 člen ÚV KSČ, pracovník Svazu protifašistických bojovníků,

publicista - kniha Vítr dalekých cest, (vzpomínky na tramping a občanskou

válku ve Španělsku, České Budějovice, 1963); signatář Charty 77; manželka

byla sestra R. Šerého;

/†České Budějovice/

*17. 11. 1943 Gabriel Gössel – překladatel z angličtiny a němčiny – George Orwell - Hold

Katalánsku a Ohlédnutí za španělskou válkou (básně přeložil Andrej

Stankovič), samizdatová edice Renega, 1980; George Orwell - Farma zvířat,

samizdat poté 1991, Stephen King - To, 1993; Stephen King - Nespavost,

1997; Stephen King - Nezbytné věci; historik záznamu zvuku, publicista –

publikace Fonogram, Tmavomodrý život Jaroslava Ježka 1906 - 1942,

2006;

*17. 11. 1948 Petr Dürrhammer – kytara, flétna, mandolína a zpěv v trampské kapele

Havrani (1969); skladatel – píseň Sklep – text Boris Janíček;

opravář hudebních nástrojů

†17. 11. 1988 František Kokejl (T. O. Švencíři, 1939, Jihlava) – operní pěvec, ve zpěvu

a skladbě se školil pouze soukromě. Bez odborné průpravy nastoupil jako

profesionál po druhé světové válce do divadla v Jablonci, které působilo po

roce 1945 jako operetní scéna Zemského oblastního divadla v Liberci,

v průběhu roku 1946 přešel do Velkého divadla v Plzni (dnešní Divadlo

J. K. Tyla). Nakonec spojil František Kokejl svůj soukromý a pracovní život

natrvalo s Českými Budějovicemi a od roku 1950 až do smrti byl sólistou

Jihočeského divadla.

Jako zpěvák s basovým zabarvením hlasu se Kokejl brzy zařadil mezi přední

osobnosti budějovické scény a zvláště v 50. letech odzpíval stěžejní party

v desítkách oper z domácího i světového repertoáru. Velké role mu přinesly

zvláště Smetanovy opery (Prodaná nevěsta, Hubička, Tajemství), zpíval také

v operetách (Orfeus v podsvětí, Netopýr), v průběhu šedesátých let pak začal

účinkovat i v činohře.

S filmovou kamerou přišel do kontaktu jen šestkrát v průběhu své dlouhé

kariéry. Poprvé jej diváci v kinech mohli zaznamenat jako řezníka ve slavné

pohádce PYŠNÁ PRINCEZNA (1952), krátce nato se objevil jako jeden z

rekreantů v dodnes populární komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952).

Později ztvárnil nevelkou postavu vikáře v historické veselohře SVATBY

PANA VOKA (1970). Jeho hlas pak zazněl ve zfilmované verzi PRODANÉ

NEVĚSTY (1975). Naposledy se objevil v dějově důležité roli rakouského

pašeráka Diesbacha v dětské kriminálce NEŘÍKEJ MI MAJORE! (1981).

Často vystupoval v rozhlase, jako zpěváka i herce jej často ke spolupráci

zvalo českobudějovické studio Československého rozhlasu.

/*Jihlava/

†17. 11. 2003 Jiří Brabec – muzikant a organizátor, zakladatel skupiny Country beat;

textař (píseň Shane)

*19. 11. 1943 Prof. Alfréd Hnátovič – náčelník slovenské organizace Zálesák – Zväzu pro

pobyt v prírodě; od roku 1969 zvolen 1. zástupcem ústředního náčelníka

Zálesáku – Československého svazu pro pobyt v přírodě;

*19. 11. 1973 Mgr. Michal Jareš – Celta (Liberec) – prozaik (Trapsavec 1992) a básník –

