*21. 5. 1901 MUDr. Emil Vogl – Wučiček

– woodcrafter; lékař, muzikolog a loutnista.

                          Náčelník kmene Neue Pfadfinder.

                          Narodil se v pražské židovské rodině. Roku 1926 vystudoval a promoval na

                          Lékařské fakultě Německé univerzity (na Universitě Karlově). Po čtyři roky

                          byl prvním asistentem prof. Biedla.

                          Oženil se s lékařkou a woodcrafterkou Hildou Hellerovou a spolu si otevřeli

                          soukromou ordinaci v Praze, kterou provozovali až do roku 1939. Když jim

                          jako židům byla po okoupaci znemožněna lékařská praxe, živil se E. Vogl

                          různou fyzickou prací. Přesto tajně léčil bezplatně židovské pacienty.

                          Od studentských let byl činný v hnutí lesní moudrosti a to v kmeni Neue

                          Pfadfinder, kde dostal junácké jméno Wučiček. 

                          Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                          k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                          dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                          Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

                          zodpovědný za zdravotnictví byl E. Vogl zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

                          1928. Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy

                          Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.

                          Úspěšné působení kmene Neue Pfadfinder bylo přerušeno ideovými spory,

                          vyvolanými slovenskými ortodoxními woodcraftery, kteří docílili, že kmen

                          vedený MUDr. E. Voglem byl vyloučen z Ligy. Nepočetná LLM tak ztratila asi

                          100 členů. Kmen Nových stopařů se přiklonil k pražskému směru lesní

                          moudrosti. Jedním z jejich posledních táborů byl v roce 1930 na Samechovské

                          louce, koupené vedením tehdejší Ligy.

                          Jaký byl další osud tohoto kmene, není známo. Většina židovských členů buď

                          zahynula v koncentračních táborech, nebo emigrovala po pádu ČSR do

                          zahraničí.

                          Dne 31. 10. 1941 byl E. Vogl s manželkou a její matkou vyvezen do lodžského

                          gheta. Ihned po příjezdu byl určen jako lékař v tzv. „cikánském táboře". Jeho

                          obyvateli nebyli ovšem cikáni, nýbrž židovští vědci s rodinami z celé Evropy.

                          V primitivních ubytovacích podmínkách se rozmohl skvrnitý tyf

                          a vězňové hromadně umírali. Zemřel hlavní lékař a onemocněl i MUDr.

                          E. Vogl. Když už se zdálo, že v táboře nikdo nežije a baráky měly být spáleny,

                          začali dva lékaři z Prahy hledat Wučička. Nalezli ho umírajícího a podařilo

                          se ho tajně převézt pod cizím jménem do infekční nemocnice gheta v Lodži.

                          Teprve když se zapomnělo na „cikánský tábor" mohl Wučiček užívat své

                          jméno. Když bylo v roce 1942 likvidováno lodžské gheto a vězni byli

                          převáženi do vyhlazovacího tábora v Chelmnu, podařilo se 3x MUDr. E. Vogla

                          vyjmout z transportu smrti. Pomohlo tomu to, že v koncentračním táboře

                          pro nezletilé v Lodži vypukla tyfová epidemie. Hledali lékaře, který prodělal

                          tyfus a byl proti němu imunní. Úřady vyhlásily karanténu a úkolem

                          MUDr. E. Vogla bylo vyhledávat v táboře nemocné tyfem a posílat je do

                          nemocnice v lodžském ghetu. Předtím zemřelo několik set mladých vězňů bez

                          lékařské pomoci. Během čtyř měsíců zásluhou MUDr. E. Vogla epidemie

                          skončila. Podařilo se mu přesvědčit vedení tábora, že bez mléčné polévky pro

                          vězně nelze epidemii zvládnout. Krátce na to všechny děti dostávaly k snídani

                          nebo večeři mléčnou polévku. Do té doby nedostávaly mléko ani nejmenší

                          dvouleté děti. Tímto zásahem zachránil MUDr. E. Vogl život stovkám dětí.

                          Blížící se konec války jej zastihl v osvětimském táboře, kde pracoval jako

                          sanitář. Na počátku října 1944 byl evakuován do Jelení Hory, tam pracoval

                          jako dělník. Když vypukla tyfová epidemie v koncentráku v Teplicích a zemřel

                          tamější lékař, přihlásil se MUDr. E. Vogl, aby mohl léčit nemocné. Těsně před

                          skončením války prodělal transport smrti. I zde se podařilo zachránit

                          vyčerpaného doktora před zastřelením, jako se stalo i jiným vězňům na konci

                          svých sil. 

                          Konec války jej zastihl v táboře v Gluszycích. Krátký čas byl zmocněn Rudou

                          armádou ke správě civilních záležitosti Němců v obci Kamionki.

