Když vánek slétl do Plakánku
a v paži mou se zavěsil,
nemoh jsem napsat ani stránku,
ač na verš myslím ze všech sil.
Tak procházeli jsme se spolu
tou známou krásnou dolinou.
Já plný dojmů z toho dolu,
on myslil zas už na jinou.
V údolí musí Prokopovi
důvěrně všeptat do ucha,
že na Kosti hodiny soví
houkají špatně. Porucha!
Ať večer pošle k hradu výra,
ten sovám hlavy napraví.
To vínko vánku, to je víra,
co štěstím stoupá do hlavy.
Příroda o sebe se stará
lépe než o hrad kastelán.
Tu báseň musím dopsat zjara,
když kvásek je již zadělán.
Josef Brož
kategorie Poezie nad 23 let