Tanec v začínajícím létě (Liberec 1994, básnická sbírka; vlastním

nákladem pro okruh nejbližších přátel); Definitivní dětství (Liberec 1995,

básnická skladba; vlastním nákladem pro nejbližší přátele - později

součástí sbírky Plameny vody); Poloden čili Antal Petiška (Liberec 1995,

abstraktní detektivka vydaná vlastním nákladem pro nejbližší přátele –

později příloha časopisu Tvar 6/2000); Plameny vody (Liberec 1996,

básnická sbírka; vlastním nákladem pro přátele);

Prospal jsi hedvábí (Olomouc 1998, básnická sbírka; vlastním nákladem

pro přátele, inspirovaná korejskou básnickou formou sidžo, později

oficiální prvotina v roce 1999 jako příloha Tvaru 8/1999. Básně

mají pevnou formu a tvar - tři dvojverší rýmované ab/ba/cc nebo ab/ab/cc

tvoří šest krátkých veršů); Pocit důležitosti (Olomouc 1999, povídka

vydaná Tvarem 12/1999); Povídka pošťácká (Liberec 1999, povídka

vydaná Tvarem 18/1999); Zrosyvstání (Olomouc 1999, soubor básní

vydaný jako novoročenka pro přátele); Výtěžek (Praha 2000, soubor básní

vydaný jako novoročenka pro přátele); Brzo je k lásce Pozdě k řečem

(Aluze Olomouc, 2001, básnická sbírka); Kdo dnům rozumí (2006,

básnická sbírka); Začátek eposu (básnická sbírka. Trigon, 2017);

literární historik, kritik, publicista a editor – např. Svět rodokapsu

(společně s Pavlem Janáčkem, 2003, komentovaný soupis sešitových

románových edic 30. a 40. let 20. století. První část se zabývá kulturně-

historickou charakteristikou jednotlivých sešitových edic (informace o jejich

vzniku, vývoji, rozsahu, čtenářském ohlasu, literární povaze, žánru a jejich

autorech). V druhé části knihy je komentovaný soupis všech českých

románových edic daného období a seznamy přispěvatelů – autorů,

ilustrátorů. Obsahuje obrazovou přílohu a kompletní jmenný rejstřík.

Dále Dějiny československého komiksu 20. století, V panelech

a bublinách a Dějiny české detektivky;

Edičně se podílel mj. na vydání díla Michala Mareše - Přicházím z periferie

republiky (2009), Vladimíra Burdy – Lyrické minimum (2004) či spisů

Vladimíra Körnera – Anděl milosrdenství, Život za podpis (2006), Psí kůže,

Kámen nářku (2002) či slovenského básníka Štefana Strážaye – Štefan

Strážay – Básnické dielo (2011). Účastnil se týmových prací na Dějinách

České literatury 1945–1989 (2007–2008) a Slovníku české literatury po

roce 1945 (2006–2011).

Komiksové cesty Kapitána Kida (In: AARGH!, komiksový sborník;

Analphabet Books, Brno, 2018)

V letech 2003–2008 provozoval blog Básní (nejen) pro všední den.

Je předsedou Nadačního fondu pro podporu literatury a krásných umění

(NFLU).

*20. 11. 1948 Jaroslav Čvančara – Jáček (T. O. Zlatý horizont) – člen HOBŘ; banjista, člen

kapel The Plainsmen (1967 - 1968) a Stonewall-Jackson (na vojně - 1968 -

1970); zakladatel kapely Taxmeni (1970, v letech 1975 - 1979 změna názvu

na Krajánky, 1980 - 1987 rozpuštěna), získali Zlatou kytaru FCK (1973),

Portu (1974) a Zlatou Portu (1976);

publicista v trampském časopise Camp; Taxmeni aneb Hledání country

grálu (2000);. Příběhy statečných. Ráje a pekla Otakara Batličky s. 217–

229, Leprez, 2003), Zaniklý svět stříbrných pláten: Po stopách pražských

biografů (spolu s M. Čvančarou, Academia, 2011), Když u nás byl Buffallo

Bill (spolu s M. Čvančarou, Academia, 2017) ;

