†7. 11. 1993 JUDr. Fortunát Toman – Rychlý jelen – pseudonym (jméno dědečka) Jan Bareš

– woodcrafter; zakladatel družiny Lišek v obci Chválenice (na jižním   

                         Plzeňsku; 1920 - 1924), později člen kmene Delawarů.

            Narodil se ve Chválenicích rok po svatbě svých rodičů. Po dědečkovi Janu 

            Barešovi zdědil umělecké sklony, po tatínkovi zodpovědnost, po obou

            pak cílevědomost a organizační schopnosti. V šestnácti letech založil ve

            Chválenicích první junácký oddíl, Družinu lišek, a poté se stal i prvním          

            jednatelem sportovního klubu v roce 1931, kdy byly zaslány Zemskému

            úřadu v Praze spolkové stanovy k potvrzení. První chválenický dres byl

            napodobením dresu plzeňské Viktorie, která se tehdy probojovala až do

            Středoevropského poháru - černé košile s bílým štítkem SKCH (Sportovní

            kroužek Chválenice) a bílé trenýrky.

                         Psal básně a a pohádky. Jako umělecký pseudonym si zvolil jméno svého 

                         dědečka Jana Bareše. Byl silně duchovně zaměřen a k dědictví meziválečného

                         katolického básnického proudu se také přiřazoval. Vedle dvou básnických

                         sbírek (První květy, Na dětských strunách) zanechal nezanedbatelnou

                         rukopisnou pozůstalost, mj. baladickou pohádku o slepé Marušce, obdařené

                         darem čistého srdce a vidoucího ducha.

                         Během roku 1930 publikoval pod pseudonymem Jan Bareš v dětské příloze

                         deníku Národní politika několik hádanek zvaných Ráček.

                         Absolvoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity včetně doktorátu.

                         Jeho nadějnou profesní dráhu však zlomila padesátá léta. Režiséři procesů

                         padesátých let využili jeho duchovní zaměření a přiřadili básníka ke spiknutí

                         katolických intelektuálů. Byl zatčen, odsouzen a vězněn.

                         Po návratu následovala zaměstnání v zemědělství a osamělé živoření

                         v důchodu.

                         Osamělý však rozhodně nebyl. Spolu se svým kamarádem M. Němcem

                         ve volných chvílích pracoval s několika generacemi chválenické mládeže.

                         Až do své smrti byl věrný svým junáckým myšlenkám.

                         V roce 1967 byl spoluzakladatelem Vlastivědného spolku pro Chválenice

                         a okolí.

                         Spolu s M. Němcem byl i oporou faráře Josefa Mudrocha při péči o kostel

                         sv. Martina a o farnost.

                         Bohužel, veškerá jeho pozůstalost byla zřejmě po jeho úmrtí likvidována.