Karfiolová večernice poposedává neklidně
a smutek saje autotrofně z noci.
Pijeme z potůčků a jíme mladé listí,
když chtivost zavelí
(a bez ní touha není)
Naše pózy nás omamují,
jak tričko v podpaží,
když příznivou vůní
překryje pusto trochu hraných gest.
Ty hebkost křídla vlhkostí ztěžklé můry
naladíš do hlasu...
A moje ruce – šlahouny svízele
trošičku drsně lnou.
Až zbytek falše škrtne létavice.
Nikdo by stopy frašky nenašel,
protože pak si řeknem opravdově:
Prosím tě o smilování –
o smilstvo a milování.
Jiří Vídeňský
kategorie Poezie nad 23 let