.jpg?ph=7628832d1c)
Paní, která stráví večer na tomto hradě vyjde ven jako čistá panna. Z jejích smějících se očích záře bude vycházet. Kdo se do očí té, jako čisté panny - víly podívá, tomu se mysl zmate. Sejde z cesty v lese, bloudit bude, hledat její oči bude. Najde-li zářící oči víly, ona prorokovati mu bude co stane se.
Jen snít, snít, jen snít a děkovat
Tlupa pocestných, každý z nich byl z jiného koutů Království českého, dorazila na hradě Lískov. U ohně planoucího na nádvoří se posilnili masem a mokem. Tu se každému z přítomných chlapů zjevila v pravé poledne zakletá víla. Žádná z přítomných děv jí však vidět nemohla. Zakletá víla se s každým z těch třinácti chlapů pustila do tance a tančila s ním a jeho srdcem tak dlouho dokud dotyčný únavou nepadl. Pak, když se vydali na další pouť, bylo vidět jak z pešunku pod hradbami a ze stráně padali muži až k bystřině zvané Bukovský potok. Všem děvám z tlupy pocestných bylo divné chování jejich průvodců. Za stálého jejich ječení, při chůzi příkrou strání, ani jedna nepadla. O den dříve než nastal třináctý den v měsíci dorazila tlupa pocestných před hrad Mitrov. Světle modré nebe se dívalo na bílou peřinu, která pokrývala věž a cimbuří hradu, větve buků a smrků, mech a lesní cesty. Tu jedna z děv, víla se smějícíma se očima, vytáhla malou lahvičku z čirého skla naplněnou světle zelenou tinktůrou a pozvedla jí nad svojí hlavu. Pohleďte, řekla, toto je nápoj z byliny Mentha piperita, a nese kouzla až z daleké Indie. Ten, kdo si kapku pustí do svého hrdla, uvidí kolem sebe od té chvíle jen nekonečnou dobrotu v očích a srdcích dobrých lidí, tak je rozezná od špatných.
Budete cítit, až mráz sevře temný les a nastane kol ticho, omamnou vůni kouzelné byliny Passiflora Edulis. Bázlivě a zmateně polykali pocestní lektvar, někdo jednou, jiný dvakrát, no více než třináct hltů bys z lahvičky nedostal. Pocestní nemohli překvapeni náhlou změnou ani promluvit. Jeden každý z nich zřel, že se mu světle modrá barva oblohy smísila se světle zelenou barvou tinktůry a dál viděl jen zářící smějící se dvě světlezelenomodré oči víly posílající všem radost a veselí. Pak promluvil jeden ze smějících pocestných. K tomuto hradu se váže pověst, že když žena stráví jeden večer na tomto hradě, ráno odejde čistá jako panna. Všeobecné veselí zavládlo mezi přítomnými. Ženy křičely jedna přes druhou: Tak ta pověst není, tak ta pověst není. Tu víla se smějícíma zářícíma očima prorokuje. Vydáte se cestou dolů k řece Bobrůvce. Tam najdete most a na druhém břehu naleznete starodávné místo s třemi pohanskými modlami. Těm se klaněti budete. Tam se znovu potkáme. Ti z pocestných co se zahleděli do smějících zářivých očí víly však ve zmatených svých myslích sešli z cesty v lese a blouditi počali. Tak je po drahném čase víla našla. Dívejte se do mých očí, řekla, a já vás povedu. Najednou se oni octli u zakázaného mostu, jenž pevnou mříží na obou stranách a velkými zámky byl opatřen. Víla přelétla most. Zmatení a bloudící ztracenci šli za ní jako omámeni. V ten ráz se octli v ráji, kde otevřená náruč malé chýše volala: vstupte pocestní, buďte vítáni. Kolem ohniště třináct hlídacích kamenů čekalo na zapálení vatry, aby ji mohlo hlídat. Prázné lavice zvaly pocestné k posezení. Pohanské modly je mlčky vítaly. A víla se smějícíma zářícíma očima povídá. Nastane tma, měsíc se dnes neukáže. Mezi korunami stromů na své pouti uvidíte najednou třináct smějících zářících hvězd. Boty se vám budou se propadati sněhovou peřinou. Klopýtati budete. Ticho vůkol bude. Slova nikdo nevydá. Tma vás pohltí. A najednou ucítíte vůni, vůni klidu v srdci a mysli, vůni přátelství a lásky, vůni snů, jež každého ženou dál, vůni pomáhající bližním. Vdechněte třináctkrát, ne víckrát. Jedině tak si vaše mysl zapamatuje jak omamné jsou čáry tinktůry z kouzelné byliny Possiflora Edulis. Klopýtajíce tmou, v tichu noci a zmámeni vůní ještě mnoho kroků půjdete. Pak uvidíte malé světélko, plamínek. Budete u cíle poutě. Bydlí tam dobrý prťavý mužíček. Naleznete tam jen třináct druhů masa, jen třináct druhů omamných moků a jen třináct míst k sezení u ohně. Zpívati, veseliti se budete. Půlnoc zlomí den, miriády hvězd se přijdou na vás podívat.
Nastane kouzelný třináctý den v měsíci. Zastaví se čas. Mráz pohladí vaše záda a políbí líce. Prťavý mužíček bude mít radost, bude se smát, zpívat a bude šťastný. Všichni pocestní se budou radovat, smát, zpívat, budou šťastni. Až se oheň zmenší a posledních třináct plamenů zamává na prťavého mužíčka a jeho hosty nastane čas jít snít. Víla třináckrát zamrká smějícíma zářícíma očima, pohádka končí. Teď už jen snít, snít, jen snít a děkovat pocestným, že našli pravou cestu, děkovat víle se smějícíma zářícíma očima, třináckrát děkovat tomu Prckovi.
PS: hrad Mitrov N 49°25´ 51,96´´ E 16°12´ 51,84´´
Upozornění: Pověst praví, že se může proměna přihodit jen takové paní, která kouzlo proměny předem nezná.
Miloš Černý – Paddy
kategorie Próza nad 23 let