*12. 2. 1917 Miroslav Němec – Uncas – pseudonym Láďa Pech

– woodcrafter; zakladatel

                          Kmene Delawarů, Chválenice (na jižním Plzeňsku; založen 1931, obnoven

                          1943);

                          Narodil se ve Chválenicích, kde bydlel celý život. Jeho otec Benedikt byl

                          truhlářem, matka byla dcerou chalupníka z Nezbavětic. Rodina ještě

                          obdělávala asi dva hektary polí. Strýcem Miroslava Němce byl kněz Bohumil

                          Němec (*1868) a nevlastním strýcem hudebník a profesor hudby František

                          Němec (*1825).

                          Vystudoval klasické gymnázium v Plzni, kde maturoval roku 1937.

                          Projevovalo se u něj spisovatelské, filozofické a básnické nadání.

                          Verši přispíval do plzeňského studentského časopisu S35 a S 36. Časopis

                          redigovaný dvacetiletým Josefem Koenigsmarkem (1916 - 1993) měl blízko

                          k uměleckým názorům E. F. Buriana. Nepatřil mezi klasická studentská

                          periodika množená pomocí hektografie, ale byl díky vzhledu a obsahu

                          srovnáván i s časopisy „dospělých“.

                          Jako básník si zvolil pseudonym Láďa Pech. Roku 1936 vydal sbírku básní

                         Oddechy noci  (náklad 200 výtisků; Plzeň; Přeštice: A. Ouřada, 1936), kterou

                         věnoval svému o devět let staršímu příteli, básníkovi JUDr. Fortunátu

                         Tomanovi. Sbírkou se přiřadil k dílu své generace - po bok Josefa

                         Koenigsmarka a chválenického Jana Bareše (Fortunáta Tomana). Sbírku

                         doplnila svou ilustrací tehdy sedmnáctiletá studentka plzeňského klasického

                         gymnázia Alena Helmhackerová (1919 - 2010), Miroslavova mladší

                         spolužačka. Alena Helmhackerová byla později nadějnou grafičkou tvořící

                         pod jménem Alena Koenigsmarková. V roce 1941 se totiž provdala za básníka

                         a spisovatele Josefa Koenigsmarka.

                         Ve stejném roce, kdy vydal sbírku Oddechy noci, napsal ke 100. výročí Karla 

                         Hynka Máchy báseň Šel kdosi Veliký.

                         Od třicátých let až po devadesátá léta 20. století vedl chválenické

                         woodcrafterské hnutí - ať už Kmen Delawarů (30. a 40. léta) nebo

                         chválenický Klub lesní moudrosti (60. a 70. léta) a znovu obnovený Kmen

                         Delawarů (90. léta).

                         Chválenický klub přijal jméno indiánského kmene Delawarů,

                         popularizovaného v knize J. F. Coopera „Poslední mohykán“. M. Němec se stal

                         ve Chválenicích náčelníkem Kmene Delawarů a z knihy Poslední mohykán

                         převzal nejen jméno kmene, ale i jméno mohykánského náčelníka Uncase.

                         Pak odešel do Prahy, kde se stal posluchačem na Filosofické fakulty University

                         Karlovy a věnoval se oboru bohemistika a filosofie. Vysoká škola byla

                         výborným místem pro setkávání s mladými lidmi z celé republiky.

                         Za okupace učil tři roky na učňovských školách v Praze a v Plzni.

                         Studium přerušené uzavřením vysokých škol dokončil po válce – vystudoval

                         češtinu a filozofii na Filosofické fakultě univerzity Karlovy v Praze. Po válce

                         působil jako profesor na gymnáziích v pohraničí – v Podbořanech, v Bílině

                         a v Duchcově.

                         V roce 1947 se přihlásil ke studiu na bohoslovecké fakultě Palackého

                         univerzity v Olomouci, kde dokončil šest semestrů, než byla fakulta uzavřena.

                         Pak pracoval jako pomocný dělník na Plzeňsku (na stavbách bytů, v rudném

                         průzkumu, na poštovní překládce).

                         Dva roky strávil ve vězení pro aktivní účast na nedovolených podnicích

                         Katolické akce - byl odsouzen s celou skupinou Krajským soudem v Plzni roku

                         1954 (mezi nimi byl rovněž malíř František Šlégl, který pak během šedesátých

                         let měl ve Kdyni zásadní podíl na vzniku a rozvoji objevné výtvarné techniky –

                         aradekoru).

                         Další zatčení z politických důvodů následovalo v roce 1961, o rok později byl

                         z Valdic propuštěn na základě prezidentské amnestie. Plně rehabilitován byl

                         až v roce 1990.

                         V 60. letech pracoval v Plzni jako zaměstnanec Západočeského muzea

                         a plzeňské pobočky Archeologického ústavu ČSAV.

                         V roce 1967 spolu s přítelem Fortunátem Tomanem založil a vedl Vlastivědné

                         středisko pro Chválenice a okolí při okresním muzeu v Blovicích.

                         V letech 1968 - 1973 vyučoval na gymnáziích v Plasích a Rokycanech.

                         Po roce 1973 byl ze školní služby propuštěn pro své náboženské přesvědčení.

                         V roce 1974 znovu žádal o povolení studia bohosloví, ale neuspěl.

                          Až do svého pensionování v roce 1977 byl zaměstnán jako vrátný

                          v Dopravním závodě spojů.

                          Zemřel na zápal plic v plicní léčebně v Janově.

                          /*Chválenice/