Trapsavecké Miniatury č. 107 - BUBLINY - Radek Kottner - Kačer

Druhá Miniatury další z trapsaveckýc stálic Kačera. Název je podle úspěšné povídky z 50. ročníku Trapsavce a protože předmluvu napsal Fredy Schubert, bude lepší mu předat slovo:

Přezdívka Kačer není u trampů příliš obvyklá, ale snad není zas úplně výjimečná. Já mám dva kamarády Kačery; jednoho z nich znám už hodně dlouho. Musím se přiznat, že si už vzpomenu, kde jsem Kačera č. I. kdysi dávno prvně potkal. Druhý z Kačerů se stal mým kamarádem docela nedávno, ale stejně jsem si dlouho lámal hlavu otázkou, kde vlastně jsem ho viděl poprvé. A vůbec netuším, proč jsem se rozpomněl zrovna ve vlaku, který mě podle Berounky vezl směrem na Křivoklát. Vždyť moje první setkání s Kačerem č. II. se odehrálo úplně jinde. Krušnohorský tramp Chrys s ním domluvil vandr do kraje pod horou Klíč. Našel jsem je tenkrát u ohně pod převisem až za tmy. Kačer měl s sebou dva kamarády z Plzně. Ráno nahlédli do mapy a zjistili, že
v okolí jsou tři vysoké kopce, na kterých ještě nikdy nebyli. Hned se jednomyslně rozhodli ani jeden z nich nevynechat. Náš návrh, že by nás mohli kousek cesty doprovodit a až potom odbočit vzhůru k vrcholům, hrdě odmítli. Vydali jsme se s Chrysem dolů do údolí, maličko obhlíželi převisy, zajímavá skaliska a průzračné potůčky. Zanedlouho nám do cesty vskočila venkovská hospoda. A ejhle; vzadu v koutě seděla trojice, kterou jsme tady nečekali! Zdatní milovníci nepoznaných výšin nám samozřejmě hned zkoušeli vysvětlit, že se sem vlastně dostali spíš jen omylem nebo zvláštní náhodou. Představit autora pouze touto veselou historkou by bylo hanebné. Vložím tedy do předmluvy ještě krátkou vzpomínku na jeden z pozdějších našich společných vandrů. Bez třetího kamaráda, který dal přednost autostopu, jsme tehdy stoupali na jeden dost zvláštní kopec. Před závěrečným strmým výstupem už mi nohy jaksi odmítaly sloužit, a tak jsem chtěl na mladšího kamaráda počkat kus pod vrcholem. Jenže on odmítal uvěřit mým zbabělým výmluvám. Nakonec by mě snad nahoru vynesl na zádech. Nezbývalo mi nic jiného než se na pěknou vrcholovou skalku sám vyplazit. A právě tam jsem dospěl k přesvědčení, že tenkrát pod Klíčem nestočily Kačera směrem k občerstvovně jeho vlastní nohy, ale spíš žízeň jeho dvou kamarádů.

Kačer se dokáže toulat divokou přírodou daleko za mořem. Když se ale pustí do psaní, zůstává aspoň prozatím v české kotlině. Rozvíjí své nevšední nápady, uplatňuje bujnou fantazii. Mění se svět, mění se
i tramping; s tím se každý po svém zkoušíme nějak vyrovnat.
V povídkách zařazených do stosedmé Miniatury se svět i tramping mění opravdu hodně!

Alfréd Schubert - Fredy