* 3. 5. 1944 RNDr. Ivan Makásek

– přírodovědec, ochránce přírody, publicista, prozaik,          

                         spisovatel, woodcrafter a skaut. Dlouholetý skaut, známý pod přezdívkami

                         Malý Medvěd a Hiawatha.

                         1964 založil roverský kmen Dakota. Založil a vedl skautský oddíl Neskenon

                         (3. chlapecký skautský oddíl Praha). Byl též zakladatelem a prvním vůdcem

                         3. skautského střediska Tecumtha Praha.

                         V roce 1965 začal působit v dobrovolné ochraně přírody jako člen Sboru

                         ochrany přírody Národního muzea.

                         V roce 1978 založil a do roku 2006 jako šéfredaktor vedl časopis pro

                         ochranu přírody a životního prostředí NIKA (původně jako zpravodaj 68.

                         základní skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny; v roce 1980 se 

                         NIKA stala bulletinem MV ČSOP v Praze (od ledna 1981); od ledna 1985

                         celkem 4000 výtisků; od roku 1990 vydávala časopis 86. ZO ČSOP;                    

                         V roce 1992 založil a jako šéfredaktor vedl časopis Wampum Neskenonu –

                         časopis pro skauty a woodcraftery, který navázal na ochranářský časopis

                         Taraxacum a samizdatový Wampum Neskenonu vydávaný v 80. letech.

                         V letech 1957 - 1958 byl členem oddílu Hoši od Bobří řeky.

                         Po letech trampování převzal družinu Medvědů v tábornickém oddíle Josefa

                         Zikána a s rovery z Dakoty vedli pak 1. psohlavecký tábor na Nežárce v roce

                         1965. V září téhož roku se družina Medvědů stává klanem Černého medvěda v

                         jím založeném oddíle Neskenon, a ten se stal součástí pražských Psohlavců.

                         V Hiawathově období „objevil“ Neskenon hru lakros (1967) a v průběhu

                         dalších let o ni obohatil český „podzemní“ skauting.

                         Jako spisovatel začal shrnutím neskenonského svérázu do almanachu Stezkou

                         Neskenonu (1968), který pak vydávali vždy po třech letech i další náčelníci.

                         Na jaře 1968 se zapojil do obnovy skautské organizace. Oddíl Neskenon vedl

                         4 roky včetně 4. tábora, na jehož konci předal vedení J. Kafkovi. Odešel, aby

                         se – z vůle 2. náčelníka – opět na čas vrátil jako šaman a vytvořil v Neskenonu

                         ohnivecké  společenství.

                         člen 68. základní skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny;

                         V roce 1972 přišel s projektem táboření v tee-pee. O dva roky později zakládá

                         ochranářskou skupinu TARAXACUM, do které se po zákazu skautingu skryly

                         skautské oddíly Neskenon, Pětka a mnozí trampové z okruhu Brdské Smečky.

                         Vydával věstník Ondaqua (7 čísel) a poté Taraxacum - zpravodaj 68. základní

                          skupiny TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny (TARAXACUM 1. číslo –

                         březen 1976, cca 20 čísel, náklad 100 ks, zákaz vydávání 1976);

                         po sedmi měsících „zaracha“ od jara 1981 vycházel znovu – na jaře 1989

                         mělo jeho č. 89 na poslední stránce číslovku 608 (náklad 200 ks)

                         Doktorát obhájil na katedře nižších rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity

                         Karlovy v Praze v roce 1986.

                         V roce 1980 byl jedním z hlavních organizátorů ustavující městské konference

                         ČSOP v Praze, několikrát byl oceněn vyznamenáními ČSOP.

                         V 80. letech pracoval v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany

                         přírody, deset let pracoval jako profesionální ochránce přírody, poté jako

                         ekologický novinář, profesionální kariéru zakončil jako ekologický poradce

                         premiéra v letech 2005 - 2006.

                         V roce 2006 odešel do důchodu, který zahájil výpravou do Kanady. Navštívil

                         Yukon a Britskou Kolumbii. Poznatků z cesty využil k napsání dalších tří knih

                         věnovaným indiánům, které vydal vlastním nákladem.

                         I v současné době se stále věnuje literární tvorbě a aktivně se účastní akcí   

                         pořádaných ohniveckým společenstvím Midewiwin. Jeho životní filozofií,

                         kterou praktikoval v Neskenonu, je spojením toho nejlepšího z myšlenek

                         skautingu, woodcraftu a ekologie uplatnit v činnosti kmenů i v životě.

                         Je čtyřnásobným otcem a mnohonásobným dědečkem. Obě jeho dcery

                         a manželka prošly skautsko-woodcrafterským oddílem Sedmička (Netnokwa)

                         a synové kmenem Neskenon.

                         Vydané publikace a knihy: Kult ohně: obřady Neskenonu a R. K.  Shawnee

                         (1967, II. vydání 1968), Služba (1969), Stezkou Neskenonu (1969), 

                         2. stezkou Neskenonu (1971, společně s J. Kafkou), Wagamedův wampum

                         (1971), Táboříme v týpí (1972, II. vydání 2014), Šamanův wampum

                         (1973), Dějiny amerických Irokézů 1600 - 1800 (1974, vyšlo jako

                         příloha knihy 3. stezkou Neskenonu), Čaj z jehličí (21 povídek pro chlapce,

                         1980),

                         Služba: příručka pro roverskou činnost (II. zkrácené a upravené vydání

                         J. Mackem, 1991, ISBN 80-901049-0-8), V Zemi zeleného rákosí (1996),

                         Otstungo aneb Dějiny kmene Mohawků (1997), V zajetí Irokézů

                         (vycházelo jako příloha časopisu Wampum Neskenonu  1997 - 2000), Český

                         lakros. Sport našich skautů a trampů (1998), Lakros. Sport českých skautů

                         a trampů (1999, výrazně rozšířené a přepracované vydání), Midewiwin

                         historický a u nás (1999 - 2002 jako příloha časopisu Wampum Neskenonu,

                         II. vydání 2003), Poselství Svatojánských proudů: příspěvek k rané historii

                         skautingu, vodáctví a trampingu středních Čech (2001, ISBN 80-86289-17-

                         6), Kluci z Dakoty: příběhy z období ilegálního skautingu (2003, ISBN 80-

                         86289-26-5), Kluci z Neskenonu: cesta ekumenického skautingu (2004,

           ISBN 80-239-4029-5), Kluci z Neskenonu a lidé z Midé. Cesta ekumenického

                         skautingu (2007 II. vydání 2009, III. vydýní 2014), Stále vztyčují totemy:

                         malý průvodce po indiánských skupinách Yukonu a Britské Kolumbie (2008,

           ISBN 978-80-254-2404-9), Totemy a indiáni severozápadního pobřeží

                         Pacifiku (2010, ISBN 978-80-254-6533-2), Indiáni Britské Kolumbie

                         strpěli Olympiádu (2011, ISBN 978-80-254-2404-9) a Neskenonské

                         návraty (2013)., V zajetí Irokézů První část ságy o Benjaminu Gilbertovi

                         (2013, II. upravené a rozšířené vydání, ISBN 978-80-87875-01-8);

                         Moje léta s Nikou (cesta ekologického novináře; vlastním nákladem, Praha,

                         2018);

                         Hrozba černého šamana (2015) Druhá část ságy o Benjaminu Gilbertovi

                         Indiáni a ropné písky (v rukopise), Dvakrát Medvědem. Aneutindee

                         Třetí část ságy o Benjaminu Gilbertovi (v rukopise), Pět črt z Kanady

                         (v rukopise)