Osadní vejšlap (P)

,,Mám nápad!“Zvolal jednoho večera šerif Palec na své čtyři kamarády z osady,kteří (jako ostatně většinou) seděli v útulné hospůdce s přiléhavým názvem Kapsa.,,Uděláme si noční vejšlap do nejkrásnějšího kraje široko daleko“ dodal ještě a na jeden zátah dopil pivo. ,,Jupí“ zařval nejmladší Malíček a Prostředník s Ukazovákem se nadšeně přidali.Notně posilněni chmelovým mokem a různými destiláty však zapoměli na to,že dlouho nikde nebyli a tudíž už ani neví,co je na takovém vandru čeká.Přesto probudili stále klimbajícího Prsteníka a s vervou jim vlastní vyrazili.Cestu vlakem snad ani není třeba popisovat,protože ji stejně celou prochrápali a za slabé dvě hodinky je průvodčí vysadil na malé venkovské zastávce s poetickým jménem Spacákov.Ospale mžourali do tmy a snažili se zorientovat,až šerif rozhodným hlasem zavelel ,,tudy!“ A opravdu. Hned za stanicí se mírně do svahu rozkládala voňavá louka,po které se radostně rozběhli,výskajíce a halekajíce jako malé děti.Nepříliš zdravý způsob života si však již po pár minutách vybral svou daň a nebozí kamarádi museli po několika metrech zastavit a odpočinout si v hebké trávě.Tvdrdohlavě však stoupali a po chvilce jim byl odměnou úchvatný pohled na mírně zvlněnou náhorní plošinu s malým ohništěm uprostřed.Nalevo se v měsíčním svitu tyčily do výšky dva oblé kopce s úžlabinou vinoucí se mezi nimi a napravo malý remízek s roklinkou,ve které (jak moudře podotkl šerif) určitě bude studánka.Všech pět kamarádů unaveně usedlo k ohništi.Jelikož ale měli až mučivou žízeň,vyslali benjamínka Malíčka k již zmíněné studánce.Ten se s hekáním vydal z mírného kopečku k remízku.Jaké však bylo jeho překvapení,když narazil na nízký plot,táhnoucí se až kam oko dohlédlo?Chvíli váhal,zda nemá zavolat kamarády,ale jelikož se bál posměchu,odvážně plot podlezl a povzbuzen udělal první krůčky,opatrně se prodírajíc mlázím. ,,Stůj!“ Ozvalo se náhle před ním a z ničeho nic se kdo ví odkud objevilo pět statných ochránců přírody,kteří ho rázně vyvedli za plot.Malíček se smutně vydal za kamarády a vše jim zajíkavě vylíčil. ,,Tak to tedy ne!“ Zařval Palec. ,,To si přece nenecháme líbit.Zkusíme to všichni,třeba se leknou.“ Nelekli. Netrvalo dlouho a všech pět pardů se s mírně poničeným sebevědomím a fasádou ocitlo za plotem.Ovšem přesně na té straně,kde být nechtěli. ,,Tak se tedy kouknem na ty kopce,pardálové“ snažil si zachránit reputaci Palec a vyrazil naznačeným směrem,cestou si mnouc naraženou čelist.Zbytek osady se s bolestivým heháním,leč s obnovenou vervou vydal za ním.Na úpatí kopců je však čekal šok v podobě další pětice drsňáků,kteří je opět nekompromisně vykázali do patřičných mezí.A to prosím několikrát,protože naši milí kamarádi to samozřejmě zkusili z více stran.Nakonec rezignovaně sešli zpět k ohništi,kde si smutně hledíc do očí přiznali,že na tohle prostě jejich síli nestačí.A jelikož pomalu začínalo svítat,vydali se loudavým krokem zpět na stanici,cestou se holedbajíc,že příště to určitě zkusí znovu...

Martin Kokeš – Matt

kategorie Próza nad 23 let