původně vyučený malíř písma, protože tatínek byl podnikatel, bratr zavřený, a tak Jaroslav měl problém se vůbec dostat nějak na školu. Maminka potom uplatila lahví jednoho člověka v Dopravních podnicích a oni ho vzali na obor lakýrník-malíř písma. Praxi moc neprovozoval. Až později – kdy už to bylo možné – si udělal pedagogickou školu. Před tím pracoval u Pražské paroplavební společnosti, kde mezi lodníky mu bylo velmi dobře. Pak se oženil a aby zajistil rodinu, našel si práci v Trabant servisu. Současně topil jako kotelník a naučil se i stříkat auta. Poté působil ve škole na Zeleném pruhu, která se dnes jmenuje Střední škola technická. Nejdřív se staral

o didaktickou techniku, pak o propagaci školy;

Jeho rodiče – otec František a matka Terezie – patřili k průkopníkům české kinematografie. Na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století založili jeden z prvních tuzemských filmových archivů.

Jeho žena Hana je soudkyně a spolu mají dva syny. Starší Jan je advokát

a mladší Jiří pracuje u filmu, kde se věnuje renovaci a digitalizaci klasických snímků, jako například Markéta Lazarová nebo Hoří, má panenko. Je dědečkem vnučky Viktorky.

textař a skladatel (písně Barva blue - hudba A. Delmore, Dívka jak má být –

text P. Vitouš, Dvanáctero přání - text P. Vitouš, Jednička za dobrou dívanou

– text J. Kainar, Jestlipak víš mámo a táto - hudba traditional, Když jezdili

Daltonové - hudba J. Vrbenský, Kocour Felix – hudba traditional, Konvoj

z Murmanska (pocta generálu letectva Jaroslavu Hlaďovi – hudba

M. Krištof, Město duchů (Wanderin´ Star – hudba Frederick Love - text

s M. Robem), Mistře Buriane díky za ten svět - text J. Vyčítal, hudba

s J. Šimkem,

hudba - Každý z přátel už to vzdal - text J. Vyčítal, Most u Remagenu - text

J. Fallada, Otevři oči - text M. Bukovič, Podzimní den, Řeka velkých přání -

text A. Linhart, Sestřelen - text J. Fallada, Sto zelených baretů (Silver Wings –

The Green Berets - text s Bezi Ltd, hudba Robin Moore + Staff Sgt. Barry

Sadler), Škoda času - hudba Betty Amos, Tipperairy - hudba Jack Judge+

Harry Wiliams, hudba Zamkněte bránu a zavřete dům - text R. Kraus, Zítra

budeš bábou – hudba Bobby Osborne a Pete Goble);

režisér krátkých filmů Groteska, Morganova banda, Hospodář

(premiéra 8. 5. 1981), Jestřáb (premiéra únor 1987 v klubu Na Petynce

v Praze), diskografie – Z pastvin velkoměsta, 1978; Country aréna – Taxmeni

20 let, 1991; Country bál, 1992; Calamity Jane 1, 1992 reedice 1995; Vráťa

Vyskočil a Yvonne Přenosilová, 1993; Calamity Jane 2, 1994; Taxmeni 25 let

– Zlatá éra, 1995; Calamity Jane 3, 1997, Master Serie, 1998; Desperádos,

1999, The Best Of, 2001; Calamity Jane 4 Rytíři oblak, 2004;

podílel se na vzniku CD Rychlé šípy na gramodeskách;

historik (Ústav pro studium totalitních režimů), expert na II. odboj;

