Dekáda vodáckých povídek - Kenyho VOLEJ 2010 -2020

11.10.2020 13:15

Když jsem v roce 2010 ve vodáckém kempu v Majdaleně poprvé uviděl letáček, že vzniká nová literární soutěž vodáckých povídek, byl jsem mírně skeptický, jestli se něco takového uchytí. Nicméně jméno organizátora Jiřího Noska – Píga mi bylo povědomé z festivalů a dalších akcí. Povzbuzen prvními úspěchy v Trapsavci jsem neodolal vábení letáčku a poslal první tři povídky. Velmi mne překvapilo, že o rok a kousek později přišla pozvánka na křest knížky „Drž hubu a pádluj“, a ještě větší překvapení bylo, když jsem zjistil, že v knize jsou i moje dvě povídky. Bylo to totiž poprvé, kdy něco mého vyšlo knižně. Mimochodem, tenhle křest byl pro mne osudový ještě z dalšího důvodu, cestou na něj mne Vokoun ukecal, abych se zapojit do Trapsavce nejen jako autor, ale i jako organizátor.

Jiří Nosek - Pígo

Tím, že jsem na to kývl, došlo k dalšímu propojení Trapsavce a Kenyho VOLEJe (kdo neví, proč je to psáno zrovna takhle, vězte, že volej není jen vodáky nenáviděná stojatá voda, ale také VOdácká Lyricko Epická Jatka).

Už v první knize se objevily povídky Tonyho, Mirka Valiny, Šklíby, Píga a Vitoldy a Hafrana, v dalších titulech pak i Jeňýka, Trenky, Šlápiho, Velkého Václava, Toma Daňka, Tapi, Aťky, Harmoniky a Mikyho Marusjaka.S dvouletými odstupy přibyly v roce 2013 Trosečníci řek, 2015 Říční polobozi a 2017 Vodácké duše. Před poslední sbírkou byl odstup tříletý, ale vyplatil se, poslední sbírka Vlnožrouti totiž obsahuje nejen povídky, kterých je 19, ale i poezii v 10 básních, a je ze všech nejtlustší. Stala se tak tím pravým vyvrcholením této edice, zlatou tečkou na závěr.Když jsme u té statistiky, dal jsem si tu práci s počítáním prací a autorů.

Celkem do pěti svazků edice bylo vybráno 90 prací, z toho 80 povídek a 10 básní, od 31 autorů. A to nepočítáme to velké množství příspěvků, které se do výběrů nedostaly.

Grafomanem edice se stal Hafran (tedy já, za což se mírně, ale opravdu jen velmi mírně stydím), s patnácti povídkami, následovaný samotným Pígem s deseti povídkami a čtyřmi básněmi, bronzovou příčku si vypsal Jeňýk s deseti povídkami, bramborové pořadí v počtu prací pak Eva Maříková.

Co se týká Trapsavců, těch se do knížek probojovalo patnáct, což je téměř polovina, ale byli velmi plodní, takže z jejich per pochází hned 61 prací, což je více než dvě třetiny.

Vlnožrouty se tedy tato úspěšná edice uzavírá, žádná další sbírka už nebude. Samozřejmě, knížky se budou dál prodávat a těšit další a další čtenáře, vodácké povídky se budou objevovat v Trapsavci a když vše dobře dopadne, možná se jim v rámci soutěže dostane i nějaké zvláštní ceny.

Je třeba moc a moc poděkovat Jirkovi Noskovi – Pígovi, za to, co pro vodáckou literaturu udělal. Je to obrovský kus práce, spoustu stráveného času a nepochybně 

i investovaných peněz s nejistotou jejich 

návratnosti. Pokud si na začátku dal cíl, rozšířit českou vodáckou knihovničku, kterou po odchodu Zdeňka Šmída už dál nic neplnilo, splnil tenhle závazek v míře vrchovaté. Mimochodem, jedna dosud nepublikovaná vodácká Šmídova povídka, Evrgrín Kid, byla jako nesoutěžní otištěna v Říčních polobozích.

Takže Pígo, moc děkujeme a ať platí motto ze tvých stránek: „Povídky, které tě posadí do lodě a odkopnou od břehu!“

 

 

 

 

Zpět