K plamenům vztáhnu svoje dlaně
ať síla ohně do mne proniká
jeho žár splní mé přání tajné
-(ať slova má zní jako od básníka)-
Do dlaně sevřu také hrst země
je matkou nám všem,tak je také má
dnes její síla koluje ve mně
-(...a až tu nebudu,též obrátím se v prach)-
Pak do proudu vody své ruce vnořím
-(kéž,jak voda,čistou i duši mám)-
svěřím jí strach a žal,vždyť teče k moři
a tak i mé strasti snad odnese v dál
Vítr mi slzy osušil jemně
-(letět tak s ním a mít k tobě blíž...)-
však,byť bys své ruce sevřela pevně
mě,jako ten vítr,do nich nechytíš....
Tomáš Mareček – Kiwi
Kategorie Poezie