knihy – Akce Atentát (odborná spolupráce J. Stegbauer, Magnet-Press,

1991); Miroslav Ivanov – Atentát na Reinharda Heydricha (fotografie

J. Čvančara, V. Novák ... atd, Opava, Optys, 1996), Někomu život někomu

smrt, Československý odboj a nacistická okupační moc 1941 - 1943 (Laguna,

1997), Někomu život někomu smrt, Československý odboj a nacistická

okupační moc 1939 - 1941 (Laguna, 2002); Martin Reichl – Cesty osudu,

životní příběhy československých parašutistů vycvičených v létech 1941 –

1945 ve Velké Británii, fotografie J. Čvančara; Cheb, Svět křídel, 2004),

Heydrich (I. vydání Gallery, 2004, II. vydání Gallery, 2011), Někomu život

někomu smrt, Československý odboj a nacistická okupační moc 1943 - 1945

(Laguna, 2007), 2. světová válka v ulicích Prahy 8 (J. Čvančara a kol.,

Vojenský historický ústav a Úřad Městské části Praha 8, 2007), Mikuláš

Kroupa - Atentát na Heydricha: sedmdesát příběhů Paměti národa (autoři

textů: Mikuláš Kroupa, Michal Šmíd, Veronika Kroupová, Martin Kroupa,

Petr Nosálek, Robert Břešťan, Petr Dudek, Hynek Moravec, Kateřina

Hejdová, Viktor Portel, Marie Novotná, Martin Jindra, Jaroslav Čvančara,

Martin Reichl, Andrea Jelínková, Tereza Babková; Praha, Argo + Post

Bellum, 2012, II. vydání 2016), Anthropoid : příběh československých

vlastenců, Praha, Centrum české historie, o.p.s., 2016); Děti nepřátel říše

(ANLET : Ústav pro studium totalitních režimů, Centrum české historie,

o.p.s., 2012, 2013, 2019), Pravomil Raichl - Život na hranici smrti (Praha,

Ústav pro studium totalitních režimů a Toužimský & Moravec, 2017);

Výstavy - Po stopách Rychlých šípů (u příležitosti 90. narozenin Jaroslava

Foglara a Jana Fischera, společně s Jiřím Stegbauerem. Archiv hlavního

města Prahy, Muzeum hlavního města Prahy, 1997.

Česká společnost od Mnichova k válce (výstava k 70. výročí nacistické okupace) Společně se Zdeňkem Hazdrou, Lukášem Vlčkem, Ladislavem Kudrnou, Stanislavou Vodičkovou a Jaroslavem Rokovským. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2009.

Spolupráce při budování Památníku Operaci Anthropoid v Praze-Libni

(2009), Spolupráce na instalaci památníku 294 obětí heydrichiády na

nádvoří chrámu Cyrila a Metoděje v Resslově ulici (2011)

†20. 11. 2013 Ing. Arch. Pavel Bobek – zpěvák (písně Houston, Nedělní ráno, Oh Ruby,

Veď mně dál cesto má)

*21. 11. 1953 Vlasta Dynterová – Viki (T. O. Takňák, 1974) – zpěvačka trampské kapely

Paběrky

†21. 11. 2003 Pavel Hamerský – Affi (Ostrava) – člen redakční rady Trampa (září 1966

- březen 1971), malíř a grafik (od r. 1965 ilustroval Trampa)

*23. 11. 1923 Stanislav Ostrezí – Slávek – publicista, šéfredaktor Slovanský svět Přerov

1945 - 1948, redaktor Pacifik Expres 1968 - 1969, hudebník, skladatel,

básník, textař (písně Hezkej Billy, Pod irským nebem); publikace Jaromír

Vejvoda, král české polky (1995)

*23. 11. 1923 Olin Kupčík (T. O. Komáři, Brno) – III. šerif Svazu brněnských osad

(SBO); člen T. O. Old Boys (Brno)

†23. 11. 2018 Jan Sailer – zpěvák kapely Taxmeni /Krajánci (1977 - 1979 a 1989 - 1990)