                          Když se po skončení války MUDr. Vogl vrátil do Prahy, zjistil, že v březnu

                          1945 zahynula jeho žena, že nežije jeho matka ani 36 členů nejbližší rodiny.

                          Byl nemocen - srdce, tuberkulóza - následky na tyfové onemocnění. Léčil se

                          v podolském sanatoriu.

                          M. Vavrda na něj upozornil P. Pittra a ten ihned vyhledal MUDr. E. Vogla          

                          a přesvědčil nemocného, lékaře aby se ujal léčení dětí z koncentračních

                          táborů. To již byla P. Pitrem rozběhnutá akce na záchranu těchto dětí

                          v zámcích na Benešovsku – v Olešovicích, Štiříně a Kamenici. A tak

                          MUDr. E. Vogl, místo, aby se léčil, případně sháněl svůj rozkradený majetek,

                          dal se do služby, která byla zapotřebí. V bývalé vile barona Scherenia naproti

                          zámku Olešovice vybudoval Lékařský dům, který sloužil především jako

                          karanténa pro přicházející děti z koncentračních táborů.  MUDr. E. Vogl

                          4 měsíce pracoval v Lékařském domě zcela zdarma. Jeho rukama prošlo

                          celkem 810 dětí židovských, německých a jiných národností. Ordinace

                          Lékařského domu sloužila i místním občanům a také vojákům Rudé armády.

                          Liga československých woodcrafterů oznámila obnovení své činnosti

                          22. 5. 1945 (Přípravným vedením byli pověřeni: J. Wolf – předseda, Z. Pouba

                          – jednatel) a 21. 8. 1945 předala Ředitelství národní bezpečnosti přehled

                          o činnosti Ligy do jejího rozpuštění. Řádná volná hromada a sněm proběhly

                          30. 9. 1945 v Praze ve Štefánikově domě. Účastnilo se 42 členů. Předváleční

                          členové, už oproštěni od ideových sporů z let 1932 - 1936 zvolili nové

                          náčelnictvo.

                          Obnovení činnosti bylo povoleno Ministerstvem vnitra 18. 6. 1946.

                          Ve dnech 1. - 3. 11. 1946 se konala valná hromada a sněm za účasti

                          44 členů. Činnost odstupujícího náčelnictva byla kladně hodnocena.

                          Ve dnech 22. - 23. 3. 1947 se konala valná hromada a sněm za účasti 30

                          členů. MUC. V. Valovič a J. Novák požádali o uvolnění z funkcí v náčelnictvu,

                          s ohledem na pracovní a studijní povinnosti. Sněm poděkoval MUC.

                          V. Valovičovi za odvedenou práci při obnovení činnosti a udělil mu čestnou

                          hodnost starosta Ligy československých woodcrafterů.

                          Sněm poděkoval J. Novákovi a vyslovil zvláštní uznání a dík za vedení

                          širokého rozsahu ligových záležitostí, agendy nejen vlastní, ale i jiných

                          funkcionářů. Z voleb vzešlo nové náčelnictvo, v němž MUDr. E. Vogl působil

                          jako jednatel.                

                          Na pokyn Ústředního akčního výboru Národní fronty byla svolána na

                          11. 3. 1948 porada zástupců kmenů a při Lize čs. woodcrafterů byl vytvořen

                          akční výbor, v němž MUDr. E. Vogl již nepůsobil.

                          (Pozn. Poměr „socializujících“ členů Ligy k ostatním byl 4:3, což jasně

                          ukazovalo další směrování. J. Novák byl potřebný jako tehdejší zkušený

                          jednatel Ligy, L. Pecha byl zástupcem moravských kmenů, J. Pacl slovenských

                          kmenů).

                          V roce 1947 se vrátil ke svému původnímu povolání. MUDr. E. Vogl se v létě

                          1948 znovu oženil a zařídil si soukromou ordinaci v Truhlářské ulici

                          v Praze 1.

                           Po komunisty vynuceném zrušení soukromé praxe pracoval na zdravotních

                           střediscích v Praze - Vysočanech a později v Hybernské ul.

                           Jako invalida odešel do důchodu v roce 1969 a mohl se plněji věnovat svým

                           zálibám. Miloval hudbu, sám hrál na starou loutnu a stal se váženým

                           odborníkem loutnové hudby. Objevil některé staré skladby, které hrála na

                           cemballo paní prof. Zuzana Růžičková. Věnoval se také řezbářství, vyřezal

                           několik pozoruhodných divošských masek, maloval krajinářské motivy kol

                           Samechova a hlavně stále léčil místní chataře a obyvatele čtyř obcí kolem,

                           samozřejmě bez honoráře. Podlomené zdraví mu zkomplikovalo poslední

                           léta života, jeho urna je uložena na židovském strašnickém hřbitově.

/*Praha/