.jpg?ph=7628832d1c)
Příběhy (od) Tuláka po hvězdách
PM Vítám tě ve svém sídle! Konečně jsi přišel.
T Snad jsi mě neočekával?
PM Každý sem časem zajde. A většina i vícekrát. Tak, jakou chceš masku?
T Nepřišel jsem si pro masku.
PM To je možné. Ale s maskou odejdeš. Každý si tady vybere. Ať už masku poctivce, dobráka, smutku, lásky...
T Já nechci žádnou! Chci mít svou tvář!
PM Jak bláhové! Copak se s ní dá žít? Jak se chceš dobrat přátel, moci, peněz, když ne maskou?
T Přátele hledám srdcem. A k čemu moc a peníze, když bych se nemohl podívat do očí ani sám sobě?
PM Od čeho jsou brýle? I ty ti dám. Vyber si, jaký odstín máš nejradši.
T Přetvařovat se před jinými – budiž. Ale sám před sebou?
PM Kolik lidí to tak dělá! Skoro všichni. Ale neboj se. Jde jenom o zvyk. Časem už ani nepoznáš, co je tvá tvář a co jen maska.
T Není to spíš tím, že každý časem svou tvář ztratí, a zbyde jen maska?
PM I to je možné. Ale není to nádherné obohacení? Místo jedné tváře jich mít tisíce?
T Vždyť potom všichni vypadají stejně! Tisíc různých tváří a výrazů, ale pokaždý ten stejný prázdný pohled!
PM Co je komu do pohledu. Stejně každý své oči zakryje brýlemi. A nebo radši skloní hlavu.
T To je strašné!
PM Co by na tom mělo být strašného? Podívej, jak jsou všichni šťastní. Vždyť ono se těžko bohatne na cestě upřímnosti. Stačí si ale pořídit masku dobráka a zakryješ nůž, který pak snad vrazíš někomu do zad. Nebo si nasaď masku dobrodince a rázem tě tupý dva postaví do svého čela.
T A co svědomí?
PM Budeš-li se na sebe dívat v mém zrcadle, žádné tě trápit nebude. Stejně jako netrápí žádného z mých zákazníků. Tak co, už ses rozhodl?
T Už jsem ti říkal, že jsem si nepřišel pro masku...
PM Jsi hlupák!
T Možná, ale nežiju ve lži!
PM Lež, nebo pravda, co je komu nich?! Když vedle sebe stojí, v jedno splývají. Vždyť ani ty bys je nerozpoznal. Když ale nechceš masku, proč jsi tedy přišel?
T Přišel jsem ti položit otázku.
PM Jen ten, kdo chce ukázat svou neznalost, má otázky.
T A nebo ten, kdo si nebojí přiznat, že není vševědoucí. A to dokáže jen ten, kdo sám před sebou nenosí masku.
PM Ó, jak plamenná řeč! A snad i trochu drzá vůči mně, Pánu masek a pánu světa. Jsem ale v dobrém rozmaru. Tak se ptej!
T Ach, kolik si toho o sobě myslíš. Pán světa – budiž. Ale ne světa mého! Chci se tě však zeptat, co máš z toho zaklínání lidí do masek? A proč se snažíš zničit můj svět?
PM Chá!!! Co z toho mám?!! Mám moc!!! Snad jen ty a pár dalších mi nepodléháte. Ale všichni ostatní lidé ano! Každý nosí mou masku. A čím déle, tím hůř se jí zbavuje. A že ničím tvůj svět? Smůla! Nemá mi stát v cestě. Svět, který se nechce podřídit, bude zničen! Je totiž slabý a nicotný.
T Není! Je nás sice málo, ale držíme pospolu. A čím víc se nás snaží někdo zničit, tím jsme pevnější...
PM Ale já vás přesto ničím! Pomalu – kousíček po kousíčku. Až z vás nezbyde vůbec nic. A ty, Tuláku, zahyneš!
T Kdybys neužíval zákeřné způsoby...
PM Kdyby, chyby. Účel světí prostředky.
T Ale jaké prostředky! Tvář přátelství tam, kde se skrývá zášť, milý úsměv s nožem za zády, smutná slza v oku pomáhající k zisku. Přetvářka a klam!
PM Hlupáčku. Přetvářka a klam jsou principy tohoto světa. Kdyby tady nebyly, celý systém by se zhroutil. Vlády, obchod a tisíc věcí k tomu. Pff. Všechno naráz. A proč? Protože si pár ňoumů usmyslelo, že se jim to tak nelíbí. Jak by sis představoval svět bez masek? Nebýt mě. Mě! Dávno jste ještě v jeskyních!!! Tak padej odsud! A snaž se prosadit ty svoje názory. A nediv se, až místo očekávaných díků budou po tobě lidé házet kamení. Tak jdi už! Ale někdy se zase ukaž. Už dlouho jsem se tak nezasmál!
Josel Polívka ml. – Kometa
kategorie Próza do 23 let