*25. 11. 1908 Bohuslav Karlík – Boža (T. O. Hudson) – vodák;

od 3. 11. 1930 člen redakčního kruhu časopisu Naše osady (1929 - 1931);

publicista v časopisu Camping (1933 - 1934); stříbrné místo na Olympijských

hrách v Berlíně v roce 1936;

zasloužilý mistr sportu v kanoistice; publicista – kniha Čtvrtstoletí v čele

vodáků, 1955 - sportovní životopis Jana Brzáka – Felixe)

†25. 11. 2013 RNDr. Ivo Rubík – parazitolog, člen TISu, člen ODS (1991 - 2013) a starosta

města Slaný (1998 - 2013)

*26. 11. 1908 Jan Noha – Honza – woodcrafter, člen kmene Antares (Benešov); člen ISAW;

vyučil se sazečem, pracoval jako typograf a později jako redaktor Státního

nakladatelství dětské knihy;

textař (píseň Balada o volání divočiny;

prozaik, básník (knižní prvotina Běžící pás – vydal ISAW, Milostná větvení,

Pro žízeň života (ilustrace Jaroslav Hošek), Ruce a práce (básně o sazbě,

tisku a knize; Spolek českých bibliofilů, Československý spisovatel, 1950);

Na památku dobrého člověka, přítele a spolupracovníka, 1966 vydala

Grafotechna;

*26. 11. 1973 prof. RNDr. Hana Librová, CSc. (rozená Nechutová) – bioložka, socioložka

a environmentalistka.

Odborně se zabývá především environmentálními souvislostmi životního způsobu/životního stylu a hodnotovými řešeními ekologických otázek. Dle vlastních slov ji velmi ovlivnila Milena Rychnovská. Je sestrou klasické filoložky Jany Nechutové. Je vdaná, má dceru.

V roce 1967 absolvovala biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně (později Masarykovy univerzity) a nastoupila jako technička v Algologické laboratoři Mikrobiologického ústavu ČSAV v Třeboni. Od roku 1968 pracovala na Katedře sociologie Filozofické fakulty UJEP. Byla zapojena do Ekologické sekce Biologické společnosti při ČSAV, v níž se formovala ideová environmentalistická opozice. Zde poznala Bedřicha Moldana, Josefa Vavrouška, Emila Hadače, Václava Mezřického anebo Igora Míchala.

Od roku 1997 profesorka sociologie. V roce 1998 založila studijní obor Humanitní environmentalistika a následně v roce 1999 Katedru environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, kterou do roku 2003 vedla.

V roce 1998 jí Nadace Charty 77 udělila Cenu Josefa Vavrouška. V roce 2004 získala Cenu ministra životního prostředí za celoživotní výzkumnou a popularizační práci v oblasti ekologicky příznivého životního způsobu. Popularizační úsilí věnuje především časopisům Respekt, Vesmír a Sedmá generace. V roce 2009 obdržela Medaili Ministerstva školství 1. stupně a v roce 2010 byla nominována na cenu Milady Paulové. V roce 2004 byla pro změnu nominována na Cenu předsedy Grantové agentury ČR za řešení badatelského projektu Trvale udržitelný způsob život jako marginální a jako perspektivní fenomén.

Cena města Brna (2015), Stříbrná medaile Masarykovy univerzity (2019);

Je členkou vědecké rady Fakulty sociálních studií a Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a předsedkyní oborové komise oboru Humanitní environmentalistika. Dále je kupříkladu členkou čestného předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život.

Knihy

Sociální potřeba a hodnota krajiny. Brno: Spisy FF UJEP, 1987, 135 s.

Láska ke krajině?, Brno: Blok, 1988, 168 s.

