* 1. 10. 1907 Črtomír Zorec – Črni Ris

– woodcrafter; Slovinec;

                          V roce 1924 napsal hymnu slovinských woodcrafterů Dviga plamen sa iz

                          ognja, kterou zpívá Svaz slovinských táborníků dodnes.

                          v letech 1927 – 1929 studoval sochařství na Akademii umění (Vysoké škole

                          uměleckoprůmyslové) v Praze; Časopis Vatra v letech 1928 - 1929 otiskl

                          řadu jeho velmi pěkných linorytů.

                          Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                          k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                          dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                          Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů byl

                          Č. Zorec zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10. 1928. Rada důvěrníků se konala

                          ve dnech 20 .- 21. 10. 1928 ve Studentském domově v Praze II – Na Slupi. 

                          Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost

                          lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.

                          Po návratu do vlasti byl významným členem Jugoslávské ligy.

                          V letech 1931 – 1935 byl modelářem v továrně Stora v Šentvídu u Lublaně

                          a Metky v Celje a poté vyučoval na střední škole v Kranji (1935 – 1941).

                          Po německé okupaci v roce 1941 emigroval do Srbska, kde vyučoval na

                          textilní škole v Leskovaci, v letech 1942 - 1945 byl internován v italských

                          a německých koncentračních táborech (Gonars, Monigo, Visco, Ljubejl).

                          Většina slovinských woodcrafterů se zapojila do odboje, válka jejich řady tak

                          zdecimovala, že už bohužel nebylo po válce schopni obnovit svou organizaci.

                          Po válce byl v letech 1945 - 1962 učitelem a ředitelem na střední textilní

                          škole v Kranji. Souběžně v letech 1945 - 1952 působil jako vedoucí odboru

                          textilního průmyslu v Lublani.

                          V roce 1962 se stal kurátorem a později ředitelem muzea Prešeren v kranji,

                          kde pracoval až do roku 1973.

                          spisovatel, básník, dramatik, režisér, překladatel, sochař, malíř,

                          návrhář, pedagog, textilní expert, kurátor muzea, etnograf Slovinska.                         

                          /*Stična/