(Památce trampských boxerů Vildy Jakše a Honzy Hajdy – Barmana Šerifa, T.O. Kanada)
15.11.1970 – zaplněná hala místní českobudějovické sokolovny s napětím očekává finálové boje dorosteneckého mistrovství tehdejší České socialistické republiky v boxu. K nelibosti komunistických sportovních funkcionářů tvoří nejméně jednu třetinu z řad diváků kamarádi trampové. Jsou zde členové trampských osad NIAGARA, MĚSÍČNÍ ÚDOLÍ, VĚRNÁ TROJKA, samotáři Dědek, Barry, Tygr, Míša a mnoho dalších. Daleké cesty až sem do dějiště mistrovství republiky nelitovali, vždyť přijeli povzbudit kamaráda Skřítka, člena trampské osady Věrná trojka v boji o titul dorosteneckého boxerského mistra České republiky v muší váze. Hned za ringem v prvé řadě sedí legenda našeho boxu – několikanásobný mistr republiky – mistr Evropy v těžké váze Josef Němec. I on se přišel podívat na boxerské mládí. Vzduch je nabit boxerskou elektřinou, atmosféra jako hrom. V diváckém trampském kotli to jen vře – ozývá se "My chceme Skřítka, my chceme Skřítka." Psychicky to nevydržel kamarád Míša, díky drážnímu režijnímu průkazu se proklestil kordonem pořadatelů k šatně boxerů zrovna v plné přípravě na utkání, ocitl se tak před Skřítkem a hned spustil: "Skřítku, ty nás nesmíš zklamat, je nás tady plno vandráků z celé republiky, všichni ti věříme – ty musíš zvítězit. Blonďatá Skřítkova hlava se otočí od boxerského pytle s malým neznatelným úsměvem odpoví: "Dám do toho všechno."
Jako by ze svého zákulisí vystoupilo to, co bylo ještě nedávno skutečností. Boxerské rukavice na vandru, přidělané pečlivě k uzdě, tvrdé běžecké tréninky na trampských osadách, kamarádské povzbuzování osadníků, s tím vším za pouhý okamžik vstoupí do magického boxerského čtverce. A je to tady. V ringovém mikrogonu to trochu zachrčí, ale vzápětí se jasně ozve: "Borci Červeňák z Prahy a Doležal z Pardubic do ringu." V černožlutém pragováckém dresu se nejprve s úsměvem na rtech objeví Červeňák, za ním v darovaném bratrově hnědém županu se zlatým límcem podleze ringové provazy Skřítek. V rukou kamarádů osadníků se najednou ocitne velká osadní vlajka a je zdvižena do výše pomyslného stožáru. Vše má svůj rituál a tak je tu nezbytné sportovní podání rukou. Časoměřič udeří do gongu. "Ring volný pro I. kolo – box." Oba borci se do sebe pustí jako pardálové do své kořisti a neustoupí ani o krok. Direkty, háky, zvedáky se míhají vzduchem jako na běžícím pásu. Takový nástup málokdo z přítomných diváků sotva čekal, zdvihne je to ze sedadel a než stačí vydechnout, je tu konec prvního kola. Druhé kolo je obrazem prvního, jenže přece jenom s rozdílem, ke konci zmíněného kola zažene Skřítek direkty Červeňáka do rohu ringu a tvrdým levým hákem jej trefí na čelist, ten mírně otřesen rychlým únikem do strany se vymaní ze sevření. Zazní gong oznamující konec druhého kola. Nic není vůbec rozhodnuto. Po minutovém odpočinku proběhne poslední třetí kolo a poté boxerské zlato bude patřit jenom jednomu, a to vítězi. "Ring volný, III. kolo – box." Skřítek povzbuzován trampským národem, podle svého vzoru Franty Nekolného se skutečně vrhá vpřed a kulometnou dávkou direktů zasypává svého soupeře – levý direkt, pravý direkt, a znovu opětně úderová kombinace ukončena navíc levým zvedákem. To snad není možné, ten nepatrný blonďáček z Pardubic s chlapeckým srdcem trampského boxera má snad dvoje plíce, vždyť on jede jako dobře promazaný stroj. Červeňák se však nevzdává, vzdoruje co mu síly stačí, je ovšem přece jenom o ten jeden úder pomalejší, ke konci i o dva. Není slyšet vlastního slova a časoměřič doslova s rozmachem musí dvakrát praštit do gongu – dobojováno. Před verdiktem rozhodčích, v sále absolutní ticho. Konečně krátké nervózní minuty čekání prořízne hlas z reproduktoru. V této boxerské vyčerpávající bitvě vítězí na body Doležal Miloš – kamarád Skřítek, člen trampské osady VĚRNÁ TROJKA Pardubice.
Nepopsatelný jásot mezi kamarády nebere konce. Míša si utírá slzy, kamarád Tygr objímá Skřítka, silou vůle zadrhnutým hlasem pronese: "Ty vole, tys to dokázal, seš mistrem republiky." Josef Němec k zlaté medaili přidává diplom s osobním podpisem za nejlepší výkon mistrovství republiky. Ano je tomu tak, Skřítek to dokázal.
Úplně nakonec pár slov k porotě:
Mnohý nezasvěcený čtenář po přečtení by mohl namítnout – tento příběh je přece z boxerského prostředí, byť třeba je v něm řeč o trampech boxerech, patří tedy hlavně na stránky sportovního magazínu, časopisu či deníku. Vážený čtenáři, tak trochu se mýlíš a nemáš stoprocentní pravdu. Rád vysvětlím. Dovol mi však položit ti otázku. Kdo pomáhal trampům sportovcům ať už boxerům, atletům nebo vodákům v jejich výkonech? S určitostí odpovíš, no přece jejich vůle, vytrvalost, trenéři. Ejhle pozor! Není to úplně to hlavní, tady chybí a tomu patří ten dík největší. Velký Manitou, on svou silou matky přírody, silou slunce, oblohy, lesů, vod, hor, luk tě vede k vytčenému cíli překonávat překážky, tvé soupeře, On tě vede k vysokým metám. Bez něj jsi nic, nebo chceš-li přesně úplná nula. Prese všechno nebude-li má práce vzata do soutěže, mám k vám kamarádi kamarádskou prosbu. Přečtěte ji k památce trampů boxerů, nejenom jich, ale všech trampů sportovců. Věřte mi, zaslouží si to. Děkuji za pochopení.
Bedřich Doležal – Tulák
kategorie Próza nad 23 let