† 5. 3. 1998 prof. Karel Langer – Juraj

– výtvarník, pedagog; woodcrafter; v roce 1920

                         vstoupil do Obce Psohlavců, kdy v Hradci Králové působil K. Bukovanský,

                         který si tehdy říkal Lumír Hradecký.

                         Kmen Inků z Hradce Králové později vedl se svým přítelem J. Bílkem jako

                         kmen LLM a LPVP-ML. Již od roku 1922 se znal s M. Seifertem, se kterým

                         Kmen Inků tábořil u srubu Walden pod Smrekovicou v Nízkých Tatrách

                         na Slovensku.

                         V roce 1924 odchází z LLM společně s M. Seifertem a stává se jeho "pravou

                         rukou" v nové organizaci Klub woodcrafterů a později Lize pro výchovu

                         přírodou.

                         Ilustroval knihu E. T. Setona Z lesní říše (1925), s M. Seifertem vydával

                         Hlasatel Moudrost lesa. Především jeho zásluhou a plzeňáka F. Bendla se

                         byla velmi rychle v LVP-ML zavedena rada orlích per a nastává rozmach

                         plnění těchto zkoušek podle E. T. Setonova Svitku březové kůry (1925)

                         v překladu M. Seiferta.

                         Od roku 1927 podnikal Jaroslav Šimsa jako náčelník LLM kroky

                         k opětovnému sjednocení woodcraftu v Československu, pro jeho

                         dlouhodobou nemoc došlo ke sjednocení až na podzim 1928.

                         Jako člen náčelnictva sjednocené Ligy československých woodcrafterů

                         zodpovědný za orlí pera byl K Langer zvolen Radou důvěrníků dne 21. 10.

                         1928. Slučovací sněm tehdejších dvou woodcrafterských organizací (Ligy

                         Moudrost lesa a Ligy lesní moudrosti) proběhl na Samechově.  

                         Po spojení s LLM a přejmenování na LČSW působil dále v náčelnictvu.

                         Po svatbě se stáhl z činnosti v LČSW (1930). Stál u zrodu Družstva Walden

                         (1932) se kterým spolupracoval po celou dobu existence.

                         V roce 1923 dokončil středoškolská studia v Hradci Králové; učitel - v Novém

                         Hrozenkově (1923 - 1925), v Opavě a ve Fryštáku – Karviná II (1925 - 1926),

                         v Jičíně v Čechách (1926 - 1928); studium na Vysoké škole umělecko-

                         průmyslové v Praze (1928 - 1932), profesorem kreslení na středních školách

                         v Bratislavě (1932 - 1939) a na dívčím reálném gymnasiu a učitelském ústavu

                         v Hradci Králové (1939 - 1940) a na Škole uměleckých řemesel v Brně (1940 -

                         1943);

            Byl členem Svazu českých výtvarných umělců, své práce vystavoval doma

            i v zahraničí, ilustroval knihu Zbojník na Gruni (1997). Je autorem odborných

            článků a studií (např. Atlas lidových staveb). Kulturně historická a

            etnografická cena Langerových prací leží zejména v jeho soupisu reálií

            tradiční i současné vesnice, čímž se zařadil k předním českým

            dokumentaristům lidové kultury.

            V roce 1932 spolu s Antonínem Strnadelem provedení první expozice

                         Okresního muzea ve Vsetíně, v roce 1936 spolupráce na Salašnické výstavě

                         v Novém Hrozenkově, v roce 1942 zavedení výroby dřevěných hraček

           v Novém Hrozenkově, a Valašské Bystřici, v letech 1944 - 1945 referent pro

                         lidovou a umělecko-řemeslnou výrobu v oblasti Obchodní a živnostenské

                         komory v Hradci Králové, založení a vedení vývojového oddělení Ústředí

                         lidové a umělecké výroby v Brně, v letech 1964 - 1972 spolupráce na výstavbě

           Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, spolupráce při 

           budování Památníku národního umělce Antonína Strnadela v Novém 

           Hrozenkově, v roce 1980 organizoval výstavu „Nový Hrozenkov od minulosti

           k dnešku“; v roce 1981 výstava „Lidová kultura v dokumentárních kresbách

           Karla Langra“ v Karlovském muzeu ve Velkých Karlovicích;

           výtvarné práce v oboru národopisu - kresebná dokumentace lidové kultury

           jižního Valašska uložená v Národopisném muzeu v Praze (1929), kresebná

           dokumentace pro Okresní muzeum ve Vsetíně (1929 - 1933), kresebná

           dokumentace horního Vsetínska pro národopisné muzeum v Brně (1956 -

            1958), kresebná dokumentace hanácké kultury pro národopisné muzeum

            v Brně (1959 - 1960), kresebná dokumentace lidového nábytku a hraček

            Hané pro Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci (1972 - 1975),

                         O hnutí woodcraft se zajímal až do smrti – publicista Wampum 3-97;

                         publikace Lidová kultura v dokumentárních kresbách Karla Langra

                         (1981); Nový Hrozenkov se stal jeho druhým domovem, kam vždy dojížděl

                         na léto ze svého brněnského bydliště. Svůj vztah k tomuto místu zachytil

                         v knize Útržky ze vzpomínek na Nový Hrozenkov (1992);