†30. 9. 2006 Milan Klimánek – Wayseeekr

– slezský woodcrafter – překladatel

                          a propagátor hnutí woodcraftu mezi polskou mládeží.

                          Spolu se svou druhou ženou, paní Jadwigou Sosnowskou - Klimánek založil

                          v Katovicích vydavatelství Biblioteczka Walden, v jehož rámci vydali se svými

                          spolupracovníky celou řadu knih s woodcrafterskou tématickou, určených

                          především pro polské čtenáře.

             Rodák ze Slezské Ostravy, období svého dospívání prožil v Dobré u Frýdku.

             Jeho výchovu silně ovlivnil otec, nadšený turista, člen tehdejší Pohorské

             jednoty Radhošť a jeden z průkopníků českého lyžařství v Beskydách.

             Četba knih E. T. Setona, J. Londona, F. Coopera, různých cestopisů a jiné

             literatury z otcovy knihovny jej vedla k důvěrnému styku s přírodou

             a poznávání myšlenek woodcraftu.

             Již v chlapeckých letech se seznámil s knihou E. T. Setona Svitek březové kůry,

             v překladu upraveném M. Seifertem a jako samotář přistupoval k plnění činů

             podle oddílu "Kniha Orlích per" této knihy.

             Během svých gymnaziálních let publikoval také několik svých básnických

             pokusů, které vyšly ve "Studentském časopise" a "Mladém Ostravsku"

                          Jeho cesta k woodcraftu vedla skrze skauting. Byl členem nejprve Sboru

                          skautů DTJ a později Svazu junáků skautů, kde byl vlčetem v ostravském

                          oddíle Josefa Liščaře.

                          Založil a vedl roverskou hlídku, která se později transformovala v roverský

                          kmen Netopýrů. Navzdory kritické době nerozpustil svůj kmen a dále

                          pracoval s mládeží. Ten v době ohrožení naší republiky spolupracoval

                          s československou armádou při evakuaci českého obyvatelstva z Těšínska

                          a v období okupace zajišťoval kurýrní služby pro Slezský odboj.

                          Byl vězněn gestapem a v období protektorátu vyloučen ze všech českých škol.

                          Za svou činnost v Junáku během 2. světové války dostal čestný  bronzový

                          Junácký kříž "Za vlast 1939 - 1945".

                          Po válce se jeho kmen rozšířil ve skautské středisko, které v letech 1945 –

                          1948 mělo 3 oddíly junáků, smečku vlčat a oddíl skautek. V Junáku prožil

                          i trpké období likvidace skautingu po únoru 1948, i jeho krátkodobé

                          zmrtvýchvstání v letech 1968 - 1970, kdy byl organizačním činovníkem

                          pro lesní školy při Slezské zemské junácké radě.

                          Po celý svůj život však tíhnul k woodcraftu. Zprvu nejasné tušení,

                          že woodcraft  je jádrem junáctví, se změnilo po opětné likvidaci Junáka

                          v září 1970t v pevné přesvědčení.

                          Již v roce 1968 navázal kontakt s Miloslavem Vavrdou – Minehavou

                          a s Liborem Pechou – Norkem Samotářem. Ovšem vývoj politické situace

                          tehdy znemožnil obnovení Ligy Lesní Moudrosti jako samostatné organizace.

                          Během 70.-tých let se podruhé oženil, a po odchodu do důchodu přesídlil

                          za svou druhou ženou Jadwigou Sosnowskou do polských Katowic. Tady jej

                          zastihnul rok 1989.

                          V roce 1990 se pokusil obnovit dopisem svůj kontakt s Miloslavem Vavrdou

                         – Minehavou,  který však již nežil.. Jeho dopis se dostal do rukou lidem

                          z obnovující se LLM, se sídlem v Praze a M. Klimánek se tak, až po mnoha

                          letech od svého prvního setkání s woodcraftem. stal "stráží" LLM,              

                          dokonce jednou z prvních přihlášených.

                          Vzhledem k místu svého působení si byl od samého počátku vědom obtížnosti,

                          ale i významu svého postavení v rámci polské společnosti. Začal aktivně šířit

                          woodcrafterskou myšlenku, a to způsobem, který se ukázal vzhledem k jeho

                          fyzickým možnostem jako nejvhodnější. Zúročil své mnohaleté zkušenosti

                          z  práce ve skautské organizaci, a začal postupně překládat do polštiny

                          woodcrafterskou literaturu. Prvním nesmělým pokusem byl článek

                          o E. T. Setonovi, který vyšel v polském tisku 4. 11. 1990 a polská verze

                          programového prohlášení LLM.

                          Možná mělo na jeho rozhodnutí začít publikovat, překládat a vydávat knihy 

                          vliv seznámení s Alešem Kapicou – Keny Otterem na přelomu let 1991 - 1992,

                          kdy započala jejich pravidelná setkání, která byla přerušena až začátkem

                          Kenyho studií v Brně v roce 1998.

                          Ovšem činem, který by již sám o sobě postačil na záznam v historii

                          woodcraftu v Polsku byl překlad Knihy Lesní moudrosti od E. T. Setona

                          (podle českého překladu Miloše Zapletala z roku 1970), a její vydání pod

                          názvem Zwitek kory brzozowej v roce 1992 vlastním nákladem v počtu

                          cca 300 kusů (později vyšla ještě jedna reedice).

                          Vydáním Knihy Lesní moudrosti začala plodná práce „Biblioteczky Walden"

                          jejímž jádrem byl M. Klimánek se svou paní J. Sosnowskou - Klimánek

                          a nestor polského woodcraftu Tadeusz Wyrwalski, který je autorem knihy

                          Rozwoj puszczaństwa 1902 - 1992.

                          Zcela přepracované vydání Zwój kóry brzozovej podle aktualizovaného

                          Svitku březové kůry LLM z roku 2003 (Přeložili: Julius Moravec - Wabaša,

                          Martin Kupka - Logan, František Kožíšek – Biminiji) vyšlo v roce 2005.

                          Bohužel méně nadšeně lze již hovořit o postoji, jaký zaujala česká LLM vůči

                          své osamělé „stráži“. Od počátečního období, kdy byl jednatelem LLM

                          František Kožíšek - Biminiji, postupně vzájemná komunikace ze strany LLM

                          stagnovala.

                          Nakonec vyvrcholila až do úplné ignorace, což vedlo Wayseekera v roce 1996

                          k ukončení členství.

                          Ani v Polsku nebyla situace příliš růžová. První pokus o navázání styku

                          s harcerským oddílem ZHP se nezdařil. Odlišné historické pozadí vývoje

                          Harcerské organizace – ta na rozdíl od českého Junáka nebyla donucena

                          ukončit svou činnost, ale stala se naopak jedinou zastřešující organizací

                          pro mládež – vedlo ke zvýraznění paramilitárního charakteru Baden-

                          Powellowa skautingu a volnomyšlenkářský woodcraft se navzdory cyklu

                          šesti přednášek a besed u jejích činovníků neujal. Teprve pozdější

                          zdemokratizování poměrů umožnilo bezproblémovou existenci

                          woodcraftersky orientovaných harcerských skupin.

                          S odstupem let je již možno říci, že v Polsku přeložený a vydaný Svitek

                          březové kůry a další neméně významné publikace Biblioteczky Walden,

                          měly vliv na oživení ideje lesní moudrosti - puszczaństwa (od slova "puszcza"

                          - prales; divočina) v Polsku, a jsou dnes již nezbytnou pomůckou při práci

                          v harcerských oddílech s orientací na "puszczaństwo" neboli woodcraft.