Bříza (P)

Na okraji parku stála stará bříza. Svou svěží zelení těšila zrak na počátku jara, rozložitou korunou příjemně stínila ve žhavém létě a bílou kůrou zjasňovala smutné barvy podzimu. Věkem se již nachýlila na bok, a čas od času při silnějším větru se jí lámaly větve a padaly dolů na zem.

První stížnost na chování staré břízy přišla, když ulomená větev poškodila zaparkované auto. Bříza se na pár měsíců polepšila, ale pak opět zvítězilo stáří nad dobrou vůlí a padající větev poranila chodce.

To už bylo vážnější, to už vyžadovalo radikálnější zásah. Ale postupem času se i na tuto příhodu zapomnělo. Pobouření však vyvolal pád celého stromu, který z mohutným žuchnutím uložil svou majestátní korunu těsně vedle štrůdlu dětí z mateřské školky.

Okamžitě byly přijaty účinné kroky. Jenže nějak nepřicházely a nepřicházely. Bříza spokojeně ležela a těšila se z pomyšlení, že už aspoň nikoho neohrožuje. Okolní majitelé kotlů na pevná paliva ji postupně likvidovali žehem a za nějaký čas už by nikdo nepoznal místo, kde kdysi stávala.

A tehdy se objevili muži s motorovou pilou, aby realizovali účinné kroky. Rozhlíželi se dokola, kroutili hlavami a nakonec sbalili své věci a odešli s pomyšlením, že lidi jsou lidi a mnohdy si stěžují naprosto bezdůvodně…

Pavel Šmakal – Pavlik

kategorie Próza nad 23 let