* 8. 1. 1887 Miloš František Seifert –Woowotanna

– pseudonymy: Vojvoda, Balú (1922 –

                        1925), Černý Medvěd, St. Orlovský, Svatoborský – woodcrafter, zakladatel

                         československého woodcrafterského hnutí;

                         učitel, přírodovědec, spisovatel, překladatel

                         kromě woodcraftu propagoval zdravý životní styl, vegetariánství, pacifismus,

                         buddhismus, ekologii a ochranu přírody.

                         Otec Emil S. (1856 - 1926) byl ředitelem Měšťanské školy v Sušici, matka

                         Marie Karolina roz. Poláčková (1854 - 1930) učitelkou na dívčí obecné škole.

                         Měl tři starší sourozence (Marie, Ladislav, Jaroslav), kteří se stejně jako on

                         stali pedagogy.

                         Již v roce 1911 zakládá společně s kolegou Ferdinandem Pakostou oddíl

                         skautů na berounském gymnáziu, po vzoru profesora A. B. Svojsíka. Jako

                         profesor přírodopisu vede také „Kroužek přátel přírody“, se kterým podniká

                         výlety spojené s poznáváním přírody a tábořením. To se již vlna zájmu

                         o anglické skautské hnutí v pedagogických kruzích dostala z Německa

                         i k nám. Skautské družiny vznikaly ve školách po celých Čechách.

                         Berounský oddíl díky M. Seifertovi a jeho kolegovi M. Maixnerovi svou

                         pozornost velice záhy odvrátil od Baden-Powella k původnímu zdroji –

                         k E. T. Setonovi. Tento malíř, spisovatel, lovec a přírodovědec pacifisticky

                         zaměřeným pedagogům imponoval víc, než voják Robert Baden-Powell.

                        V první polovině roku 1913 zakoupil Seifert "The Book of Woodcraft" a

                        "Two Little Savages", podle kterých začal berounský oddíl „Dětí Živěny“

                         od letního tábora pracovat, jako první woodcrafterský kmen na evropské

                         půdě. Ve stejnou dobu v Praze profesor Bořivoj Müller a spolužák M. Seiferta

                         Jan Hořejší zakládali první oddíly Psohlavců. Ty se zanedlouho odtrhnuly

                         od skupiny A. B. Svojsíka a vstoupily pod záštitu spolku Záchrana. Oba

                         spolužáci spolu udržovali úzké kontakty již od roku 1907, kdy společně

                         vydávali, po dobu tří let, studentský časopis Úsvit.

                         V roce 1915 založily spřátelené junácké skupiny z Prahy, Berouna, Příbrami,

                         Plzně, Loun a dalších míst „Obec Psohlavců“, která byla konkurencí Junáku

                         A. B. Svojsíka. Obec vydávaka vlastní časopis Psohlavec, rozmnožovaný

                         hektograficky. Po převratu roku 1918 zakládají někteří vůdci Obce Psohlavců

                         samostatnou oficiální organizaci Děti Svobody. Počátkem roku 1919 byl

                         proveden pokus o začlenění všech junáckých skupin do jednotného „Svazu

                         Skautů“, ovšem neúspěšný. Již během léta je obnovena Obec Psohlavců, která

                         dál pracuje samostatně ve své činnosti.

                         Dne 30. 6. 1919 M. Seifert oženil s učitelkou a medičkou Antonií Paterovou.

                         na Magistrátu hlavního města Prahy.

                         V září 1919 M. Seifert, nejspíš pod vlivem svého švagra Václava Patery, který

                         už na Slovensku krátce učil, odešel učit na reálné gymnázium do Dolného

                         Kubína.  Ani tam však M. Seifert neustal ve svém misijním úsilí pro rozvoj

                         Obce Psohlavců a zakládá zde družinu Horních chlapců, kterou vede jeho

                         student Ján Čaplovič. Vznik woodcrafterského kmene na Slovensku vedl 

                         k tomu, že Obec Psohlavců na svém listopadovém sjezdu v Berouně přijala

                         rozšíření názvu na Československá obec junácká Psohlavci – Horní chlapci.

                         Na Slovensku ve stejnou dobu působí také Jan Hořejší, který rovněž založí

                         v Košicích družinu, ale vstoupí s ní do konkurenčního Svazu skautů. Názory

                         jednotlivých vůdců na vztah ke Svazu skautů A. B. Svojsíka se začínají

                         odlišovat.

