Trapsavec 2013

Tak nám úspěšně skončil 39. ročník Trapsavce. Jak to letos vypadalo?
Pro organizátory, to znamená Draculeu a mne, to hlavní začalo zhruba od půlky února. To se po internetových vlnách přihnala závěrečná vlna příspěvků, která podle pravidel skončila s úderem půlnoci 28. února. Pak bylo potřeba co nejdřív příspěvky zanonymizovat, seřadit, vytisknout, zapsat do tabulek a poslat porotě. Jednotliví porotci se dali do čtení a posuzování a my organizátoři vyjednávali místo. Krásná loňská louka s lesem se během roku stala loukou bez lesa, navíc poněkud zničenou lesní technikou, takže pro Trapsavce nepřipadala v úvahu. Naše oko proto padlo opět po dvou letech na Drahňovice, respektive na Zapomenuté údolí v jejich blízkosti. Místní oddíl souhlasil, starosta také, bylo tedy rozhodnuto.
20 dubna se sešla na naší chatě v Háji u Druztové, kousek od Plzně, porota v plném počtu a tedy ve složení: Belmondo-Bublina, Strunka-Vokoun, Hanka Hosnedlová, Mirek Valina a Alva. Ten dorazil sice s mírným zpožděním, ale zato výborně připraven. Porota začala ihned rokovat. Jako obvykle dostali všechny podklady anonymně, bez jmen a kategorií. O průběhu samotné porotcovské diskuze nic říct nemohu, protože jsem byl jakožto soutěžící vyobcován z chaty. Využil jsem toho k broušení placek na ceny, později ke grilování steaků pro hladovou porotu. Právě jejich vůně, která do chaty dolehla, přiměla neústupné porotce ke kompromisům a k úspěšné dohodě nad výsledky. Krátce na to se porotci dozvěděli, komu co udělili, já se dozvěděl, kolik musím vyrobit cen a šli jsme se občerstvit. Večer se pak v chatě povídalo o literatuře, trampingu a další významných tématech až do pozdních hodin.
24. května, pátek
Ráno nakládám plný kufr věcí a jedu vyzvednout na nádraží Vedoucího a následně potom i na Slovany pro Vokouna a Akelu. Kolem půl desáté dorážíme na flek, kde akorát z pelechů vylézají Tony, Šlápi a Carmen. O chvíli později naší úderku dplňuje i Čepek, který už týden předem připravil jeden velký strom. Dáváme se do práce. Zatímco dřevní sekce odjíždí kácet les, na mne vyzbyde křovinořez a hustá tráva na fleku. Naštěstí mne v sekání střídají Tony a Šlápi. Hrabeme a nosíme posekanou trávu. Vrací se dřevorubecký zájezd a přiváží plný vlek dřeva, které je vzápětí rozštípáno. Pak vaříme oběd. Po něm se objevuje Draculea a Miky. Stavíme hranici a tee-pee, vzhledem k blížícím se mrakům všechno dřevo přikrejváme plachtou. V podvečer odcházíme do Drahňovic do hospody Na konci světa. Draculea značí cestu na tábořiště. Cestou prší. Postupně se objevují další účastníci, mimo jiné poměrně početná delegace ze Slovenska. Večer přestává pršet a na fleku planou ohně.
Sobotní ráno je ve znamení dalších příprav, vzhledem k přeháňkám se staví přístřešek vedle srubu, nosí se lavičky k ohni, připravuje se stůl na ceny a na veletrh. Přijíždějí další účastníci.
Po obědě zahajujeme program. Jako první je na pořadu dne představování sborníčků Trapsaveckých Miniatur a sice Pedra, Báry, Sancha a Přebrala, doprovázené střídavě duem Pedro–Plamienka a Tapi–Salim. Tapi ostatně využívá této příležitosti ke křtu své nové knihy o Indii. Vzhledem k tomu, že se podařilo urychlit vydávání Miniatur natolik, že už na ohni byly připraveny dvě sbírky, které jsou v plánu už pro 40. ročník Trapsavce (ten pochopitelně začíná vždy v neděli po Trapsavci předchozím), závěr představování sborníčků patřil Miniaturám z dílny Višňáka a mé maličkosti. Tím křty skončily a posvátný trapsavecký rum koloval mezi přihlížejícími tak dlouho, až úplně došel. Následoval Trapsavecký veletrh a po něm seminář s porotou.
Večer se už chystalo zapalování slavnostního ohně, když se přihnala hradba mračen a všechny přítomné, kteří byli připraveni kolem ohně řádně pokropila. Sotva ale zapalovači Vedoucí, Sancho, Hanka a Aťka přinesli hořící pochodně, zapálili oheň a velebné tóny Vlajky vzlétli k nebesům, obloha se vyjasnila a flek osvítily poslední paprsky zapadajícího slunce. Po minutě ticha za kamaráda a nejúspěšnějšího Trapsavce Juana se četly příspěvky, probíhala tombola a o muziku se starala paběrkovská kapela Podobni zvěři. Vzhledem k tomu, že byla po letech opět vyhlášena kategorie do 23 let – a právem, protože se sešlo víc příspěvků než v oldpsavcích – čtení příspěvků se protáhlo až přes půlnoc. A i po ukončení oficiální části se hrálo a zpívalo, poslední vytrvalce od ohně vyhnalo až svítání a zmrzlé kapky na celtách. Co se týký výsledků, některé byly přijaty bez výhrad, jiné vyvolaly diskuze – jako obvykle. Milým překvapením byla účast osadnic z osady Tuláci podzemí, které získaly dohromady 3 ocenění. Překvapením byl i letošní Zlatý Trapsavec, kterého získal Dollyk při své první účasti v soutěži. Jemu patří i poněkud nelichotivé prvenství, je totiž pravděpodobně první celkový vítěz, který se nezúčastnil ohně. Dalším, naopak kladným faktem je, že máme hned 5 nových oldpsavců, takže se v kategorii nad 23 let otevírá prostor pro další. Jmenovitě mezi oldpsavce postoupili Šlápi, Miky, Harmonika, Haluz a Crischot. Pro mne, jako vydavatele Miniatur, byly potěšitelné výsledky jejich autorů – oceněni byli Šlápi, Harmonika, Miky, Pedro, Sancho, Crischot a já.
Neděle začala pádem přístřešku a následným balením. Kolem poledne začalo zase pršet a z tábořiště odcházely k vlakům, autobusům a autům poslední skupinky účastníků.
Organizátoři děkují všem pomocníků, zejména pak Čepkovi, Tonymu, Vokounovi, Akelovi, Vedoucímu, Šlápimu a Carmenovi za páteční brigádu, Velkýmu Drakovi za camrátka i za jeho starost o slavnostní oheň, Vedoucímu za skvostné ceny do tomboly a všem kdo přijeli a přiložili ruku k dílu, za jejich milou společnost. Děkujeme rovněž všem, kdo poslali příspěvky do soutěže a věříme, že příští ročník bude minimálně stejně bohatý. Měl by být, je to už 40. Trapsavec. A začal právě teď....

Hafran