Pestří a zelení. Kapitoly o dobrovolné skromnosti, Brno: Hnutí Duha a Veronica, 1994, 218 s. ISBN 80-85368-18-8

Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu. Brno: Doplněk, 2003, 320 s. ISBN 80-7239-149-6

Věrní a rozumní: kapitoly o ekologické zpozdilosti. Brno: Munipress, 2016, 328 s. ISBN 978-80-210-8454-4 (váz.), ISBN 978-80-210-8412-4 (brož.). (spoluautoři: Vojtěch Pelikán, Lucie Galčanová, Lukáš Kala)

/*Brno/

*27. 11. 1928 Ing. Zbyněk Mácha – geodet, úředník Ministerstva kultury (1968 - 1990),

organizátor (zprostředkoval příjezd Peta Seegera - 1963) publicista

(publikace Od folkloru k Semaforu, 1964; Kronika trampské písničky,

1967), redaktor (2 LP Trampské písně 1928 - 1960, 1968; Písně otce vod

I. - III. (1977 - 1981; porotce Porta 1968 a 1. Čs. Folk & Country festival

1969;

†27. 11. 1958 Profesor JUDr. Emanuel Chalupný – woodcrafter, člen Čs. Obce Psohlavců;

začínal v Sokole Tábor a o několik let později přešel se sokoloským dorostem

do Čs. Obce Psohlavců;

pedagog, právník, sociolog, spisovatel, jazykovědec; zabýval se vztahem

sociologie, filosofie a práva a usiloval o vytvoření přesného sociologického

pojmosloví a sociologické metodologie; spoluzakladatel Sociologického

ústavu; spoluzakladatel (1925) a později předseda Masarykovy sociologické

společnosti; člen a viceprezident (1934 - 1935) Mezinárodního

sociologického ústavu v Paříži;

/†Tábor/

*27. 11. 1983 MUDr. Kamila Jůzlová (Plzeň) – básnířka (Trapsavec 2007)

*28. 11. 1953 Vladimíra Velinská (rozená Vodrážková, poté Krejčová) – Semba (T. O.

Takňák, 1974) – zaměstnankyně Krajského národního výboru

Severočeského kraje;

akordeonistka v kapele Island (1981); skladatelka – hudba k textům

Kpt. Kida - Ádié lásko, Důchodcův nářek, Identifikace (Píseň lásky sadistické

krásky - text s Kpt. Kidem, hudba V. V.), Neznámá ze Seiny, Zpověď

unaveného klauna);

/2. manželka Kapitána Kida/

†28. 11. 2008 Gustav Ginzel – majitel Hnojového domu na Jizerce

*29. 11. 1963 Šárka Benetková – od roku 1990 zpěvačka kapely Nezmaři, klavíristka;

hudba k písním – Altán (text Renata Černá), Bez refrénu (text Pavel

Drengubák), Být poslem dobrých zpráv (text

Pavel Drengubák), Cesta z nebe (text Pavel Drengubák), Co je dobré (text Jan

Plachetka – Hopla), Co má se stát (text Pavel Drengubák), Dál při mně stůj

(text Pavel Drengubák), Dokud svíčka

hoří (text Pavel Drengubák), Dřív než tóny doznějí (text Pavel Drengubák),

Fantazie (hudba Šárka Benetková), I básníci to maj´těžký (text Pavel

Drengubák), Jak to vlastně je? (text Pavel Drengubák), Jsi všude kolem (text

Pavel Drengubák), Korále (text Lenka Jirků dříve Ryvolová), Minová pole

(text Pavel Drengubák), Pět minut před usnutím (text Alena Binterová),

Ponorná řeka (text Pavel Drengubák), Tanec na skle (text Renata Černá),

Touhy (text Alena Binterová), Ty se ztrácíš (text Pavel Drengubák), Válka těl

(text Pavel Drengubák), Zvláštní štěstí (text Lenka Jirků dříve Ryvolová),

*30. 11. 1953 Jiří Daniel – Pifík (Rychov nad Kněžnou) – redaktor samizdatu Klekánice,

básník, porotce Trapsavce (1994 a 1995);

†30. 11. 1978 Jiří Ocman – Octan (T. O. Black Buffaloes) – vedoucí a kytarista osadní

kapely Cestáři

*31. 10. 1963 Ing. Peter Benča – Pedro (T. O. Pohoda Bratislava)

