* 5. 10. 1932 PhDr. Milena Šimsová (rozená Procházková)

– woodcrafterka;

                          Liga československých woodcrafterů oznámila obnovení své činnosti

                          22. 5. 1945 (Přípravným vedením byli pověřeni: J. Wolf – předseda, Z. Pouba

                          – jednatel) a 21. 8. 1945 předala Ředitelství národní bezpečnosti přehled

                          o činnosti Ligy do jejího rozpuštění. Řádná volná hromada a sněm proběhly

                          30. 9. 1945 v Praze ve Štefánikově domě. Účastnilo se 42 členů. Předváleční

                          členové, už oproštěni od ideových sporů z let 1932 - 1936 zvolili nové

                          náčelnictvo.

                          Obnovení činnosti bylo povoleno Ministerstvem vnitra 18. 6. 1946.

                          Ve dnech 1. - 3. 11. 1946 se konala valná hromada a sněm za účasti 44 členů.

                          Činnost odstupujícího náčelnictva byla kladně hodnocena a bylo zvoleno

                           nové náčelnictvo.

Na pokyn Ústředního akčního výboru Národní fronty byla svolána na

11. 3. 1948 porada zástupců kmenů a při Lize čs. woodcrafterů byl

vytvořen akční výbor, v němž M. Šimsová působila jako členka.

                           (Pozn. Poměr „socializujících“ členů Ligy k ostatním byl 4:3, což jasně

                           ukazovalo další směrování. J. Novák byl potřebný jako tehdejší zkušený

                           jednatel Ligy, L. Pecha byl zástupcem moravských kmenů, J. Pacl slovenských

                           kmenů).

                           Archivářka a historička, laureátka ceny „Prix Irene“ za rok 2006.

             Narodila se jako nejmladší dcera Jaromíra Procházky. Její otec byl bývalý

             důstojník československých legií a jako odborník – geometr (geodet)

             pracoval nejprve na Podkarpatské Rusi. S rodinou poté působil ve Zvolenu,

             Turčianském Svätém Martině a nakonec v Košicích. Po podepsání

             Mnichovské dohody (30. 9. 1938) byl s rodinou nucen opustit Slovensko a   

              přesunout se do Brna.

                           Maturovala na reálném gymnáziu v Brně. Od roku 1951 studovala na

                           filosofické fakultě Masarykovy univerzity (MU) v Brně obor archivnictví –

                           historie. S červeným diplomem ukončila studia v roce 1956 a 23. 6. 1956 se

                           provdala za evangelického faráře Jana Šimsu,

                           Svému muži ve výkonu jeho poslání účinně pomáhala. Následovala ho do

                           míst, kde působil: sbory Českobratrské církve evangelické v Pardubicích (zde

                           působil jako pomocný duchovní asi jeden rok, v Praze na Vinohradech (dva

                           roky), v Klášteře nad Dědinou (1957 až 1963), v Prosetíně nedaleko Žďáru

                           nad Sázavou (1963 až 1975).

                           Po uvolnění politické situace v roce 1968 si M. Šimsová dodělala doktorát. 

                           Vztah k historii a archivnictví si realizovala shromažďováním textů,

                           dokumentů a záznamem vyprávění pamětníků.

                           J. Šimsa podepsal Chartu 77 hned mezi prvními a zapojil se do aktivit

                           brněnského disentu, např. organizoval doma bytové semináře.

                           V roce 1978 při domovní prohlídce poručík StB Miloš Bata napadl jeho ženu

                           Milenu. Šimsa ji bránil a do Baty strčil, za což byl odsouzen na osm měsíců.

                           Pět měsíců strávil ve vyšetřovací vazbě, zbytek si odseděl v Plzni ve věznici

                           na Borech. Jan Šimsa patřil k nejvýraznějším osobnostem brněnského

                           disentu.

                           Věnovala se historii evangelických sborů, ve kterých s Janem Šimsou působili

                           a také rodinné historii. Shromážděné dokumenty po sametové revoluci

                           (1989) zpracovala pro knižní vydání.

                           Spolu s manželem připravila k vydání "dopisy, úvahy a kázání z vězení" jako

                           vzpomínku na svého tchána – Šimsa, Jaroslav, Šimsa, Jan, ed. a Šimsová,

                           Milena, ed. Úzkost a naděje: Dopisy, sny, události 1940 -1945 (1. vydání

                           Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1969; 209 s. Kalich), Šimsa, Jaroslav.

                           Úzkost a naděje: dopisy, sny, události, traktáty 1940 -1945 (2. doplněné 

                           vydání Benešov: YMCA v ČR v nakl. EMAN, 2003. 255 s., s obrazovou 

                           přílohou ISBN 80-86211-31-2; 2. vydání spolu s německou verzí „Angst

                           und Hoffnung“), Kniha o evangelících během druhé světové války Šimsová,

                           Milena, ed. Prošli jsme v jeho síle: evangelíci v čase druhé světové války

                           (1. vydání Praha: Kalich, 2003. 271 s., s. obrazovou příl.ohou ISBN 80-7017-

  949-X). O dva roky později (2005) vyšla její kniha o lidech z okruhu  

  Akademické YMCA v době války. Šimsová, Milena. V šat bílý odění: zápasy

  a oběti Akademické Ymky 1938 - 1945: vzpomínky, svědectví a záznamy 

  vyprávění (1. vydání Benešov: EMAN, 2005; 255 s. ISBN 80-86211-45-2). 

  Šimsová, Milena. Svět Jaroslava Šimsy (1. vydání Benešov: Ve spolupráci

  s YMCA Brno vydalo nakladatelství EMAN, 2013; 620 s. ISBN 978-80-86211-

  91-6). Dlouhý běh Jana Šimsy (1. vydání nakladatelství EMAN, 2020,

 400 str. ISBN 978-80-88060-22-2)

                          Archivářským počinem M. Šimsové bylo uspořádání archivu Přemysla Pittra

                          a Olgy Fierzové. Po smrti Přemysla Pittra (1978) pokračovala ve vydávání

                          sešitů "Hovory s pisateli" i jeho dlouholetá (od roku 1927) spolupracovnice

                          Olga Fierzová. Po její smrti (v červnu 1990) zdědil pozůstalost švýcarský

                          spolek MILIDU, který ji v září 1991 zapůjčil do správy Pedagogického muzea

                          J. A. Komenského v Praze, aby k ní měla přístup česká odborná veřejnost.

                          Archiv do Prahy převezla M. Šimsová a tento fond pomohla následně

                          i uspořádat.  Archiv je umístěný v Pedagogickém muzeu Jana Amose

                          Komenského v Praze ve Valdštejnské ulici 20, Praha 1, kde je také veřejnosti

                          zpřístupněn.

/manžel Jan Šimsa, synové Jiří Šimsa, Martin Šimsa a Jan Hrudka/

                          /*Turčianský Svätý Martin, Slovensko/