... (Bydlel v sousední) (B)

Bydlel v sousední vesnici blonďatéj kluk, jak jsem ho znával.
Nosil zelenou čepici, rád občas pod širákem spával.
Tu holku znal už odmala, dřív protivná mu bývala,
jenže doba svý dojmy zmíchala,
teď takovou hledal a dopustit nedal
na žabku, co tak ráda zpívala.

Dlouhej čas tuhle holku ctil a ve snu hladil její vlasy.
Pak jeden rok všechno proměnil, červenec přines těžký časy.
Jiná jim cestu zkřížila, jemu se hrozně líbila
a aniž by něco slíbila,
chytil jí tlapku, pustil svou žabku
a ví jen Bůh, jak to cítila.

Vítr pak odvál letní smích, však neodlétla mladá láska.
Ten kluk si vybral jednu z nich a tou byla princezna Sedmikráska.
A i když o ní tolik stál, její lásky se nedočkal
a snad jenom blázen by zkoušel dál
jít od začátku a chytat svou žabku,
na kterou myslet nepřestal.

Podzim už stromy převléká a chladná zem si trávu zula.
Sedmikráska tu nečeká a vlak jede dvanáct nula nula.
Žabka už trávou neskáče a jen někdy trochu zapláče
že jsou často rány bez fáče.
Zbylo jí málo a nic, co by hřálo,
jen v dálce vojenský maskáče.

Hana Jelínková – Aldebaran

kategorie Poezie do 23 let