*20. 9. 1902 Miloslav Vavrda – Míla – Minehaha

– úředník, publicista, překladatel

                          a především propagátor československého woodcrafterského hnutí.

                          Matka Libuše (1877 - 1941), sourozenci Jaroslav (*1898), Břetislav (*1900)

                          a Vratislav (*1921). Dětství prožil s oběma staršími bratry v Táboře, zhruba

                          od deseti let žil v Praze. Starší bratr Břetislav byl členem Hlavního stanu

                          Baden Powellových skautů, on sám vstoupil do Setonových skautů. Spolu

                          s dalšími kamarády se stal členem Kmene Seminolů, který vedl G. Včelička.

                          Nelíbilo se mu jednostranné zaměření kmene na sport a tak vstoupil na

                          podzim roku 1922 do nově vzniklé Ligy lesní moudrosti, kde se stal členem

                          Kmene Táboritů.

                          Díky svým schopnostem se brzy stal členem náčelnictva LLM a působil

                          v mnoha funkcích (jednatel, zahraniční zpravodaj, místonáčelník atd.).

                          Byl členem redakční rady časopisu Vatra (3. ročník, 1924 - 1925) a

                          redaktorem (6. ročník, 1928).

                          Předválečná LLM měla ve svém středu mnoho levicových vůdců, ke kterým

                          patřil i M. Vavrda, ale přesto v době pokusu o levicový převrat v LLM, roku

                          1926 skupinou okolo P. Koudely a J. Fischera, stál neochvějně na straně

                          apolitické LLM.

                          Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                          k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                          dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                          Jako zástupce sjednocené Ligy československých woodcrafterů pro zahraničí

                          byl M. Vavrda zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10. 1928. Slučovací sněm

                          tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy Moudrost lesa a Ligy

                          lesní moudrosti) proběhl na Samechově. 

                          Založil Kmen Bílého Slunovratu, který se na počátku 30. let stal největším

                          střediskem Lesní moudrosti v Praze.

                          Byl šéfredaktorem časopisů Slunovrat (1931 - 1934).

                          Byl také čestným členem anglické organizace woodcrafterů Řádu lesního

                          rytířstva.

                          Pro nesouhlas s ideologií náčelnictva LČSW vedeným V. Vallovičem, byl roku

                          1932 vyloučen z LČSW. Spolu s ním, na protest proti tomuto jednání,

                          vystoupily z LČSW desítky největších osobností a založily Družstvo Walden,

                          které se stalo neoficiální další woodcrafterskou organizací.

                          Roku 1936 byl hlavním iniciátorem návštěvy E. T. Setona a jeho manželky

                          Julie v Československu. Bylo anulováno jeho vyloučení z LČW a samotný

                          E. T. Seton mu vysloví veřejně své uznání za jeho práci.

                          V té době je M. Vavrda již ženatý s woodcrafterkou a svou dlouholetou

                          přítelkyní a Miluškou Kudělkovou (*23. 12. 1903 - †14. 3. 1983).

                          Společně s P. Pittrem byl nejbližším přítelem zakladatele československého

                          woodcraftu prof. M. Seiferta.

                          Během války M. Vavrda osvědčil svoji občanskou statečnost. V době

                          heydrichiády, kdy jen za schvalování atentátu bylo popraveno tisíce Čechů,

                          skrýval ve svém malém domku na Praze-Spořilově ilegálního pracovníka

                          odboje, úporně hledaného gestapem. Riskoval tím vyvraždění celé rodiny

                          a přátel, kteří o tom věděli. Stejně statečně souhlasil s tím, že přes chatu

                          Walden na hranici Slovenska bude převádět tehdejší správce chaty význačné

                          pracovníky odboje proti nacismu z Protektorátu Čechy a Morava na

                          Slovensko. Tak přešel přes chatu Walden na Slovensko například Jan Šverma,

                          ale i jiní.

                          Liga československých woodcrafterů oznámila obnovení své činnosti

                          22. 5. 1945 (Přípravným vedením byli pověřeni: J. Wolf – předseda, Z. Pouba

                          – jednatel) a 21. 8. 1945 předala Ředitelství národní bezpečnosti přehled

                          o činnosti Ligy do jejího rozpuštění. Řádná volná hromada a sněm proběhly

                          30. 9. 1945 v Praze ve Štefánikově domě. Účastnilo se 42 členů. Předváleční

                          členové, už oproštěni od ideových sporů z let 1932 - 1936 zvolili nové

                          náčelnictvo, v němž byl M. Vavrda pověřen redakcí časopisu Hlasatel od září

                          1945 (působil do srpna 1946).

                          Obnovení činnosti bylo povoleno Ministerstvem vnitra 18. 6. 1946.

                          Ve dnech 1. - 3. 11. 1946 se konala valná hromada a sněm za účasti 44 členů.

