Veterán - Frána - Jan - Hafran

Celá skupinka trampů se už druhý den pohybovala v krásné divočině Muráňské planiny. Parta to byla poněkud nesourodá a netypická, tvořili ji dva kluci, čtyři holky, všichni něco po dvacítce a jeden veterán. Veterán nejen věkem, ale i přezdívkou.

Dostal se mezi ně vlastně náhodou. Tady, v tomhle krásném koutě Slovenska už byl několikrát, a letos se sem chystal znovu, ale tentokrát nesehnal nikoho k sobě. Jet samotnému se mu ale rozhodně nechtělo. Naštěstí se na jedné slezině potkal s touhle partičkou, která se sem chystala, a sháněla od starších pardů nějaký informace o tom, kde se dá tábořit, co medvědi, kde najdu vodu a samozřejmě, kde jsou ta nejhezčí místa.

Slovo dalo slovo a Veterán se nabídnul, že když ho vezmou s nima, bude jim dělat průvodce a vezme je na místa, kde je bude přecházet zrak. Vzali si čas na rozmyšlenou.

„Uznávám, bylo by fajn, kdybysme měli s sebou někoho, kdo to tam dobře zná, ale on je starej, bude nás zdržovat,“ nelíbila se Veteránova možná účast Petemu.

„Zdá se ale, že je v kondici,“ namítla Sojka.

„Jenže třicet let navíc je třicet let, čas neokecáš,“ vrtěl hlavou Tom, druhý kluk v partě.

„A vy nás tam plánujete uštvat? Vždyť je to vandr a ne nějaká turistická túra nebo závod. Když tak počkáme. Jsme trampové, ne?“ ozvala se Máša.

„Jasně, ale mě nebaví chodit pomalu. Rád se budu při zastávkách na pěkných místech povalovat, a klidně i dlouho, ale při pochodu chci chodit svižně,“ trval na svém šerif.

„Jenže Veterán je právě zárukou toho, že těch krásných míst uvidíme hodně, a to i takových, který bysme jinak neviděli,“ přidala se na stranu holek Jarka.

A když s ní souhlasila i Laskonka, byli kluci přehlasováni a Veterán se stal členem expedice.

Takže teď už byli tady, stoupali do hor a i kluci v duchu přiznávali, že Veterána trochu podcenili. Chodil sice na konci skupiny, ale přestože oba kluci v čele nasadili obstojné tempo, držel se jich statečně. Tak to šlo pořád, a na Veteránovi se únava nijak neprojevovala. A holky začaly brblat. K večeru druhého dne tempo kluků začalo poněkud polevovat a Veterán se propracoval skupinkou až na její čelo.

„Jste hodní, že to moc neženete,“ poděkoval jim na jedné ze zastávek, kdy se kochali výhledem do doliny pod nimi, „a že na mne čekáte. Já vám za to slibuju, že vás na večer zavedu do perfektního campu, je tam bouda, taková ta zdejší útulna, ohniště s lavičkama, studánka nedaleko.“

„Proč bysme na tebe nečekali, jsme přeci jedna parta,“ ujistil ho funící Pete a otřel si pot z čela.

Veterán si toho povšiml a v duchu se ušklíbl.

Dorazili na slíbený flek, nasbírali dříví a chystali si spaní. Holky se uložily do boudy, kluci na její verandu a Veterán si postavil na rovným plácku mezi stromy jehlánek.

„Nebojte se,“ řekl večer u ohně, když už byli po jídle, „už chytám druhej dech, zítra už mi to bude šlapat o hodně líp. To víte. Starý kosti a svaly se rozhýbávají pomalu.“

Kdyby nebyla tma, viděl by záchvěv paniky, který přeběhl po tvářích mnoha z jeho společníků.

***

Veterán se ani moc nedivil, když těsně před odchodem našel ve své sbalené usárně ukrytý docela velký kámen. Někdo ho zamotal do ponča, které nosil pod spodním dílem usárny. Nenápadně se ho zbavil, ale zapamatoval si jeho velikost i tvar.

„Ty jo, ta usárna mi od včerejška nějak ztěžkla,“ postěžoval si, když si ji házel na záda.

Spiklenecký zamrkání obou kluků mu nemohlo uniknout.

