Brdské stíny - Neuvirt Miroslav - Wandri

                Komu by se chtělo  ze spacáku do chladnýho, deštivýho rána? Nikomu. Ani mně ne, ale musel jsem. Močový měchýř si nedá poroučet. A jestliže nechcete dopadnout jako třeba ten Tycho Brahe, musíte ven. Zalejvám kmen smrku, když tu se z vedlejšího přístřešku souká Zikmund. „To je to včerejší zatracený pivo, měli jsme si dát o jedno míň,“ povídá a kropí vedlejší kmen. Ostatní trapeři chrní docela klidně, jako mimina. I v tom nejvzdálenějším přístřešku je ticho. A to je zvláštní, protože tam spí Fred. Fred si staví plachtu vždycky co nejdál od nás. Ne, že by s námi nechtěl nic mít, to né, to by s námi nejezdil. Fred ale chrápe! A to tak silně, že i to silně je jen slabý kalibr. Bylo něco po devátý a naše ležení ožívá. Přestalo pršet, sedíme u ohýnku, jen ten Fred pořád ještě chrní. Řežu dříví na oheň a tak povídám Olafovi: „Ty hele, jdi kopnout do toho Freda, ať nás potom nezdržuje.“ Olafovi se moc nechtělo, ale pak se zvedl. A to byl začátek konce toho našeho celkem povedenýho čundru. Brzy jsme zjistili, proč Fred jako obvykle nechrápe. Nemohl! Byl mrtvej. Byl fakt tuhej, že žádná pomoc by mu  už nepomohla.

                 „Tak vy doktore říkáte, že to nebyl žádný infarkt, ale že zemřel zadušením. A dokonce, že mu musel někdo pomoct.“ Komisař Bareš prohlížel tvář mrtvého. „A jak by to podle vás, ten někdo, udělal?“ Doktor se stále skláněl nad tělem zemřelého. „Docela jednoduše. Vidíte? Spal v mumii, tedy ve spacím pytli - mumie. A to stačilo málo. Někdo zakryl otvor ve spacáku a zalehl tělo. Oběť moc šancí neměla. Nemohla se nijak bránit, křik byl tlumen třeba bundou, svetrem. A pak si vrah počkal několik minut, až se tělo přestane hýbat a dýchat. Žádné škrábance, modřiny, docela povedená práce.“

                  Komisař Bareš si zapálil startku hořící třískou a přisedl k ostatním traperům. „Tak pánové, mám pro vás jednu nepříjemnou zprávu. Dnes v noci někdo zavraždil vašeho kamaráda. A protože naši technici nenašli žádné stopy o tom, že by do vašeho kempu někdo cizí přišel a zase odešel, mám za to, že vrah je někdo z vás. Mrkněte tady do mapy. Pár set metrů odsaď na jih je vesnice a v ní hospoda. Tak že za půl hodiny vás tam čekám! Když pohnete kostrou, tak to zvládnete. Jo, a budete tam všichni!“

                 Kdo by neznal trampskou hospodu U Menclů. Stejně jsme se tam cestou na vlak chtěli zastavit. Vyrazili jsme a nikomu z nás nebylo do řeči. Připadlo mně, že jeden jak druhý zpytujeme svědomí. Že přemýšlíme o tom, zdali v tom mordu nemáme nějak namočený ruce. Víte, my jsme taková zvláštní osada! Zasedli jsme ve výčepu, kdežto ten policajt Bareš zabral vedlejší sálek, no a tam si nás, jasně že po jednom, zval.

                 Za nějakou dobu měl Bareš popsáno několik listů svého poznámkového bloku. Ač byl Bareš zkušený  policista, z toho co zaslechl a co si zapsal, mu šla hlava, jak se říká, šejdrem.

                Kluci z osady Brdské stíny se poznali před mnoha lety na střední škole. Měli za to, že se všichni  důvěrně  znají a že o sobě vše, do posledního detailu, ví. Ovšem ouha. Každý z nich měl, tak jak zjistil komisař Bareš, jedno velké tajemství. A to tak velké, že mohlo být klíčem k vraždě Freda. Takže:

Šedesátiletý ing. Ota R. – „Olaf“. Olaf byl na chlapečky. Tu informaci dostal Bareš od M. (Márty). To také patrně věděl i mrtvý Fred.

Osmapadesátiletý  ing. Martin Š. – „Márty“. Márty byl bývalý spolupracovník STB. Info od Olafa. Věděl to patrně i Fred.

Jednašedesátiletý Mgr. Tomáš H. – „Tom“. Tom byl vášnivým hráčem pokeru. Tak prohrál veškerý svůj majetek a další peníze si půjčoval od Freda. Info od Z. (Zikmund - Ziky).

Šedesátiletý Judr. Zikmund T. – „Ziky“. Ziky studoval v Plzni právě v té době, kdy se dal právnický titul koupit za babku. O podvodech Zikmunda T. se Bareš dozvěděl od M. (Márty). A opět, věděl to i Fred.

Další informaci se Bareš dozvěděl od Olafa. S osadou ještě zcela nedávno jezdil jednašedesátiletý Ing. Kamil K. Ten byl stejně jako mrtvý devětapadesátiletý ing. František N. – „Fred“ vojákem z povolání. Oba dva se po návratu do civilu vrhli do podnikání a z počátku byli úspěšní. Ovšem po obžalování Kamila K. z podvodů si následující trest odseděl právě mrtvý František N. – Fred.

                 Brdské stíny se odebraly na poslední vlak a Bareš si drbal hlavu. Tak kdo to byl? Policejní komisař, poručík Pavel Bareš nebyl žádný policejní elév, ale tenhle případ se zdál opravdu složitým. Zadumaně studoval své poznámky, když tu do sálku hospody U Menclů vešel chlápek. I ten nejhloupější pozorovatel by ihned na první pohled zjistil, že je to lesník. A taky že jo. „Jsem místní fořt Zikán. Doslechl jsem se od místních, že tu jste.“ Bareš zpozorněl, připravil si nový blok papíru a lesník pokračoval. „Víte, stala se mi dnes v noci taková nemilá věc. Byl jsem na posedu s hostem na odstřelu jelena. Ten jelen byl kapitální a taky ty peníze za něho stály za to. Všechno fungovalo, jak mělo, až do chvíle, kdy někdo kousek vod nás nastartoval husqvarnu, tedy mám na mysli pilu husqvarnu. Brzy jsem však zjistil, že ten zvuk nebyla pila, nýbrž že to někdo chrápe. Jelen zmizel, host taky odešel a já se vydal po zvuku. Ležel tam chlap pod nějakou celtou a chrápal, jakoby mu patřil celý les. Cloumal jsem mu ramenem a říkám mu:  Ty hele, odradil jsi mi jelena i s hostem. A von, představte si, von jen tak v polospánku povídá: jdi do prdele. To mne rozčílilo a tak jsem mu do tý jeho chrápající huby nacpal rukáv nějakýho svetru. Trochu se v tom spacáku zmítal, ale to mne ještě víc naštvalo. Asi jsem toho trampíka notně vyděsil. Chtěl bych se mu omluvit a taky se jdu poptat na jeho zdraví. To víte, nechtěl bych se  dostat do maléru. Jsem opatrnej, příští rok mám jít do důchodu.“ Komisař Bareš zaklapl svůj poznámkový blok. „Tak pane Zikán, mám za to, že jste se do maléru právě dostal. A s tím důchodem příští rok nepočítejte.“