                          Činnost odstupujícího náčelnictva byla kladně hodnocena. Z voleb vzešlo nové

                          náčelnictvo, v němž M. Vavrda působil jako člen výboru.

             Sněm 2. 11. 1946 mu udělil dvě nejvyšší vyznamenání Ligy čs. woodcrafterů

             Řád Svantovítova kohouta za záslužnou práci pro Ligu, bdělost a strážení

             woodcrafterského hnutí a Řád bisona za osobní statečnost.

             Ve dnech 22. - 23. 3. 1947 se konala valná hromada a sněm za účasti 30

             členů. MUDr. V. Valovič a J. Novák požádali o uvolnění z funkcí v náčelnictvu,

             s ohledem na pracovní a studijní povinnosti. Z voleb vzešlo nové náčelnictvo,

             v němž M. Vavrda působil jako místonáčelník.

             Sněm poděkoval MUDr. V. Valovičovi za odvedenou práci při obnovení

             činnosti a udělil mu čestnou hodnost starosta Ligy. Sněm vyslovil J. Novákovi

             zvláštní uznání a dík za vedení širokého rozsahu ligových záležitostí, agendy

             nejen vlastní, ale i jiných funkcionářů.

             Na pokyn Ústředního akčního výboru Národní fronty byla svolána na

             11. 3. 1948 porada zástupců kmenů a při Lize čs. wodcrafterů byl vytvořen

             akční výbor, v němž M. Vavrda působil jako náčelník, byl tedy posledním

             náčelníkem před zrušením Ligy po komunistickém puči v roce 1948.  

             (Pozn. Poměr „socializujících“ členů Ligy k ostatním byl 4:3, co jasně

             ukazovalo další směrování. J. Novák byl potřebný jako tehdejší zkušený

             jednatel Ligy, L. Pecha byl zástupcem moravských kmenů, J. Pacl slovenských

             kmenů).

                          Náčelnictvo a akční výbor svolaly na 11. 4. 1948 řádnou valnou hromadu. 

                          Zprávy činovníků byly přijaty, odstupujícímu výboru bylo uděleno

                          absolutorium. Z voleb vzešlo nové náčelnictvo, v němž M. Vavrda působil

                          jako náčelník.

                          Po celou dobu komunistické diktatury se nepřestal zajímat o dění v různých

                          skupinách mládeže, které pracovaly ilegálně v duchu Lesní moudrosti.

                          Jeho významným činem byt překlad knihy E. T. Setona Cesta životem

                          a přírodou. Překlad pořídil nejprve z ruského vydání, později z anglického

                          originálu. Kniha vyšla v roce 1977 v nakladatelství Orbis. Tehdejší cenzura

                          nedovolila uveřejnit kapitolu o vzniku woodcrafterské organizace

                          E. T. Setona v USA. Zásluhou RNDr. Ivana Makáska byla uvedená kapitola

                          cenzurované knihy vydána samizdatem v roce 1979 a to ve značném

                          nákladu.

                          V červnu 1980 se konal na Samechově ilegální sněm bývalých členů Ligy lesní

                          moudrosti kde byla oceněna jeho celoživotní práce v duchu lesní moudrosti

                          a byl jmenován jejím čestným náčelníkem.

                          Ve svém osobním archivu shromažďoval Míla Vavrda písemný materiál

                          s tematikou lesní moudrosti, a to nejen z konce první republiky, ale i za

                          nacistů a za komunistické diktatury. Se souhlasem rodiny byl roku 1992

                          archiv předán do Národního pedagogického muzea J. A. Komenského v Praze,

                          kde je přístupný badatelům v oblasti výchovy mládeže.

                          Dílo - Miloš Seifert, zakladatel českého woodcraftu (Les, 1932), Z historie

                          Ligy lesní moudrosti v Čechách (spolu s Jiřím Gojdou, Liščí kmen Praha,

                          1944), Miloš Seifert. Život zakladatele lesní moudrosti v mých                          

                          vzpomínkách (rukopis, 1945, archiv NPMK JAK Praha), Dějiny ligy

                          (samizdat, 1948; Šrámizdat, 1988), reprint pod názvem Dějiny ligy čsl.

                          Woodcrafterů (Knihovna Karla Dvořáčka, 2012), Devadesát let života

                          Ferdinanda Krcha, zasloužilého učitele (300 ks; Albatros, 1971),

                          Kronika hnutí lesní moudrosti (samizdat, 1980, archiv NPMK JAK Praha),

                          Miloš Seifert, nástin jeho života a práce (samizdat, 1980, archiv NPMK JAK

                          Praha)

                          Překlady – E. T.  Seton - Cesta životem a přírodou (Orbis, 1977),

                          E. T. Seton - Vznik hnutí Woodcrafterských indiánů (samizdat, 1979);