.jpg?ph=7628832d1c)
Pták zaklonil hlavu
Vítr prolétal okolo
hladil trávu pod jeho břichem
smál se a zpíval
Roztáhnul křídla
Vypadal že poletí
ale pak větru jen zamával
Díval se za ním a chvěl se
Touhou, vzteky, bezmocností
Chtěl křičet
zavolat všechno zpátky
dotknout se alespoň jedné hvězdy
Nic
Ticho
Jen šelest nesmělého chřestýše
vysoko v korunách
Zkusil posté klovnout do země tam
kde do ní jednoho dne
zarostly jeho nohy
Pak se opatrně opřel o zobák a sedl si
Teď
Právě teď
Ten pták
umřel
Karel Koláček
kategorie Poezie do 23 let