*21. 6. 1949 Pavel Döllinger – Minewakan

– woodcrafter a skaut;

                          Otec zemřel v roce 1954 (ve 49 letech) na srdeční mrtvici., a tak se o oba

                          syny (starší bratr Antonín) starala matka Kamila, která byla nejprve

                          v domácnosti, po smrti manžela pracovala jako svačinářka.

                          Ve čtrnácti letech Pavel Döllinger, inspirován foglarovkami, hledal oddíl.

                          Jaroslav Foglar ho do oddílu nevzal, a tak si našel oddíl Seneca vedený

  A. Gintelem. Tam dostal přezdívku Minewakan.

  V roce 1965 přešel do 6. oddílu při Československé akademii věd vedoucího

  J. Kafky. Spolu s ním se pak věnoval vedení dětských oddílů v dalších letech.

  V roce 1966, v sedmnácti letech, založil vlastní turistický oddíl –  

  woodcrafterský Kmen Lesní hoši (Praha) jako externí vedoucí zájmového 

  kroužku při Domě pionýrů a mládeže v Praze 5.

                          V roce 1968 kvůli rozepřím s vedením obnovovaného Junáka vstoupili do

                          Klubů lesní moudrosti pod Českou tábornickou unií, a ne do Junáka. Oddíl

                          se v březnu 1968 rozdělil – část pokračovala s P. Döllingerem v České

                          tábornické unii jako Klub lesní moudrosti, část pod vedením Evžena Keřlíka

                          - Hada založila 56. oddíl Junáka pod střediskem Hiawatha

  Vyučil se kuchařem, poté pracoval v hotelu Savoy. Aby čas práce lépe  

  vyhovoval vedení oddílu, přešel do školních zařízení, kde pracovní doba

  a prázdniny umožňovali zkoordinovat práci a akce oddílu. Do roku 1976

  vařil ve škole na Zlíchově. V téže si dálkově dodělal dálkově maturitu na škole 

  společného stravování. Poté pracoval jako vedoucí školní jídelny na ZDŠ

  Belojanisova (nyní Drtinova). Po roce 1989 pracoval opět jako šéf jídelny ve   

  škole a poté v salesiánské komunitě.

  Ve skautském prostředí poznal Pavel Döllinger i svou ženu Ludmilu, vedoucí

  3. skautského oddílu Statečné srdce, se kterou se v roce 1976 oženil.

  S manželkou má dvě děti, dceru Martinu a syna Tomáše.

  V roce 1968 nastoupil na vojenskou základní službu v Praze. Vedení Kmene

  Lesní hoši proto předal M. Stárkovi, náčelníkovi (předsedovi přípravného

  výboru) Ligy lesní moudrosti.

  Zároveň dostal nabídku z 56. skautského střediska Hiawatha, přijal ji a až do

  roku 1970 tam vedl oddíl vlčat, společně se Soňou Krčmovou (později

  Markovou).

             Po zrušení Junáka v roce 1970 odmítl vstoupit do pionýrské organizace. Po 

             zrušení a zákazu Junáka i ČTU na podzim roku 1970 Hadův 56. oddíl

             přejímá název zaniklého střediska Hiawatha a jeho vedení se ujímá opět

             P. Döllinger a fungoval od roku 1970 do roku 1974. Po odchodu z Neskenonu 

             přišel do oddílu J. Kafka. Spolu s ním 4. 9. 1972 přejmenoval oddíl na Kmen

             Tuscarora. V činnosti kmen využíval mnohé nápady z Neskenonské

              „dílny“ Lesní moudrosti. Bohatou činnost oddílu zachycuje Ajagů (kmenový

             časopis). V letech 1973 - 1974 v kmeni působí jako clanový seneca V. Oborský,

             pozdější iniciátor vzniku Kmene Mawaden. Kmeny Neskenon, Tuscarora 

             i Mawaden spolu čile spolupracovaly. Do Tuscarory i několik dalších

             Neskenonců (druhý náčelník Petr Šika - Tookuh byl původně degandawidou

             Neskenonu). Tuscarora byla také spolu s Neskenonem velkým propagátorem

             lakrosu, sportu, který se již dnes hraje i v Čechách na poloprofesionální

             úrovni.

             V roce 1974 plánovali tábor v Biescadech  u obce Ruské, poblíž

             československo-rusko-polské hranici. Kvůli táboru byl odvezen na první

             výslech StB, která se obávala, že tábor má být mezinárodní skautskou akcí.

             Na nátlak StB byl tábor zrušen, podařilo se však uspořádat tábor na

             náhradním místě. Při zvýšené pozornosti StB hledal Döllinger řešení, jak dále

              pokračovat v činnosti.

              V roce 1975 s pomocí rodičů bývalého oddílu Tuskarora vytvořil nový oddíl

              pod TJ Viktoria Žižkov. V roce 1978 oddíl získal číslo TOM 5090 a začal si

              říkat „Devadesátka“.

              V roce 1977 založil Döllinger s dalšími vedoucími oddílů Obvodní svaz

              turistiky, který mohl organizovat tzv. cvičitelské kurzy pro vedoucí pod

              tělovýchovnou jednotou.

              V roce 1979 vytvořil neoficiální uskupení oddílů „Liga Pěti“ spolu s dalšími

              oddíly z Prahy. Liga pěti společně pořádala různé akce a závody. Záštitu nad

              uskupením mělo ČSOP.

              Po revoluci vznikly z Ligy pěti tři nová skautská střediska.

              Oddíl pod TJ Viktoria Žižkov vedl Döllinger až do roku 1985. Od té doby

              částečně pomáhal v 5. oddíle pod vedením Jiřího Langa – Špalíka.

              V roce 1988 spolu s J. Kafkou – Owígem začali připravovat vydávání

              samizdatového skautského časopisu ČIN pro vedoucí „skautských“ oddílů.

              První číslo vyšlo v dubnu roku 1989 a od té doby vycházel časopis až do roku

              2000.

                           Po roce 1989 se Pavel Döllinger začlenil do Junáka pod Obvodní radou

                           Junáka Praha 2, kde se později stal předsedou rady.