Tue, 14 Nov 2023 16:42:00 +0200

– prozaik (Trapsavec

2001, 2006, 2012 a 2013),

Sbírka povídek Príhody z pohody a odniakial - edice Trapsavecké

miniatury č. 13, 2013); zakladatel a kapelník sólový a doprovodný kytarista

trampské kapely Pekaringo (21. 11. 2003, Ivanka při Dunaji)

CD POHODA (Pekaringo, 2010) a CD KANADA (Heny & Pekaringo, 2013)

/PEKARINGO = PEDRO, KALI, RINGO, GOMBÍK/

*31. 10. 1903 prof. Karel Langer – Juraj

Tue, 14 Nov 2023 16:41:00 +0200

– výtvarník, pedagog; woodcrafter; v roce 1920

vstoupil do Obce Psohlavců, kdy v Hradci Králové působil K. Bukovanský,

který si tehdy říkal Lumír Hradecký.

Kmen Inků z Hradce Králové později vedl se svým přítelem J. Bílkem jako

kmen LLM a LPVP-ML. Již od roku 1922 se také znal s M. Seifertem, se

kterým hradečtí junáci tábořili u srubu Walden pod Smrekovicou v Nízkých

Tatrách na Slovensku.

V roce 1924 odchází z LLM společně s M. Seifertem a stává se jeho "pravou

rukou" v nové organizaci Klub woodcrafterů a později Lize pro výchovu

přírodou.

Ilustroval knihu E. T. Setona Z lesní říše (1925), s M. Seifertem vydával

Hlasatel Moudrost lesa. Především jeho zásluhou a plzeňáka F. Bendla se

byla velmi rychle v LVP-ML zavedena rada orlích per a nastává rozmach

plnění těchto zkoušek podle E. T. Setonova Svitku březové kůry (1925)

v překladu M. Seiferta.

Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

zodpovědný za orlí pera byl K. Langer zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20. - 21. 10. 1928 ve Studentském

domově v Praze II – Na Slupi.

Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy

Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově. V letech 1928 - 1930 byl ligovým ohnivcem.

předseda Ústřední rady orlích per (ÚROP) v letech1928 - 1931

Po svatbě se stáhl z činnosti v LČSW (1930). Stál u zrodu Družstva Walden

(1932) se kterým spolupracoval po celou dobu existence.

V roce 1923 dokončil středoškolská studia v Hradci Králové; učitel - v Novém

Hrozenkově (1923 - 1925), v Opavě a ve Fryštáku – Karviná II (1925 - 1926),

v Jičíně v Čechách (1926 - 1928); studium na Vysoké škole umělecko-

průmyslové v Praze (1928 - 1932), profesorem kreslení na středních školách

v Bratislavě (1932 - 1939) a na dívčím reálném gymnasiu a učitelském

ústavu v Hradci Králové (1939 - 1940) a na Škole uměleckých řemesel

v Brně (1940 - 1943);

Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma

i v zahraničí, ilustroval knihu Zbojník na Gruni (1997). Je autorem

odborných článků a studií (např. Atlas lidových staveb). Kulturně historická

a etnografická cena Langerových prací leží zejména v jeho soupisu reálií

tradiční i současné vesnice, čímž se zařadil k předním českým

dokumentaristům lidové kultury.

