Já už jsem na to přišla (B)

Tak už jsem na to přišla.
ZAPLAŤ PÁNBU
            a že to byla doba.
Co já to byla vlastně zač

Tak milá, veselá a prima
jsem byla
            byla??
                byla!!
Nó jó,
jenže kdysi,
        dávno,
            v nedohlednu...
a pak?
Ukňouraná, ubolená, uvzdychaná,
zlá,
do morku kosti zlá!
Tak to jsem teď.
já?
vážně?
Asi jo
a navíc protivná a plná výčitek a vzteku,
že nemáme nic
jen vlhké 2 + 0
a k tomu psa, co strašně sežere (a býval něco
                jako přítel –
                    Chlupáč)...
---
A dneska se mi zdálo
(fuj, to byl teda sen)
tys na zádech měl krosnu
a Honzík baťůžek (co dostal pod stromeček, kdysi...)
a Chlupáč štěstím bez sebe...
a šli jste a šli...
jen krok a krůček
ruku v ručičce
a mizeli jste pomaličku, neúprosně v rálce
a ani ON?
ani ten malý človíček se neohlédl... za mámou?
a pak jste byli jenom malé tečky na obzoru
a já tam stála...
sama
vrostlá do země
a oněmělá zoufalstvím...

A tak jsem na to přišla
KONEČNĚ
    a že to byla doba
co koukáš?
spad jsi snad z višně?
tak co bude?
Je pátek
        nebo ne?
Chlupáč i Honzík už jsou dávno na nádraží...
a dej mi ruku
prosím tě...

Věra Svobodová
3. místo v kategorii Poezie nad 23 let