Tulipán (B)

Někde tam v dáli, daleko za světem, daleko za vší zlobou a steskem i za promarněným chtíčem a krutou touhou, daleko za všemi nenasytnými neřestmi, daleko za vším známým zlem, se skrývá něco, po čemž lidský svět tak moc touží. Skrývá se zde jasné ryzí dobro. Těžko říci, kde se vlastně nacházíme, zda-li je to nějaká planeta, kouzelný ostrov či dokonce jiná sféra, do které my lidé nemáme přístup. To je ale vlastně zcela nepodstatné, podstatné pro nás – lidi – je pozoruhodný úkaz, který popíši v následujících odstavcích.

Roste tu sytě zelený trávník, který jako by se usmíval. Roste a roste a kromě toho, že roste, vlastně nedělá vůbec nic jiného. Také tu svítí slunce. Ovšem zdejší slunce vládne docela jinou září, než kterou známe z našeho světa. Toto slunce je také o dost menší, vlastně je o něco větší než vajíčko, ale svítí silným a upřímným paprskem. Upřímnějším než je dětský smích. A právě v tom spočívá jeho výjimečnost - i když je to malé sluníčko, má ohromný význam. Těžko si představit takovou upřímnost, protože žádná lidská duše žijící ve světě, jež známe, nebyla obdařena tímto přepychem. Tedy svým způsobem ano. Je to podobná upřímnost, se kterou se rodíme, ale tu později čas oslabí a u některých jedinců ji dokonce skoro zahubí. Je to jedna z čistot, která nám byla dána, abychom ji mohli zašpinit.

Ten svit se zdá být nesmrtelný. Slunce ví, že jednou přestane zářit, že jednou naprosto vyhasne a už ze sebe nebude schopno vydat jediného paprsku, ale nechce si to připustit, protože trávník ho potřebuje. A i když by slunce mohlo jít spát, odpočinout si, neudělá to a stále září, neboť zde neexistuje noc, pouze den. Na trávníku sedí ještě malý a bezmocný tulipán. Je nádherný. Vypadá tak nevinně a možná je to právě ta nevinnost, která ho činí tak nádherným, tak okouzlujícím. Kdyby se nějakému člověku někdy podařilo takový tulipán spatřit, nepochybně by to byl nejkrásnější okamžik v jeho v životě. Nejspíš by ho tento okamžik také změnil a do našeho světa by následně vstoupil zcela jiný – lepší.

Ovšem není to jen ta nevinnost plná něhy, která se postarala o jedinečnost tulipánu. Tulipán vykvetl z hlubin země naprosto čistý a neposkvrněný. Přesně jako my lidé, rodíme se také čistí a neposkvrnění realitou, ale na rozdíl od nás si tulipán svou čistotu zachoval. Zachoval si všechny své krásy, protože má kolem sebe trávník, k němuž se může přitulit, když je mu smutno. Také má své slunce, jež svými paprsky nekrmí jen zelený trávník, ale také náš malý tulipán, a tak mu vlastně dává život. Ano, tento jedinečný tulipán potřebuje ke své existenci skutečně jen jedno – sluneční zář, ovšem musí být upřímná, neboť pokud by sluneční paprsky nebyly upřímné, tulipán by nadobro zabily.

I když je tulipán někdy trochu smutný, většinou bývá šťastný. Existence zde funguje na základě vzájemného štěstí – sluníčko sice pracuje bez přestání a bez odpočinku, ale vědomí, že jeho snažení činí šťastnými trávník i tulipán, jej naplňuje nenahraditelným kouzelným pocitem, takže je šťastné i sluníčko. A protože tulipánu nic neschází, je šťastný i on. Právě toto jsou ty zmiňované pozoruhodné úkazy. Co má náš svět společného s tímto? Odpověď je prostá – tulipány. Totiž samotní lidé jsou tulipány. Každý. Já jsem tulipán, vy jste tulipán, paní, u které pravidelně nakupujete pečivo, vaši učitelé, zaměstnavatelé, váš lékař – my všichni jsme malými, krásnými, jedinečnými a sami o sobě bezmocnými tulipány.

Každý z nás v srdci nosí různé tužby, ale všichni toužíme po lásce, všichni potřebujeme někoho, kdo nás obejme, když jsme smutní. Každý z nás potřebuje své osobní sluníčko, které pro něj bude vyzařovat dlouhé žluté paprsky plné upřímnosti. Ano, každý člověk touží po pravdě, nikdo nechce přežívat ve lžích. V jednom je ale náš svět lepší než tento – tulipán zde může být pouze tulipánem, slunce sluncem a trávník trávníkem. Ovšem náš svět má jednu zvláštní výhodu. V našem světě může jedinec zastávat všechny tři role. Může být sytě zeleným trávník, ke kterému se smutný tulipán bude lísat v jeho slabších chvílích a stejně tak může být také sluníčkem, které má pro tulipán obrovský a nezaměnitelný význam, neboť je mu zásobárnou upřímných slunečních paprsků, bez kterých by tento tulipán nemohl být.

MŮŽEME ŽÍT V LEPŠÍM SVĚTĚ. A NEBO SE PŘI KAŽDÉ PROCHÁZCE PŘÍRODOU MŮŽEME ZASTAVIT U TULIPÁNU A TIŠE ZÁVIDĚT, ZATÍMCO SE BUDEME POTIT POD HORKÝM SLUNCEM.

Petr Bartík

kategorie Próza do 23 let