Natočené ohňohodiny - Kottner - Radek - Kačer

„A nyní táži se Vás, nevěsto, berete si dobrovolně zde přítomného Josefa Dolejšího alias Tetřeva za svého právoplatného manžela a svěřence?“

„Ano!“

A vy, ženichu, berete si dobrovolně zde přítomnou Karolínu Dohnalovou za svou právoplatnou manželku a dodavatelku?“

„Ano.“

„Výborně, tímto prohlašuji Vaše manželství za uzavřené. Na důkaz své lásky a důvěry si nyní vyměňte prsten a plombu a nezapomeňte ani na své první novomanželské políbení.“

Nevěsta nastavila svůj prsteníček a Tetřev jí přes její pěstěný nehtík nakroužkoval zlatý prsten, který měl na své vnitřní straně vyryto „Od Pepy 1.6.2036“. Tetřev padl na koleno, aby mu nevěsta přes hlavu mohla nasadit ohňoměr, na který vzápětí připevnila plombu zajišťující nemožnost sundání zařízení z krku sledovaného. Na plombě bylo vytlačeno stejné datum spolu s věnováním „Od Káji“.

V třicátých letech 21. století pokračovalo nadměrné vytěžování českých lesů novodobými trampy. Nemožnost zahraničního cestování a zamezení celé řady městských aktivit nahnalo příval lidí mužského pohlaví do náruče trampingu. Bez jeho regulace by již byla veškerá česká údolí vydrancována. Protože vládní nařízení o maximální četnosti vandrů v roce nikdo nerespektoval, muselo být přistoupeno k přidělování povolenek na co možná nejvíce lokální úrovni. Ukázalo se, že nejpřísnějšími a zároveň i nejspolehlivějšími dodavateli povolenek jsou manželky disponující krutým nástrojem znemožňující veškeré podvody: ohňoměr. Tento přístroj nekompromisně odečítal veškerý čas strávený u ohně. S takto nezpochybnitelným údajem pak mohly manželky přidělovat trampské povolenky dle dohod ze svých dodavatelských sněmů.

„Tak co, Tetřeve? Konečně zase na vandru, co?“ začal Bejček vopejkání, když se konečně celej promrzlej posadil k ohni.

„Hm, Kája je hrozně svědomitá. Pečlivě hlídá, kolik mám natočeno,“ poklepal si Tetřev na nehezkou krabici s displejem, co mu visela na krku.

„Podle jakýho jedeš tarifu?“ opřel si lokty o nohy Bejček, až bylo vidět, jak na jeho ohňoměru naskočila další ohňohodina.

„Dohodli jsme se na tarifu Zima. Když je okolní teplota pod nulou, tak je každá ohňohodina za hubičku. V létě se ale chce Kája se mnou válet a opalovat, takže je každá ohňohodina drahá jako pitná voda.“

„Jo, tehle tarif na mě taky jedna z mejch bejvalejch  zkoušela. Nevydržel jsem ani jedno léto. Už v červenci po Cyrilovi a Husovi jsem se rozhodnul, že změním dodavatelku.“

„A pomohlo to?“ zeptal se Tetřev s velkým zájmem a natočil hlavu tak, aby líp slyšel a zároveň mu nešlo tolik kouře do očí.

„Hele, nepomohlo. Pak jsem si vzal Helenu a ta mi nastavila tarif Šťastná domácnost. Spočívalo to v tom, že v každém měsíci lze získat 24 bonusových ohňohodin za provedení různých domácích činností. Myslel jsem, že se to bude týkat jen sexu, protože ze začátku to tak vypadalo, ale brzy ty domácí činnosti znamenaly v podstatě jen instalatérský práce a šůrování.“

Tetřevovi se zaleskly v očích slzy. Těžko říct, jestli z Bejčkovo odpovědi nebo z kouře. Každopádně to přivedlo řeč na Jelena.

„A co Jelen, Bejču? Jak se mu podařilo získat ten neomezenej tarif?“

„Proč si myslíš, že dostal přezdívku Jelen?“

„Protože se s tím tarifem stal králem našich lesů?“

„Houby králem. Protože má parohy. Jeho manželka se tahá s jinýma, tak je ráda, když Jelen vypadne na vandr a nezaclání doma.“

„Aha, tak touhle cestou bych jít nechtěl.“

„To se nedivim. Já mám teda taky rád víc holek najednou, ale ženu chci mít jen pro sebe.“

***

Ve čtyřicátých letech 21. století se k environmentální krizi přidala krize manželství jakožto instituce. Uzavírání nových manželství se v podstatě omezovalo už jen na homosexuální svatby, jelikož pouze tyto svazky byly opravdu rovnoprávné – buď to byli muži, čímž dostali ohňoměry na krk oba, nebo to byly obě neměřitelné ženy. Manželství, která byla uzavírána v předchozím desetiletí, byla až na výjimky nešťastná a nevěrná.

„Pepíčku, nechtěli byste zase vyrazit na vandr, když je venku tak hezky a v noci takové teplo?“ zeptala se s prosíkem v hlase Karolína Tetřeva.

Tetřev se zasmál a s pochopením v hlase odpověděl: „Ty bys byla zase ráda chvilku sama, miláčku?“

„Znáš to, chtěla bych doma v klidu poklidit, dát si nějakou dlouhou koupel s pěnou a pak třeba pozvat Šárku na kafe.“

„Tak asi by to šlo. Ale nechce se mi balit. Mohl bych balení nechat na tebe?“

„Ano, chceš zabalit telátko nebo usárnu?“

„Tentokrát bych si vzal telátko, ty moje šikulko. A nakoupila bys i jídlo u řezníka?“

„To víš, že jo. Vezmu kilo krkovičky. Hlavně, když mi slíbíš, že na sebe dáte pozor.“

„Jasně, tak já zatím dojdu do drogerie nakoupit pleny a přesnídávky a Petříka vezmu s sebou. Můj spacák najdeš ve skříni, dětskej spacák je ještě přehozenej přes sušák. Jsem zvědavej, jak Šárka zvládá mateřskou a jak se ona zbavuje manžela s capartem. Musíš mi to pak vyprávět.

Petříku, jdeme pa!“