                         Během svého pobytu na Slovensku M. Seifert začal pracovat na první

                         woodcrafterské příručce "Přírodou a životem k čistému lidství", vycházející

                         z E. T.  Setonovy příručky „The Book of Woodcraft“, která dala Psohlavcům

                         vlastní program. M. Seifert už tou dobou věděl, jak v USA odstranili z vedení

                         Boy Scouts of America E. T. Setona a viděl jak Baden-Powell pozvolna strhl

                         ve skautském hnutí veškerou pozornost výhradně na svou osobu. Proto chtěl

                         zabránit asimilaci Psohlavců se Svazem skautů stůj co stůj. Roku 1921

                         navázal písemný kontakt se Setonem, který se stal důležitým pro další

                         směřování Psohlavců.

                         V roce 1922 dochází k rozštěpení Obce Psohlavců, kdy jedna část (J. Hořejší,

                         N. Pokorný) vstupuje do Svazu skautů a druhá část pod vedením M. Seiferta

                         založila woodcrafterskou organizaci Zálesácká liga Československá, která

                         se po roce přejmenovala na Ligu Lesní moudrosti. Vydává vlastní časopis

                         Vatra (redaktor M. Seifert - 1922 (1. ročník) a zpravodaj Hlasatel.

                         M. Seifert vedl organizaci do roku 1924, kdy odešel a založil Woodcrafterský

                         klub, později přejmenovaný na Ligu pro výchovu přírodou "Moudrost lesa".

                         Vydal jedno číslo oficiálního časopisu Lesní moudrost, ale pro finanční potíže

                         se později musel spokojit se zpravodajem Hlasatel Moudrosti lesa, tištěným

                         hektograficky.

                         Od roku 1927 podnikal tehdejší náčelník LLM Jaroslav Šimsa kroky

                         k opětovnému sjednocení  woodcraftu v Československu, pro jeho

                         dlouhodobou nemoc dochází ke sjednocení až na podzim 1928. Náčelníkem

                         sjednocené Ligy československých woodcrafterů je M. Seifert zvolen Radou

                         důvěrníků dne 21. 10. 1928. Rada důvěrníků se konala ve dnech 20.- 21. 10.

                         1928 ve Studentském domově v Praze II – Na Slupi. 

                         Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost

                         lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl v květnu 1929 na Samechově.

                         Na jaře 1931 se M. Seifert vzdal náčelnictví Ligy lesní moudrosti a až do své

                         smrti působil v čestné funkci Strážce totemu (de facto ligový ohnivec).

                         Čekal na veřejné uznání svých zásluh (kterého se však nedočkal) do roku

                         1936, kdy o Vánocích navštívil ČSR zakladatel woodcraftu E. T. Seton.

                         Až do své smrti neúnavně propagoval woodcraft v pojetí E. T. Setona,

                         publikoval v tisku, vydával knihy, překládal.

           Zemřel během 2. světové války v Bechyni na mozkový nádor ve věku 54 let.  

           Dílo: Kapesní knížka českých junáků: stručný přehled nejdůležitějších

           znalostí a výkonů, jakož i potřeb skauta v zemích českých (společně

           s M. Maixnerem nákladem vlastním, 1913), Přírodou a životem k čistému

           lidství. Příručka českých junáků (Dědictví Komenského, 1920), Základy

           kmenového zřízení pro chlapce a děvčata. Návrh samosprávy mládeže,

           (přepracovaná příručka E. T. Setona Svitek březové kůry pro české prostředí

     Zálesácká liga československá, 1922), U básníka Frederika van Eedena,

           (B. Kočí, 1922, vyšlo v Nizozemsku jako Herinneringen aan Holland.

