†13. 8. 1986 MUDr. Vladimír Kysilka – Los

– woodcrafter, filosof, prozaik (kniha Úvahy 

                          nad woodcrafterským zákonem), překladatel (např. kniha dcery E. T.

                          Setona obsahující jeho nepublikované práce a úryvky z deníků Julia M. Seton

                          – U tisíce ohňů) 

Na jaře 1946 vstoupil do 45. skautského oddílu Praha a zpočátku byl nadšen novými podněty pro život v přírodě. Avšak brzy ho jíž skauting neuspokojoval a chtěl život v něm pozdvihnout na vyšší úroveň. Když se v dubnu 1948 poprvé setkal s woodcraftery tábořícími v týpí, hned jej oslovil jejich myšlenky a program. (Šlo o kmen Sisseton z Prahy s náčelníkem M. Stárkem) Zapojil se do kmenového života, vstoupil do Ligy čs. woodcrafterů a byl jejím členem až do jejího zániku. Do kmene byl přijat 12. 4. 1949 a téhož roku na táboře získává lesní jméno Los.

Po maturitě nebyl „pro nedostatek lidově demokratického uvědomění" přijat

na Filosofickou fakultu University Karlovy. Až v roce 1952 se dostal na

Lékařskou fakultu University Karlovy, kterou absolvoval (1958) s výborným

prospěchem. Poté nastoupil jako lékař v Psychiatrické léčebně v Havlíčkově

Brodě a v tomto městě natrvalo zakotvil. Během studií, i po nich, při každé

volné chvíli, podniká kratší i delší cesty do přírody: pěšky, na kanoi, na kole,

na lyžích - sám, s bratrem, se spolužačkou a budoucí ženou Jarmilou.

Od počátku 5O. let každoročně táboří (sám i s jinými woodcraftery) a putuje

po Slovensku; cesta tam i zpět absolvuje vždy na kolech!

Od roku 1954 se začíná věnovat i horolezectví. V jeho deníku bychom snad

nenašli týden, kdy by nebyl venku.

V roce 1961 založil oddíl vodní turistiky při TJ Slovan Havlíčkův Brod, jehož

byl dlouholetým předsedou i cvičitelem. Zaměřuje se především na

dospívající mládež, kterou vede široce v duchu lesní moudrosti, nezaměřuje

se na pouhý vodácký výcvik. Své cesty po Českých řekách podniká i se svými

pěti dětmi, už od stáří dvou let. Blahodárnost táboření propaguje články

a přednáškami jak mezi lékaři, tak mezi veřejností.

Od podzimu 1967 se začíná pravidelně i v zimě koupat ve volné přírodě.

V roce 1968 začal vést 6. oddíl Junáka, který po roce přeměňuje v Kmen lesní moudrosti Musketaquid (založen 22. 2. 1969).

Zároveň od jara 1968 pracoval intenzivně v přípravném výboru LLM, podílí se na úpravě Knihy orlích per, stanov i kmenového zřízení. Registrace LLM

se nepodaří dosáhnout a tak převedl svůj kmen do ČTU, po jejím zákazu

a zrušení do TISu - Svazu pro ochranu přírody a krajiny a když ten potkal stejný osud (zrušen a zakázán 1979), opět do ČSTV...

Los tehdy s oblibou říkal, že je chronický zakladatel; kdykoliv mu stát

něco zrušil, založil něco nového, aby mohl předávat myšlenky E. T. Setona pod nějakou snesitelnou hlavičkou. Jen v Pionýru nikdy nepracoval.

Kladl velký důraz na sepětí táboření s ochranou přírody, kterou považoval

za přední mravní požadavek. A tak stojí přirozeně u vzniku TISu, Svazu pro ochranu přírody a krajiny. Místní pobočku zakládá jako druhý v republice.

A nadále organizoval a vedl tábory a táboření (mimochodem: v tomto se dostalo jeho pěti dětem vynikající průpravy, kterou by jim mohl každý závidět), od roku 1980 pomáhal organizovat pravidelná setkání woodcrafterů.

Nezná u sebe slovo pohodlnost, jak je zřejmé z události ze 31. 1. 1981:

Při vyjížďce na lyžích se u něho poprvé objevuje známka vážné srdeční choroby. Když po zmírnění tempa stenokardie přešla, pokračuje v cestě

a odpoledne se opět vydává sám ve sněhu tábořit na Stvořidla, kde nocuje pod převisem při -10°C. Jeho srdce nápor nevydrží a po rozsáhlém infarktu vedl pět let těžký, nerovný zápas.

Nadále se zúčastňuje setkání woodcrafterů, v létě 1984 a 1985 táboří

na Šumavě, v té době hodně přepisuje samizdaty woodcrafterské i jiné literatury, překládá z ruštiny a angličtiny (m.j. Julia B. Seton: U tisíců táborových ohňů), píše své vlastní filosofické úvahy o woodcraftu, který prodchnul svým hlubokým křesťanstvím. Završuje svou činnost, díky níž

i svému charakteru musí být považován za jednu z nejvýznamnějších postav čsl. woodcraftu období nesvobody.

Do posledního večera před úmrtím (13. 8. 1986) překládal knihu Hyemeyohstsa Storma Sedm šípů. Zvláštní je, že poslední slova překladu (slova Indiána na sněmu) byla: „...domluvil jsem, howgh". Ne, nedomluvil. Jeho díla o filosofické a duchovní podstatě woodcraftu. Čekají na své objevení. Nebudou nikdy bestsellery,

ale budou základní četbou pro ty, kteří chtějí dospět ke skutečným duchovním výšinám woodcraftu.

                          Publikaci E. T. Setona: Svitek březové kůry. Kniha Orlích per

                          vydali v roce 1969 M. Stárek a V. Kysilka v přepracované podobě v pěti

                          svazcích pod názvem Svitek březové kůry (Kniha 1 - Kmenové zřízení,

                          2 - Vudkrafterský táborový řád, 3 - Kniha Orlích per, 4 - Mistrovství lesní

                          moudrosti, 5 - Táboření). Publikace ve formátu A5 byly rozmnoženy

                          cyklostylem a vydány pro interní potřebu Klubů lesní moudrosti

                          organizovaných v rámci České tábornické unie.

                          filosof, prozaik (kniha Úvahy nad woodcrafterským zákonem),

                          překladatel (např. kniha dcery E. T. Setona obsahující jeho nepublikované

                          práce a úryvky z jeho deníků Julia M. Seton – U tisíce ohňů)