Bloudíme po lese,
můj bratr třese se,
velmi se bojí.
Nemáme s sebou nic,
na nebi je měsíc,
včely se rojí.
Cestu zpět neznáme,
a přesto spěcháme,
chcem doma být.
Bratr je zděšený;
není syn Štěstěny,
ale chce žít.
Jsme pryč už hodinu,
chcem vidět rodinu,
mámu a tátu.
Pak jsme našli štěstí;
na známém rozcestí
vidíme chatu,
v které domov máme,
cestu zpět už známe,
takže si zapiš,
že jsme doma již.
Michaela Catalina Kraftová
Kategorie Poezie do 23 let