Útěk (B)

Přistižen na útěku tmou

nechávám se spoutat

neobvyklým snem:

Jsem sám

a v prvním návalu radosti

brodím se řekou

k místům, která znám.

Voda je plná měsíčního světla

a radosti

jíž plné oči mám.

Vždyť není tu pěna od mytí aut

a les

stává se krasavcem,

jen pár větví

leží mi v cestě,

co není skryta pod rezem.

Chybí tu papír

přitlučen na strom,

že tady nesmí tulák spát,

mám blízko

k vůni lučních kytek,

voní bez výčitek,

mejch kroků nemusí

se bát.

Otevřu oči.

Nechci tu prospat

celej den,

pod hlavou kolo

rezavýho drátu…

tak byl to

přeci jenom sen.

Jaromír Hlavatý – Juan

2. místo v kategorii Poezie pokročilých