* 4. 1. 1922 Milan Klimánek – Wayseeker

– slezský woodcrafter – překladatel

                        a propagátor hnutí woodcraftu mezi polskou mládeží.

                        Spolu se svou druhou ženou, paní Jadwigou Sosnowskou - Klimánek založil

                        v Katovicích vydavatelství Biblioteczka Walden, v jehož rámci vydali se svými

                        spolupracovníky celou řadu knih s woodcrafterskou tématickou, určených

                        především pro polské čtenáře.

           Rodák ze Slezské Ostravy, období svého dospívání prožil v Dobré u Frýdku.

           Jeho výchovu silně ovlivnil otec, nadšený turista, člen tehdejší Pohorské

           jednoty Radhošť a jeden z průkopníků českého lyžařství v Beskydách.

           Četba knih E. T. Setona, J. Londona, F. Coopera, různých cestopisů a jiné

           literatury z otcovy knihovny jej vedla k důvěrnému styku s přírodou

           a poznávání myšlenek woodcraftu.

           Již v chlapeckých letech se seznámil s knihou E. T. Setona Svitek březové kůry,

           v překladu upraveném M. Seifertem a jako samotář přistupoval k plnění činů

           podle oddílu "Kniha Orlích per" této knihy.

           Během svých gymnaziálních let publikoval také několik svých básnických

           pokusů, které vyšly ve "Studentském časopise" a "Mladém Ostravsku"

                        Jeho cesta k woodcraftu vedla skrze skauting. Byl členem nejprve Sboru

                        skautů DTJ a později Svazu junáků skautů, kde byl vlčetem v ostravském

                        oddíle Josefa Liščaře.

                        Založil a vedl roverskou hlídku, která se později transformovala v roverský

                        kmen Netopýrů. Navzdory kritické době nerozpustil svůj kmen a dále

                        pracoval s mládeží. Ten v době ohrožení naší republiky spolupracoval

                        s československou armádou při evakuaci českého obyvatelstva z Těšínska

                        a v období okupace zajišťoval kurýrní služby pro Slezský odboj.

                        Byl vězněn gestapem a v období protektorátu vyloučen ze všech českých škol.

                        Za svou činnost v Junáku během 2. světové války dostal čestný  bronzový

                        Junácký kříž "Za vlast 1939 - 1945".

                        Po válce se jeho kmen rozšířil ve skautské středisko, které v letech 1945 –

                        1948 mělo 3 oddíly junáků, smečku vlčat a oddíl skautek. V Junáku prožil

                        i trpké období likvidace skautingu po únoru 1948, i jeho krátkodobé

                        zmrtvýchvstání v letech 1968 - 1970, kdy byl organizačním činovníkem

                        pro lesní školy při Slezské zemské junácké radě.

                        Po celý svůj život však tíhnul k woodcraftu. Zprvu nejasné tušení,

                        že woodcraft je jádrem junáctví, se změnilo po opětné likvidaci Junáka

                        v září 1970 v pevné přesvědčení.

                        Již v roce 1968 navázal kontakt s Miloslavem Vavrdou – Minehavou

                        a s Liborem Pechou – Norkem Samotářem. Ovšem vývoj politické situace

                        tehdy znemožnil obnovení Ligy Lesní Moudrosti jako samostatné organizace.

                        Během 70. - tých let se podruhé oženil, a po odchodu do důchodu přesídlil

                        za svou druhou ženou Jadwigou Sosnowskou do polských Katowic. Tady jej

                        zastihnul rok 1989.

                        V roce 1990 se pokusil obnovit dopisem svůj kontakt s Miloslavem Vavrdou

                       – Minehavou,  který však již nežil.. Jeho dopis se dostal do rukou lidem

                        z obnovující se LLM, se sídlem v Praze a M. Klimánek se tak, až po mnoha

                        letech od svého prvního setkání s woodcraftem. stal "stráží" LLM,              

                        dokonce jednou z prvních přihlášených.

                        Vzhledem k místu svého působení si byl od samého počátku vědom obtížnosti,

                        ale i významu svého postavení v rámci polské společnosti. Začal aktivně šířit

                        woodcrafterskou myšlenku, a to způsobem, který se ukázal vzhledem k jeho

                         fyzickým možnostem jako nejvhodnější. Zúročil své mnohaleté zkušenosti

                        z práce ve skautské organizaci, a začal postupně překládat do polštiny

                        woodcrafterskou literaturu. Prvním nesmělým pokusem byl článek

                        o E. T. Setonovi, který vyšel v polském tisku 4. 11. 1990 a polská verze

                        programového prohlášení LLM.

                        Možná mělo na jeho rozhodnutí začít publikovat, překládat  a vydávat knihy 

                        vliv seznámení s Alešem Kapicou – Keny Otterem na přelomu let 1991 - 1992,

                        kdy započala jejich pravidelná setkání, která byla přerušena až začátkem

                        Kenyho studií v Brně v roce 1998.

                        Ovšem činem, který by již sám o sobě postačil na záznam v historii

                        woodcraftu v Polsku byl překlad Knihy Lesní moudrosti od E. T. Setona

                        (podle českého překladu Miloše Zapletala z roku 1970), a její vydání pod

                        názvem Zwitek kory brzozowej v roce 1992 vlastním nákladem v počtu

                        cca 300 kusů (později vyšla ještě jedna reedice).

                        Vydáním Knihy Lesní moudrosti začala plodná práce „Biblioteczky Walden"

                        jejímž jádrem byl M. Klimánek se svou paní J. Sosnowskou - Klimánek

                        a nestor  polského woodcraftu Tadeusz Wyrwalski, který je autorem knihy

                        Rozwoj puszczaństwa 1902 - 1992.

                        Zcela přepracované vydání Zwój kóry brzozovej podle aktualizovaného

                        Svitku březové kůry LLM z roku 2003 (Přeložili: Julius Moravec – Wabaša,

                        Martin Kupka – Logan, František Kožíšek – Biminiji) vyšlo v roce 2005.

                        Bohužel méně nadšeně lze již hovořit o postoji, jaký zaujala česká LLM vůči

                        své osamělé „stráži“. Od počátečního období, kdy byl jednatelem LLM

                        František Kožíšek - Biminiji, postupně vzájemná komunikace ze strany LLM

                        stagnovala.

                        Nakonec vyvrcholila až do úplné ignorace, což vedlo Wayseekera v roce

                        1996 k ukončení členství.

                        Ani v Polsku nebyla situace příliš růžová. První pokus o navázání styku

                        s harcerským oddílem ZHP se nezdařil. Odlišné historické pozadí vývoje

                        Harcerské organizace – ta na rozdíl od českého Junáka nebyla donucena

                        ukončit svou činnost, ale stala se naopak jedinou zastřešující organizací

                        pro mládež – vedlo ke zvýraznění paramilitárního charakteru Baden-

                        Powellowa skautingu a volnomyšlenkářský woodcraft se navzdory cyklu

                        šesti přednášek a besed u jejích činovníků neujal. Teprve pozdější

                        zdemokratizování poměrů umožnilo bezproblémovou existenci

                        woodcraftersky orientovaných harcerských skupin.

                        S odstupem let je již možno říci, že v Polsku přeložený a vydaný Svitek

                        březové kůry a další neméně významné publikace Biblioteczky Walden,

                        měly vliv na oživení ideje lesní moudrosti - puszczaństwa (od slova "puszcza"

                        - prales; divočina) v Polsku, a jsou dnes již nezbytnou pomůckou při práci

                        v harcerských oddílech s orientací na "puszczaństwo" neboli woodcraft.

                        /*Slezská Ostrava/