Vandr na hradě Gutštejně (P)

Jednou jsem se svým kamarádem Medvědem jel na vandr poblíž zříceniny hradu Gutštejn. Trochu jsme se zdrželi, a tak jsme se tam, kde jsme chtěli tábořit, dostali až navečer. Rychle jsme připravili táborák a než jsme ho stačili zapálit, už se setmělo. Zřícenina hradu vypadala ve tmě tajemně a dokonce trochu strašidelně... Když jsme ale potom začali opékat špekáčky a zpívat trampské písničky, strach jsme zahnali. Ovšem když jsem si potom lehl do spacáku, strach na mě znovu přišel. V dálce zahoukala sova a já jsem se ve spacáku otřásl strachem. Potom jsem naštěstí usnul, ale zdálo se mi plno strašidelných snů. Například sen o tom, že jsem v noci šel zříceninu hradu prozkoumat a vešel jsem i do jedné temné díry, která tam pod hradbami byla, a když jsem se rozkoukal, viděl jsem, že tam je plno strašidel jako třeba: Duch, bílá paní, čarodějnice, bezhlaví rytíř, upír, vlkodlak a tak dále, která tam měla svůj strašidelný večírek. A zrovna se ke mně blížila dvě obživlá brnění, která mě chtěla odvést někam do hladomorny.

V tom jsem se vzbudil. Třásl se mnou někdo celý v bílém a jak jsem byl rozespalý, na obličej jsem mu zatím neviděl. A ten někdo říkal: "Vstávej! Pojď, půjdeme se podívat na tu zříceninu." "Duch! Duch!" křičel jsem teprve, když jsem se pořádně rozkoukal. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že je to můj kamarád Medvěd ještě celý oblečený ve svém bílém pyžamu. Tak jsem mu všechno vysvětlil a když jsme se nasnídali a převlékli, šli jsme konečně prozkoumat zříceninu hradu Gutštejn, ale, věřte nebo nevěřte, žádná strašidla tam nebyla. Nejspíš proto, že byl den a ne noc.

Barbora Mlčáková

kategorie Próza do 23 let