           Op bezoek bij de dichter Frederik van Eeden (Boekhandel Comenius, 2003)

                        Osvobozené mládí (Melantrich, 1923), Svitek březové kůry (přepracovaná

                        příručka E. T. Setona pro české prostředí, B. Kočí, 1925),  Woodcraft

                        (nákladem vlastním, 1927), Radostná škola (R. Promberger, 1929), Rok

                        v přírodě (Liga čsl. woodcrafterů, 1929), Vidoucí oči. Kniha výzkumů

                        v přírodě pro mládež (Společnost Československého Červeného kříže, 1930),

                        vyšlo též slovensky jako S otvorenými očami. Kniha výskumov v prírode pre

                        mládež (1935), Den v táboře. Z táborové kroniky letošní (Slunovrat, 1934),

                        Divoši u Tichého jezera (Lípa, na pokračování 1933 - 1934), samostatné

                        vydání 2017 (jako novoročenka u příležitosti 130. let od narození M. Seiferta),

                        Henry D.Thoreau, filosof přírody (Společnost Československého Červeného

                        kříže, 1934), John Ruskin. Apoštol pravdy a krásy (Josef Svoboda, 1937 - dvě

                        vydání ), Ahimsa (přepis rukopisu z roku 1934, Šrámizdat, 1991)

                        Překlady – John Ruskin - Tomu poslednímu (B. Kočí, 1910), Thomas Carlyle –

                        O lidské povaze (J. Pelcl, 1911), Ralph Waldo Emerson - Příroda (J. Pelcl,

                        1912), Frederik Van Eeden - Hrdinná láska (J. Laichter, 1919), Frederik Van

                        Eeden - Johannes Viator (K. Neumannová, 1919), Ouida (Louise de la

                        Ramée) - Flanderský pes (B. Kočí, 1919; II. vydání B. Kočí, 1928, Frederik Van

                        Eeden - Zázraky a mysticism v staré i nové době (Sfinx, 1921), Frederik Van

                        Eeden - Radostný svět. Úvahy o člověku a lidské společnosti (Sfinx, 1922)

                        Frederik Van Eeden - Otevřený list skautům (Federace čs. skautů, 1922, dvě

                        vydání), Holst-Rolandová, Henrietta - Moliére. Na paměť třístého výročí jeho

                        narození (J. Košatka, 1922); Ernest Thompson Seton - Duch lesů (Federace čsl.

                        skautů, 1922), Ernest Thompson Seton - Svitek březové kůry (Smečka Černých

                        vlků, 1924), Ernest Thompson Seton - Indián. Rysy Indiánova charakteru

                        (B. Kočí, 1923), Ernest Thompson Seton - Kniha Orlích per. Zkoušky a stupně

                        Ligy lesní moudrosti (Smečka Černých vlků, 1923), John Hargrave  - Škola lesů

                        (Smečka Černých vlků, 1923), John Hargrave  - Zkoušky kmenových

                        funkcionářů (Smečka Černých vlků, 1923), Henry David Thoreau - Walden či

                        život v lesích (B. Z. Nekovařík, 1924; II. vydání J. Otto 1933),  John Hargrave  -

                        Listy z wigwamu (Čin, 1924), John Hargrave  - Kniha totemů (Smečka Černých

                        vlků, 1924), John Hargrave  - Kmenová výchova chlapců. Praktické základy

           přirozeného obrození (kor. upr. M. Seifert, Čin, 1924 - stoupa), John Hargrave 

           - Civilizace se řítí (kor. upr. M. Seifert, Čin, 1924 - stoupa), Ernest Thompson

     Seton - Dvanáct tajemství lesa (B. Kočí, 1925; II. vydání v samizdatu  -

           V. Oborský, 1978), Ernest Thompson Seton - Za sandhillským jelenem

           (B. Z. Nekovařík, 1925; II. vydání J. Otto, 1929), Ernest Thompson Seton –

           Z lesní říše (Melantrich, 1925), Rhys Davidsová - Buddhismus (J. Otto, 1927), 

           Joseph Estlin Carpenter - Srovnávací náboženství (Melantrich, 1929),  Ligt de

           Bart - Znovuzrození Marie (Lis knihomilův F. J. Müller, 1932), Frederik Van

           Eeden - Bratři (J. Otto, 1934), Aldous Huxley  - Co ty budeš dělat? Otázka

           tvořivého pacifismu (Václav Petr, 1937), Ernest Thompson Seton - Ze života

           severních zvířat, I. - V. díl (Nakladatelské družstvo Máje, 1937 - 1938), Ernest

           Thompson Seton - Katug, dítě sněhu (V. Petr, 1940), Ernest Thompson Seton –

           Stopami Černého vlka (Státní nakladatelství, 1945), II. vydání (SN, 1946);