Tramp a vítr (P)

    Sedí tramp na skále a vítr ho chce shodit dolů. Že ty se ale máš větrníku. Já si lámu klouby o šutry a stejně se sunu jako hlemýžď. Ty si uděláš jednoduše Fí a jsi nad Norskem a zase Fí a jsi na Sahaře. Sice nemáš tak parádní ohoz, ale zase si neprošoupeš boty. Koukej toho žraloka, medituje trampík a rozšklebuje si podrážku ošoupané kanady. Kde je ten lesk jako blesk a to jen proto, že si nemůžu udělat Fí jako někdo. Kde je jaká spravedlnost? Sice nehraješ na kytaru, ale k čemu se s ní tahat, když to tvoje hvízdání se tak hezky poslouchá a co to má někdy tónů a ty lákavý melodie paní Meluzíny. A určitě ses nedřel žádný akordy a nedral si prsty o tu železnou klávesnici. Je to zkrátka život nad trampský poměry a zadarmo.
    Kde se ale hřeješ, když se ochladí a ohýnek praská do tmy, kde a ke komu se tulíš, když já mý holce chráním záda před tvými fuky? Nejsi ty vlastně taky trochu chudák? Bůh ví, jestli víš co chceš? Třeba tvý chování k ohni. Jednou ho rozfoukáš, že se klepem strachy a za chvíli sfoukneš i sebemenší jiskřičku. A co tvý nářky, když večer utěsníme škvíry v boudě. A trampík se šklebí toulavou botu do původního patvaru, namasíruje lejtka a hurá dál. S větrem v zádech a s větrem o závod.

Josef Drhlík – Dan

2. místo v kategorii Próza pokročilých