Dopoledne je čekalo klesání do malebného údolí s křišťálovým potokem na jeho dnu, aby ho po obědě dole u vody vystřídalo odpoledne docela prudké stoupání skalní strží s mnoha dřevěnými žebříky a obtížnými úseky. Dokud se šlo dolů, držel se ve skupince s děvčaty, jakmile nastoupili na kamenitou pěšinku vzhůru, prodral se do čela a nasadil k trháku. Kluci se ho statečně drželi, ale na holkách už bylo vidět, že toho začínají mít dost. Pokud ale měl dosáhnout toho, oč mu šlo, nesměl polevit ani projevit lítost.

***

„Ha, ha, ha, to je dobrej fór, drsnej, ale dobrej,“ ocenil jejich kanadský žertík s šutrem v usárně.   

Už před jejím rozbalením si našel kámen hodně podobný tomu původnímu, před jejich zraky ho potěžkal a zahodil do lesa.

„Kdopak je autorem?“ vyzvídal Veterán, ale nikdo se nepřiznal.

„To nevadí, ale zítra si už na vás dám pozor, vy kujóni. Ale aspoň se mi půjde lehčeji, ujdeme toho o dost víc, i když nás čeká pořádnej výstup na jednu nádhernou vyhlídku.“

Odebral se do nedalekého mlází stavět jehlánek a mládež kolem ohně osaměla.

„To bylo siláckých řečí, že nám nestačí,“ láteřila Máša, „uštve nás!“

„Ať kluci přiznají, že mu nestačí, poprosíme ho, aby zvolnil,“ navrhla Sojka.

„Blbneš? To by byla ostuda, takovýmu dědkovi přiznat, že na něj nemáme, to bych nepřežil,“ ohradil se Pete.

„Dáme mu něco do boty, aby nemohl chodit,“ navrhl Tom.

„To hned pozná.“

„Tak něco do jídla, třeba něco na spaní, aby byl unavenej,“ zkusil jiný nápad.

„Ne, nechceme ho zabít, ještě nám někam spadne,“ odmítla to Sojka.

„Nemohl by se trochu zranit?“ ozval se zase Pete.

„A jak bys to chtěl zařídit?“

„Tak mu holky řekněte vy, že už nemůžete!“ poprosil skoro zoufale Tom.

„Máme to vzít na sebe? Naši hrdinové už nemůžou, ale důstojnost ztratit nechtějí! Zapomeňte!“

„Taky bysme se mohli kousnout a utéct mu.“

„To se asi nepovede, na to nemáme,“ zavrtěla hlavou Sojka, „nějakej lepší nápad?“

„No, já bych ještě jeden měl, ale holkám se to asi nebude líbit,“ řekl nejistým a rozpačitým hlasem Pete.

„Povídej!“ vybídla ho Sojka a podezíravě se na něj podívala.

Nervózně si poposednul.

„Vycházím z toho, že je to taky jenom chlap,“ začal a zase se odmlčel.

„A dál?“

Pete se mimoděk odsunul z jejího dosahu.

„Myslel jsem, že kdyby ho jedna z vás v noci pořádně utahala…“

„Jak utahala?“ zeptala se Laskonka a pak jí to došlo, „ty prasáku, zapomeň, co si myslíš, že jsme?“

„Ta promiň, zapomeňte na to,“ sklopil uši Pete.

Kolem ohně se rozhostilo ticho. Všichni přemýšleli, jak na Veterána, ale už nic dalšího nevymysleli. A vyhlídky na zítřek nebyly radostné.

„Pete má pravdu, Veterán je jenom chlap,“ ozvala s najednou Máša, „a kdyby byl mladší, nebyl by k zahození. Já tedy do toho půjdu, ale mám to u vás!“

***

Když se rozhrnula celta jehlánku a dovnitř vklouzla dívčí postava, Veterána to tak moc nepřekvapilo. Plán vyšel. Měla na sobě velkou pánskou košili a pod ní nic. Voněla sluncem, trávou a její rty po jahodách, které trhali po cestě. Máša! Radostně jí objal.

***

Veterán usínal spokojený. Jeho plán vyšel. Pravda, tenhle způsob, jak dostat mladou holku do spacáku, je dost fyzicky náročný a vyžaduje hodně úsilí, aby si udržel potřebnou kondičku. V jeho věku a s jeho finanční situací moc jiných možností stejně nemá. Navíc o zlatokopky nestál.

Teď bude dva dny předstírat únavu, ploužit se na chvostě skupiny, aby měli pocit, že to zabralo. A potom zase přidá, koneckonců, mají před sebou ještě týden velkého vandru.

Byl zvědavý, která bude na řadě příště.