V roce 1932 spolu s Antonínem Strnadelem provedení první expozice

Okresního muzea ve Vsetíně, v roce 1936 spolupráce na Salašnické výstavě

v Novém Hrozenkově, v roce 1942 zavedení výroby dřevěných hraček

v Novém Hrozenkově, a Valašské Bystřici, v letech 1944 - 1945 referent pro

lidovou a umělecko-řemeslnou výrobu v oblasti Obchodní a živnostenské

komory v Hradci Králové, založení avedení vývojového oddělení Ústředí

lidové a umělecké výroby v Brně, v letech 1964 - 1972 spolupráce na

výstavbě Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, spolupráce

při budování Památníku národního umělce Antonína Strnadla v Novém

Hrozenkově, v roce 1980 organizoval výstavu „Nový Hrozenkov od minulosti

k dnešku“; v roce 1981 výstava „Lidová kultura v dokumentárních kresbách

Karla Langra“ v Karlovském nuzeu ve Velkých Karlovicích;

výtvarné práce v oboru národopisu - kresebná dokumentace lidové kultury

jižního Valašska uložená v Národopisném muzeu v Praze (1929), kresebná

dokumentace pro Okresní muzeum ve Vsetíně (1929 - 1933), kresebná

dokumentace horního Vsetínska pro národopisné muzeum v Brně (1956 -

1958), kresebná dokumentace hanácké kultury pro národopisné muzeum

v Brně (1959 - 1960), kresebná dokumentace lidového nábytku a hraček

Hané pro Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1972 - 1975),

O hnutí woodcraft se zajímal až do smrti – publicista Wampum 3-97;

publikace Lidová kultura v dokumentárních kresbách Karla Langra

(1981); Nový Hrozenkov se stal jeho druhým domovem a kam vždy dojížděl

na léto ze svého brněnského bydliště. Svůj vztah k tomuto místu zachytil v

knize Útržky ze vzpomínek na Nový Hrozenkov (1992);

/*Prugg nad Litavou/

*31. 10. 1923 Blahoslav Šťulík

Tue, 14 Nov 2023 16:41:00 +0200

– slovenský woodcrafter; člen kmene Ojibway z Bratislavy;

účastník Čotokvy v údolí Hučivé Desné v Jeseníkách ve dnech 6. – 19. 7. 1947

*29. 10. 1938 Marcela Mazzaová

Tue, 14 Nov 2023 16:39:00 +0200

– Trapsavec

*29. 10. 1973 Jan Bercha – Havran

Tue, 14 Nov 2023 16:39:00 +0200

– ve filmu Trampský týdeník č. 13 (2005) hraje

Havrana

*29. 10. 1933 RNDr. Miloslav Nevrlý – Náčelník (Liberec)

Tue, 14 Nov 2023 16:38:00 +0200

– přírodovědec, dlouholetý

pracovník Severočeského muzea v Liberci, prozaik, publicista (knihy - Kniha

o Jizerských horách, Karpatské hry, Větrné toulání, Nejkrásnější

sbírka, Chvály Zadní země, Kryštofovo Údolí – putování časem a

krajinou, Zašlá chuť morušek (I. vydání - příloha časopisu Roverský kmen

č. 25, 2002; Připomínky zašlých časů - Pomníčky Jizerských hor, 2008,

Bílý pavouk, Avalon 2004), /Zelené řádky sv. 17, ilustrace M. Čermák/,

Podivuhodné chvíle se Sluneční písní, 2008, fotografie Emanuel Vejnar,

Album starých pohlednic FRÝDLANTSKO, knihy 555, 2009 (editor P. D.

Vinklát), Moje ptačí roky (Vestri 2018), Zašlá chuť morušek + Cestovní

zpráva čarodějova učně (Malvern, 2021);

životopis Náčelník (rozhovor Aleše Palána s Miloslavem Nevrlým; Kazda,

2023)

*29. 10. 1933 Viktor Wágner (T. O. Fire Rock)

Tue, 14 Nov 2023 16:38:00 +0200

– v roce 1949 byl zakládajícím členem

skupiny SALP (Soubor Americké Lidové Písně) jejíž název byl později změněn

kvůli riziku komunistické perzekuce na název Luka (podle obce Luka pod

Medníkem, jednoho z tehdejších center trampingu). SALP založil společně se

členy trampské osady T. O. Fire Rock Jiřím Falladou a Josefem Dobešem,

skupina jako první v Československu začala hrát americkou country music.