Když místo světel zhášíš tmu.
Bez bázně sekáš v jámě lvů
jak meč, co hlavu oddělí
– tak to je láska, příteli.
Když lapen do svých pavučin
pavoučice chceš lapit stín
všech světel, co tmu rozdělí
– tak to je láska, příteli.
Když's středem v slastném průniku,
odkud už není úniku.
Když cítíš, že jsi v prdeli (pro kritiky alternativně v jeteli)
– pak je to láska, příteli...
Jitka Březková – Panika
kategorie Poezie nad 23 let