*31. 10. 1903 prof. Karel Langer – Juraj

– výtvarník, pedagog; woodcrafter; v roce 1920

                           vstoupil do Obce Psohlavců, kdy v Hradci Králové působil K. Bukovanský,

                           který si tehdy říkal Lumír Hradecký.

                           Kmen Inků z Hradce Králové později vedl se svým přítelem J. Bílkem jako

                           kmen LLM a LPVP-ML. Již od roku 1922 se také znal s M. Seifertem, se

                           kterým hradečtí junáci tábořili u srubu Walden pod Smrekovicou v Nízkých

                           Tatrách na Slovensku.

                           V roce 1924 odchází z LLM společně s M. Seifertem a stává se jeho "pravou

                           rukou" v nové organizaci Klub woodcrafterů a později Lize pro výchovu

                           přírodou.

                           Ilustroval knihu E. T. Setona Z lesní říše (1925), s M. Seifertem vydával

                           Hlasatel Moudrost lesa. Především jeho zásluhou a plzeňáka F. Bendla se

                           byla velmi rychle v LVP-ML zavedena rada orlích per a nastává rozmach

                           plnění těchto zkoušek podle E. T. Setonova Svitku březové kůry (1925)

                           v překladu M. Seiferta.

                           Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                           k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                           dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                           Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

                           zodpovědný za orlí pera byl K. Langer zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

                           1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20. - 21. 10. 1928 ve Studentském

                           domově v Praze II – Na Slupi. 

                           Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy

                           Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.                 V letech 1928 - 1930 byl ligovým ohnivcem.

                           předseda Ústřední rady orlích per (ÚROP) v letech1928 - 1931

                           Po svatbě se stáhl z činnosti v LČSW (1930). Stál u zrodu Družstva Walden

                           (1932) se kterým spolupracoval po celou dobu existence.

                           V roce 1923 dokončil středoškolská studia v Hradci Králové; učitel - v Novém

                           Hrozenkově (1923 - 1925), v Opavě a ve Fryštáku – Karviná II (1925 - 1926),

                           v Jičíně v Čechách (1926 - 1928); studium  na Vysoké škole umělecko-

                           průmyslové v Praze (1928 - 1932), profesorem kreslení na středních školách

                           v Bratislavě (1932 - 1939) a na dívčím reálném gymnasiu a učitelském

                           ústavu v Hradci  Králové (1939 - 1940) a na Škole uměleckých řemesel

                           v Brně (1940 - 1943);

              Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma

              i v zahraničí, ilustroval knihu Zbojník na Gruni (1997). Je autorem

              odborných článků a studií (např. Atlas lidových staveb). Kulturně historická

              a etnografická cena Langerových prací leží zejména v jeho soupisu reálií

              tradiční i současné vesnice, čímž se zařadil k předním českým

              dokumentaristům lidové kultury.

             V roce 1932 spolu s Antonínem Strnadelem provedení první expozice

                           Okresního muzea ve Vsetíně, v roce 1936 spolupráce na Salašnické výstavě

                           v Novém Hrozenkově, v roce 1942 zavedení výroby dřevěných hraček

                           v Novém Hrozenkově, a Valašské Bystřici, v letech 1944 - 1945 referent pro

                           lidovou a umělecko-řemeslnou výrobu v oblasti Obchodní a živnostenské

                           komory v Hradci Králové, založení avedení vývojového oddělení Ústředí

                           lidové a umělecké výroby v Brně, v letech 1964 - 1972 spolupráce na

                           výstavbě Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, spolupráce

                           při budování Památníku národního umělce Antonína Strnadla v Novém 

             Hrozenkově, v roce 1980 organizoval výstavu „Nový Hrozenkov od minulosti

             k dnešku“; v roce 1981 výstava „Lidová kultura v dokumentárních kresbách

             Karla Langra“ v Karlovském nuzeu ve Velkých Karlovicích;

             výtvarné práce v oboru národopisu - kresebná dokumentace lidové kultury

             jižního Valašska uložená v Národopisném muzeu v Praze (1929), kresebná

             dokumentace pro Okresní muzeum ve Vsetíně (1929 - 1933), kresebná

             dokumentace horního Vsetínska pro národopisné muzeum v Brně (1956 -

             1958), kresebná dokumentace hanácké kultury pro národopisné muzeum

             v Brně (1959 - 1960), kresebná dokumentace lidového nábytku a hraček

             Hané pro Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1972 - 1975),

                           O hnutí woodcraft se zajímal až do smrti – publicista Wampum 3-97;

                           publikace Lidová kultura v dokumentárních kresbách Karla Langra

                           (1981); Nový Hrozenkov se stal jeho druhým domovem a kam vždy dojížděl

                           na léto ze svého brněnského bydliště. Svůj vztah k tomuto místu zachytil v

                           knize Útržky ze vzpomínek na Nový Hrozenkov (1992);

                           /*Prugg nad Litavou/